Přidat zpověd Úvod zpovědnice

Zpovědi

Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.

alt
Insane • Velkostatkářka 21.2.2017 15:45

Myslím si, že ženy by nemali byť v politike..

...a tiež neverím ženám ako lekárkam

alt
midnight.cat • Farmářka 10.2.2017 19:38

Jsem tady taky na základě e-mailu, který mi dorazil. Měla jsem docela temné obodbí, když jsem to tady navštěvovala, bydlela tady Hodně věcí se zlepšilo, že jsem v mysli poněkud temnější než ostatní a než bych hlavně chtěla já sama platí bohužel pořád. Alespoň si uvědomuju, že to tak je. Bohužel to asi přispělo k tomu, že se mi zrovna pomalu rozpadá vztah, který se snažím nějak zachránit, ale když se snaží jen jeden, je to těžké. V budoucnu mě tak čeká asi taky hledání nového bydlení. Třeba ale přijde taky nový začátek. Myslím, že jsem už mnohem dál, než jsem byla. Jen ten čas začal se třicítkou nějak moc rychle ubíhat. V podstatě je svět krásný a vlastně se mám dobře. Je třeba se do optimismu trochu přinutit. Začala jsem optimisty chápat - já starý realista až pesimista...
Každopádně díky za tohle místo a všechny možnosti, které nabízí.

alt
Insane • Velkostatkářka 8.2.2017 21:17

Prišiel mi mail tak som tu, zaspomínať na staré časy a potešit sa tym ako sa moj život zmenil od čias, čo som mavštevovala tuto komunitu :) prešla som si veľa veci a etáp mojho života a áno pokročila som k lepšiemu a som aj o niečo mudrejšia :) návrat tuto mi ukázal, že sa moj život naozaj zmenil a že nikdy nieje tak zle aby sa to nemohlo napraviť...dik všetkým tuto, v meste mŕtvych a prajem Vám veľa radosti, sily na prekonanie životných prekážok a aby ste v živote stretli len dobrých ľudi ;)

Život vie byť fajn ..

alt
MidGard • Vampír • Správce2.1.2017 16:59

Kašlal jsem na město mrtvých a přestalo fungovat. Už ale funguje!

alt
jasmen • Lady 15.12.2015 23:22

Zapíjet antidepresiva pivem? Proč ne. Návod, jak se zničit? V tom jsem mistr. Nakonec si vyposlechnu, že jsem sebestředná a nevnímám, co mi říká. Mám panický strach ze všeho a on neví, jaké to je se přemáhat, abych ráno vstala z postele a neskočila z toho šestého patra dolů. Mám hledat možnosti, jak jít dál, hledat cesty, stoupat pomalu nahoru, ale já jsem ztracená v temném lese, bez světla a bojím se výšek. Nevidím dál, než na pár centimetrů před sebe a všechny ty fajn věci, co mi popisuje, že jsou mou zásluhou, musel udělat někdo jiný, páč já teď nemm pocit, že bych toho kdy byla schopna.

alt
Domino • Lady 5.12.2015 18:09

Žili jsme spolu. Bylo to krásné..Pouze jsme měli spoustu práce..i doma. Přišla jsem o práci, přestali jsme spolu komunikovat..myslel si, že jsem stále naštvaná, ale to nebyla pravda. Cítila jsem se sama..na všechno.. Dostala jsem se do deprese a on též. Přestal chodit do práce, jen ležel u mého tabletu a hrál. Už jsem ječela, ať vypadne..protože mi ten stav už přišel neúnosný. Chtěl jet domů za rodinou a ptal se mě, jestli se má vůbec vracet. Ze všech problémů jsem se sesypala. Pak přijel a strávili jsme spolu hezký víkend a zase jel..omylem jsem se mu přihlásila na fb /nezkontrolovala jsem si přihlašovací údaje/ a zjistila o sobě spoustu nehezkých věcí, což mi později vysvětlil tak, že z toho už byl zoufalý a potřeboval se svěřit třetímu /nestrannému/.Rozešla jsem se s ním. Pak jsem mu popřála šťastný život s kýmkoliv, s kým to tak bude cítit. Nakonec se to zvrhlo v komunikaci o nás a co nás trápí a štve a uvědomili jsme si, že máme oba pravdu. Přijel, hezký víkend a všechno..odjel. Pak byl nemocný, chytil to ode mě. Další víkend chtěl přijet, ale nepřijel, protože jsem mu řekla, ať nejezdí, když má naplánovanou pomoc se stěhováním kamarádce. Nakonec jsem za ním jela já. Všechno bylo takové zvláštní..dva lidi v depresi inu a nakonec jsem utekla, protože jsem se stejně cítila sama. Chce zůstat doma. Já za stávajících podmínek nemohu být ani ve víkendovém vztahu šťastná a zároveň ho nechci ničit tím, že bude žít se mnou v těchto podmínkách..mám ho ráda a nemůžu se dívat na jeho posmutnělou jakoby depresí strhanou tvář. Chci se zabít, protože takhle /v těchto podmínkách žít nemohu/. Myslela jsem, že mi pomůže utéct a zlepšit životní situaci pro to, abychom se spolu měli dobře. Chtěl si najít práci u nich, pak byt a že se pak přistěhujeme, ale to není tak jednoduché. Stále mi tvrdí, že mě má rád.. Ale nedokáže chápat mé potřeby a bezvýchodnost mé situace..a do azylového domu, kde to vypadá jako na romské ubytovně se synem skončit nechci. Přijde mi jako dobrý nápad, aby až syn šel k otci v rámci střídavé péče, bych se zabila. A on mi na to řekl, že si mám lisknout. Nutím ho od pondělí, aby si dojel pro věci. Nakonec jsem ho donutila, aby si pro ně přijel, že je jinak hodím do popelnice a chci zpět klíč. Ale nevím, jak se mám chovat a zároveň nechci, aby mě viděl brečet /což je to jediné, co dělám téměř pořád, což stejně považuje za manipulaci/. Popřát veselé Vánoce, šťastný Nový rok a ať si ten dárek dá hezky pod stromeček a sbohem, už se nikdy neuvidíme..já tady stejně brzy nebudu?

alt
Never more... • Turista 20.10.2015 14:00

Píšem to tu..možno ani tak nie pre seba a svoju úľavu ako pre človeka, ktorého už nemám ako inak skontaktovať.
Vieš, že som občas chodila na túto stránku tak snaď sa k tomu raz dostaneš...Toto je pre Teba.
Začalo to tiež v takéto ročné obdobie pred dvoma rokmi. To boli ešte nejaké nádeje a sny. Prišiel si do môjho života. Nielen, že si bol človek ktorého som tak strašne, strašne moc ľubila ale aj rodinou, najlepšim priateľom. Viem, pod tou kopou problémov, ktoré som mala so svetom, so sebou som zlyhávala, padala a vstávala.. až raz prišlo obdobie kedy som už nevedela vstávať a už som len padala a padala stále nižšie. Všetky problémy som prenášala na teba. Boli sme úplný opak jeden druhého... ty si bol pozitívny, usmievajúci sa človek, veľmi dobrý človek. A ja? Snaď to najhoršie čo sa môže tak úžasnému človeku ako ty stať. Našťastie si bol tak dobrý človek, že si dal šancu aj niekomu ako som ja, bol si pri mne v najhoršom, pomáhal mi, snažil sa nestratiť vieru v to, že aj zo mňa môže byť raz dobrý a šťastný človek. Ja som ti ubližovala, klamala, brala lieky bolo to jedno sklamanie za druhým a ty si mi dával šancu, milion šancí celé dva roky. Vieš..nech som sa správala akokoľvek zle, obviňovala ťa z mojich problémov a zlyhaní a nevidela to dobre, vždy som ťa tak neskutočne milovala a vždy po každom mojom zachvate nervov a depresií som prosila, neviem koho ale prosila aby ti doprial šťastie, keď ti ho nemôžem dať ja, keď vid´m, že pri mne sa z teba stáva úplne iný človek, začal sa ti vytrácať úsmev z tváre a všetko bolo zle. Vieš, nebolo tomo tom, že som nechcela niečo s týmto zlom urobiť...chcela, strašne...ale ono to nešlo, plakala som doma, plakala som všade, nevedela som ako pomôcť nám. Snažila som sa, prisahám snažila, ja som sa snažila vstať, napraviť, zachrániť... Hľadala som svetlo tam kde nebolo. Videla som, že je zle ale nedokazala som nájsť síl nato aby som to všetko zachránila. A jedného dňa si to vzdal, odišiel a nechal ma tu, nechal tu naše plány. Nemám ti to za zlé, nečudujem sa ti, nečudujem sa nikomu kto odišiel. Už to budú dva mesiace... A mne sa zrútil svet ešte viac. Dala by som všetko na svete, aby si mi aspoň zdvihol, aspoň sa somnou porozprával o všetkom. Po tom ako si odišiel, odišlo všetko, nemám nič...nemám teba. Kiežby som ešte niekedy mohla dostať ďalšiu šancu, bola by som pre teba tým najlepšim človekom na svete. Preto ťa prosim ak toto čitaš, ozvi sa..ozvi sa čim skôr lebo ja neviem dokedy vydržim, bojim sa ikaždeho dňa, nespím, nejem, len plačem...a pravdelne sa strieda domov s nemocnicou. Bez teba už nevstanem, tak prosím! prestaň na mňa zabúdať, si moje jedine svetlo v živote a ja ťa len chcem pri sebe a ľubiť ťa...

Prosim...

alt
Pavlína • Turista 17.9.2015 20:26

Ahoj lidi.Nějak mi dělá problém rozlišit kamarády, známé,...když se všichni chovají stejně,navíc mi dělá zle různá kritika na mou osobu těžko si uvědomuju co můžu říct co ne bo jak se říká každý štěstím svého strůjce a pak se všemu divím, ...Mi chybí opora podpora, ...ne poslouchání různých řečí,...to mi chybí odmalicka.Slova mám tě rád mám Tě ráda,chvála,... a ne samé kritiky,...když jsem jednou mámě pomahla běž si to raději udělám sama a tak dále takový přístup žádná trpělivost se mnou a pak ji nemám ani já se sebou.Nemám nějak sílu nevarim nic ty jo nevím tak co co bych si tak dala třeba vidím že to nejde tak jak by mělo hned nervózní a není tam projev emoce který by měl být u toho - vztek.Jen chvilku a pak depka, tak je to se vším jako by mě nic nebavilo a jako bych byla líná.Se kolikrat snazim ale jak to nejde hned to snadno vzdám jsem z toho leda tak na nervy.Jak.se snažím a neni vysledek.Se jdu třeba projít či něco za chvilku mě to nebaví tak na to kašlu, ...Asi Složitý, případ .Nějak nedokáži vypnout uvolnit se pořád napjatá
Chodím od školy k psycholozce i mě chtěli do školky vrátit ve dvou letech jsem měla horečky jazyk zapadly, pak jsem našim malém sjela na dalnici,na dovci, psychicky věk nízký .Mám od zakladky asi Lmd hypoaktivni.nedaří se nic a jen nervy bordel v sobě.Se nějak nedokážu kolikrát ani moc soustředit,...Mám nejspíš nízké i sebevědomí jak tak pozoruju.Si nedokážu představit že bych někomu měla říct mám Tě ráda,miluju Tě,...Například mamě,...když mi dělá zle to jak se kolikrát lidé ke mě nějak chovají natož tak abych byla schopna to udělat.Vždyť to by bylo ještě horší pro mě kdybych to udělala.Mi to stačí už tak.Už tak to kolikrát bolí,trápí je to nepříjemné,apodobně.Natož tak vyjadřovat nějaké city ze strachu z reakcí z kitiky,z různých řečí,...Vždyť by mi to ublížilo a ubližuje už tak.Tam je kolikrát strach že to ti lidi zopakují znovu.No nevím co dělat.Je mi na nic

alt
Pavlína • Turista 16.9.2015 17:07

Ach jo proč mi dělají zle různé řeči různá kritika na mou osobu,...proč si hned neuvedomim to že si za něco kolikrát můžu sama a nedokazu poznat rozdíl mezi kamarády, známými a partnerem.Mám pocit že se všichni chovají stejně .Čím to všechno je?

alt
Pavlína • Turista 9.9.2015 18:18

Ahoj lidi tak Vás tu zdravím a chtěla bych se tu trošku otevřít. Tak nějak před rokem jsem měla chlapa který mi tvrdil že mě miluje a chtěl bydlení postupně kvůli mé psychice prej ať si zvyknu na všechny povinnosti a tak dále takže první u rodičů.Mame se to od začátku nezdálo a měla různé řeči a on misto toho aby mi dodal podporu začal mít též řeči i když jsme byli chvili u nás a já se někdy chovala zvláštně. Chvilkama podle sebe a pořád jsem to řešila protože mě to štvalo a těžko jsem to zvladala, chvilkama podle něj ze strachu z různých řečí reakcí, a tak dále. Těžko se do toho dali dát city.Ono to vše bolelo už tak.Jsem zjistila že mi dělá zle jakákoliv kritika ať už ve zlém například : Tobě nevadí jak vypadas? Měla by jsi zhubnout, nosit jinou podprsenku,...různé řeči.I ohledně vaření, a tak dále. Se nějak mos nedokážu bránit.To tak nějak mám už od dítěte, žádná podpora od nikoho a tak dále, trpělivost se mnou,...je to na dlouho povídání. Set řeba snažím dělat něco pro sebe a jak není nějaký výsledek tak jsem z toho zoufalá naštvaná na sebe,...si někdy říkám že chci umřít.Nemám se sebou trpělivost .Si kolikrát říkám že bych si něco uvařila? A nevím co co bych si tak dala,...teď vidím že mi to nejde,...ne tak jak by mělo jsem naštvaná,...na nervy,stále v napětí. Se nějak nedokážu hodit do klidu skoro nic mě nebaví, je mi na nic.Těžko to zvladam vše.Kinezologie mi nepomohla jsem pár měsíců bez prášků a je to na pr*.

alt
Veronika • Upírka 2.8.2015 17:51

Říká se, že míň je někdy víc.. Když se nad tím člověk zamyslí, lecky je i nic víc, než míň.

Před pár dny mě opustil přítel. Prostě se sbalil a odešel.

Teď 6.8. by to byly dva roky, co jsme měli být spolu. Já ho milovala. Když jsme spolu byli cca rok a půl opustil mě poprvé. Že musí přemýšlet, týden byl pryč, pak mi jen poslal SMS, že se semnou rozchází. Další den už volal a omlouval se, že je toho na něj moc. Prosil, ať se k němu vrátím. Řekla jsem mu jako hloupá zamilovaná husa ANO. Byla jsem s ním, psala jsem mu závěrečnou práci do školy, nutila ho se učit, připravovat. Měl semnou chodit do tanečních, ale řekl, že až na podzim a slíbil mi, že mě do té doby určitě neopustí. Když se vrátil, slíbil mi též, že se nevrátil jen kvůli škole, ale protože mě miluje.

Dostudoval, a najednou si zázrakem uvědomil, že mě nemiluje, sbalil se a odešel, že musí přemýšlet, jestli se vrátí nebo ne.

Už jsem to podruhé nemohla snést to jeho přemýšlení a hned jsme to ukončili. Na co jsem měla čekat když mě nemiloval?

Láska a nenávist jsou sestry a bolest je jejich matka...

alt
Pavlína • Turista 8.7.2015 18:58

:'(

alt
Pavlína • Turista 22.6.2015 23:57

Ahojky je spravné pozorovat to jak se k Vám lidé chovají a chovat se podle toho k nim?

alt
jasmen • Lady 9.6.2015 21:09

Stalo se vám někdy, že jste byli podvědomě spojeni s druhým člověkem? Včera mě rozbolel zub, jeho taky. Bez důvodu. Hloupost, že? (A to není jediná věc, která se nám takhle stala.)

alt
? • Turista 28.4.2015 17:19

Ahoj lidi máte se?

alt
1niky1 • Upírka 8.2.2015 20:54

Taky máte takovej problém s prokrastinací ? :D

Jsem jediná komu tak hrozně nejde anatomie ?:D

alt
jasmen • Lady 18.1.2015 19:54

Co vede člověka k tomu, aby začal řešit problémy alkoholem? A proč ti, kteří mají sklony k alkoholismu, o tom nechtějí slyšet? (A pak jste nejhorší, protože jste na to upozornili.

alt
Len človek • Turista 19.12.2014 14:54

Je normálne, že niekoho máte,milujete ho ale páčia sa vám aj iné,iní...? Ako to,že pre niekoho prestanú existovať všetci naokolo a niekomu sa proste stále páči niekto...Miluje potom ten, pre koho neexistuje už nikto iný viac? Aký je rozdiel v láske jedného z týchto dvoch ľudí a druhého? Viem..u každého je to ine...ale aj tak Nechcem počuť nič o pudoch..

alt
Lilith (jiný!) • Turista 26.8.2014 23:26

Co vše je přípustné mezi friends with benefits? Líbání a objímání na rozloučenou a na dobrou noc? Vodění se za ruce? Hlazení po tváři? Přespání?

Nechci již víc posrat posrané..

alt
Bullet23 • Farmářka 10.7.2014 17:31

Není to moc zpověd,spíše žádost o radu. Co děláte proti stresu? Jsem hrozná trémistka,jakmile mám písemku,praxi, mám jet někam kde to neznám nebo musím někde vystupovat, začnu se celá třást že ani neudržím tužku, nejsem schopna se najíst, neumím se nadechovat a mám nepříjemné píchání v hrudníku. někdy i brečím. Neumím se nijak uklidnit,zkoušela jsem různá dýchácí cvičení o kterých jsem se dočetla,ale nic z toho nepomáhá. V takovou chvíli jsem naprosto nepoužitelná. Mám kvůli toho problémy s váhou,protože přes školu jsem co chvilku ve stresu a mám tyhle stavy.

Nemáte s tím někdo zkušenost?...