Zpovědnice. Potřebujete poradit? Odpustit?

V minulosti jsem Město Mrtvých několikrát pohřbil. Byla to chyba.

Vím, že se k lidem, které mám ráda chovám hrozně, jsem nepříjemná jen kvůli mým depresím a poruchám, ale připadá mi horší to, že to vím a stále to dělám.

Dá se tohle vůbec odpustit?

Kde jsou jen ti užasní mrtvý z tohoto místa?
Chybíte mi tu.....

Mrtvý?

Celej život v práci vyloženě dřu. Deset let dřiny v oboru, jsem zaplatila zkaženým zdravím a nadváhou. Poslední rok se dávám dohromady, pracuji brigádně přes firmu a užívám si to, protože do práce, jakožto brigádník, nemusím chodit striktně každý den. Člověk by řekl, že jsem vlastně dopadla skvěle, což také dopadla. Jen, mám někdy pocit, že práci nějak moc flákám. Myslím, že začínám být rozpolcená. Vím, že si zasloužím konečně pracovat jako člověk, ne jako otrok. Jak se však říká, "zvyk je železná košile." Cítím se za to trochu provinile.

Zhřešil jsem... Propadl jsem chtíči. Chtěl jsem držet celibát, ale selhal jsem. Nyní mám kvůli tomu velký problém... To dítě... Není to dítě! Je to antikrist. Co mám teď dělat? Bůh mi pomáhej, ačkoliv si to nezasloužím...

Pomoc

tak abych objasnila svůj problém....s Radkem se znám už dlouho, od ledna..za tu dobu se s ní vídám často,ale už od začátku mi nějak náš "vztah" nesedí...on ke mě prý chová velmi silné city,ale já ho mám už od začátku "jen" ráda...nevím, říkala jsem si že to třeba přijde časem, až ho poznám,ale po třech měsícím stále žádná změna, jako kdybych byla citově mrtvá.....teď jsem poznala někoho jiného, a i když se s ním znám jen týden, přijde mi, jako kdybych ho znala celý život, rozumím si s ním i víc, máme toho víc společeného...jenže Radek si toho všiml, že se s ním moc nebavím...ale když jsem s ním, tak je mi dobře, i když stále nepřichází to, na co čekám....teď se uvidím s tím druhým....bojím se, že to pro radka nedopadne dobře,ale já mu nechci ublížit....musím nad tím pořád přemýšlet.....snad mě aspoň trochu chápete.... :((

prosím, aspoň trochu poraďte