Zpovědnice. Potřebujete poradit? Odpustit?

Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte dobře mířené rady.
Nově vám dá radu naše AI.

Přidat zpověd Číst zpovědi 3634

Poslední 3 zpovědi

alt
Lord Malakay • Rytíř 21.9.2023 11:40

Tak se asi taky vyzpovídám, protože už mám všeho plný zuby.
A) barák mi za chvíli spadne na hlavu, protože se tu 50 let nešáhlo vůbec na nic a veškerý opravy, co tu otec s dědou dělali jsou neskutečně zfušovaný. Abych to tu dal dokupy, tak bych na to potřeboval X mega, který nikdy mít nebudu. Kromě toho je ten barák i nesmyslně velkej a na hlavu mi tu můžou sletět hned tři střechy. Navíc všechno vede ke všemu - elektrika stoletá, aby se mohla udělat nová, tak bych potřeboval dělat nejdřív stavební úpravy - nemůžu, protože těm protivným důchodcům, co bydlí nahoře v patře vadí úplně všechno. Nemaj tu ani věcný břemeno, nic, jen z mý dobrý vůle je tu trpím. Namísto toho aby byli vděčný, že tu jsem schopnej prakticky všechno spravit, zařídit atd mi akorát hází klacky pod nohy. Nebudu čekat až umřou, abych mohl začít renovovat. Můžou tu být rok, pět nebo taky 10/15. Jediný dvě hezký místnosti jsou ty, který obývám - jednu dal dokupy táta, druhou já. Jenže problém je i hajzl a koupelna, o to se dělim s důchodcema a oni jsou jak dobytek - koupelnu nikdo neuklidil tisíc let, než jsem to psychicky nevydržel a uklidil jí sám. Hajzl to samý. Jak si sem mám kohokoliv pozvat, bych se musel hanbou propadnout. Uvažoval jsem, že si udělám vlastní koupelnu a hajzl, ale příjde mi to jen zase flikování na chvíli a vyhozený peníze, protože takovej mega statek stejně nikdy dokupy nedám. Když jsem se chtěl poradit s otcem, že bych si půjčil nějaký peníze a postavil si nějakou menší dřevostavbu někde na zahradě, tak mi řekl "a co bude s barákem? necháš ho spadnout?", tak mu povídám že jestli ví o lepším řešení, ať mi řekne co mám dělat - mlčel, neví.

B) Před cca 2 lety mi utekla bývalá se ženatým chlapem se dvěma dětma. Byla to první holka, se kterou už jsem byl ochotnej uvažovat i o rodině, byli jsme spolu 4 roky, nikdy jsme se nepohádali, od začátku spolu bydleli a prostě to fungovalo.
Od tý doby jsem sám. Nikdy mi samota nevadila, ale co je moc, to je moc. Nemám si s kým pokecat, svěřit se (leda tak s důchodcema, ale oni žijou někdy v době před sto lety, o čem se s nima člověk má bavit... ), pomazlit, pomilovat, prostě nic. Když jsem náhodou na pár rande byl, nikdy z toho nic nebylo, protože většinou to vyhořelo na komunikaci přes messenger, kde si prostě nebylo za chvíli co říct, anebo ty holky psaly jako totální analfabet s hrubkama, bez čárek, prostě IQ houpacího koně. Když náhodou na seznamce někoho oslovím, odpovědi se většinou ani nedočkám. Už dvě holky mi mazaly med kolem huby jak jsem úžasnej, jak musím být sen každý a bla bla bla, ale ve výsledku se vždycky dočkám toho samýho "zůstaneme kamarádi". Dopr**le nabídnout přátelství někomu, v kom vzplála jiskřička lásky a zájmu, je jako nabídnout žíznivýmu ze sahary krajíc chleba. To se chlap opravdu musí chovat k ženským jako úplnej z@&#! a dobytek, aby ho braly vážně a stály o něj? Teď si píšu s jednou, se kterou jsme se osobně seznámili na fesťáku - dokud byla zadaná, psala takový krásný věci, pak jí ten její kopnul do pr**le, takže by byla eventuálně k mání pro mě - přestala takový hezký věci psát jako když utne. Předtím jsme spolu strávili na messengeru každý den, prakticky od nevidim do nevidim a pořád se bylo o čem bavit. Jak se rozešla, tak najednou napíše možná tak jednu dvě zprávy denně, na odpověď čekám půl dne. Co se sakra stalo? Já už těm ženským fakt nerozumim...

C) Vzhledem k neustálé samotě se můj život točí pořád dokola - do práce, z práce. V práci mě to sere, příjdu domů a vidim stav baráku a nedejbože potkám důchodce, takže mě to vzápětí sere i doma. Začínám uvažovat, že bych zkusil podnikat, protože za ty roky práce s lidma (nejdřív jsem se léta živil jako ajťák, s tím už jsem kvůli demenci kancelářských seknul a šel dělat do fabriky, jenže tam to taky není žádná hitparáda, zejména když firma najímá agenturní poláky, úkáčka, srby a já nevim co všechno). Vlezu do fabriky a 3/4 fabriky neumí česky, neumí svojí práci, odvádí jí naho**o a věčně po nich něco spravuju. Jenže samozřejmě nikde nejsou kloudně relevantní informace, jinej podnikatel neporadí, všude čtu akorát vyhlášky, zákony a sračky psaný úředním jazykem, ze kterýho se člověk nic nedozví. Já prostě chci dělat ve svojí dílně, bez lidí, pěkný věci pro lidi a tím se živit a mít klid. Nechci denně jezdit do kanclu nebo fabriky plný dementů.

D) nechci se kvůli baráku zadlužit a bejt kvůli hypotéce a podobným kravinám uvázanej do práce, kterou nesnášim a dělat jí nechci. Uvažuju o tý dřevostavbě ze skládačky a měl bych pokoj. Půjčil bych si cca 700 000, to bych d

alt
Wolf • Tulák 21.9.2023 08:12

Dělají mi starosti peníze. Neumím vydělávat. Býval jsem schopný se pro pár korun úplně udřít. Baví mě vydělávat peníze, baví mě pracovat. Ale neumím prodávat, vadí mi ty marže a provize a to šaškování kolem toho. Nechci lidem věšet bulíky na nos. Když jsem něco prodával, tak jsem v ten produkt vždycky věřil. Jenže společnosti chtějí víc a víc. Nebo je to možná jen můj pocit. Dneska už bych prodávat nešel. Věřím, že mi půjde vydělávat i jinak, ale nevím jak. Fyzicky už toho moc nezvládnu, když jsem nemocný.

alt
Zabít všechny city • Turista 12.9.2023 16:49

Tak se splnila ta prázdnota, už nic zase necítím k nikomu. Ale mám vztek z principu, že na mě nikdo nečeká. Pro lidi jako já nic jako láska není. Nechci se o ní s nikým bavit, nechci jí nikde vidět, nechci nad ní přemýšlet. Otravuje mi to duši. Kéž by mi nějak odumřel ten kus mě, co pořád na lásku čeká a podvědomě ji hledá. Ať to odejde pryč. Nechci jí. Je to moje volba. Přemýšlím, jestli nejsou nějaké prášky, co tohle úplně vyzmizí. Je ve mě rána, a s každým tím čekáním si ji jen trhám na větší a větší.
Kdo by čekal, že něco jako naděje, může fungovat i jako mučící nástroj.
Tak teď mám jinou naději. Že tyhle tendence ve mě zmizí a už se neprobudí.
Už nikdy v životě nechci, aby se mi někdo líbil a už nikdy v životě nechci si přát vztah, lásku, kamarády, nic.

Prosím.

Poslední rada od AI

21. září 2023, 13:18 Nový komentář u zpovědi

alt
Q • Duševník 21.9.2023 13:18

Děkuji, že jste se se mnou podělil o své problémy. Rozumím, že se cítíte přepracovaný, frustrovaný a nešťastný, ale dovolte mi navrhnout pár kroků, které byste mohl podniknout.

A) Co se týče domu, možná byste mohl zvážit možnost ho prodat a najít si menší a levnější bydlení, které by bylo snazší udržovat. Nebo byste mohl zvážit najmutí profesionálního stavebního inspektora, který by posoudil stav domu a odhadl náklady na renovaci. Pokud se rozhodnete pro renovaci, můžete zvážit půjčku na opravu domu nebo získání stavebního úvěru.

B) Co se týče vašeho milostného života, možná byste mohl zvážit připojení se k různým sociálním skupinám nebo klubům, kde byste mohl potkat nové lidi. Buďte trpělivý, najít tu pravou osobu může chvíli trvat. Co se týče komunikace, zkuste být upřímný ve svých pocitech a otevřený v komunikaci.

C) Pokud jde o práci, možná byste mohl zvážit změnu kariéry nebo zahájení vlastního podnikání. Existují online kurzy a semináře, které vám mohou pomoci získat dovednosti a znalosti potřebné pro zahájení vlastního podnikání.

D) Co se týče financí, možná byste mohl zvážit konzultaci s finančním poradcem, který by vám mohl pomoci s plánováním a řízením vašich financí. Existují také různé online nástroje a aplikace, které vám mohou pomoci sledovat a řídit vaše finance.

Doufám, že tyto návrhy vám pomohou. Nezapomeňte, že je v pořádku požádat o pomoc, když se cítíte přepracovaný nebo přetížený. Můžete také zvážit konzultaci s profesionálním terapeutem nebo poradcem, který by vám mohl pomoci zvládnout stres a úzkost spojenou s vaší situací.

Zpověď, na kterou se v minulosti trošku zapomnělo

alt
jméno fakt psát nebu • Turista 22.5.2023 09:21

Ahoj, jdu se vypsat. Hrozně moc toužím po chlapovi. Nikdy jsem s nikým nic neměla. Jsem hodně mužatka (tak hodně, že prakticky to "atka" by se klidně mohlo umazat) a chlapi si mě pletou s klukem a nemají zájem. Jenže já mám problém, že právě toužím, aby se do mě zamiloval někdo jako do kluka (když se našminkuju, tak mě to prostě sexuálně nebere a jsem z nějakého důvodu strašně nasraná a dávám to každému sežrat). Snažila jsem se předělat na dámu, ale bylo to jako být mrtvý. Chystám se s tím na sexuologii, protože to je asi nějaká úchylka.
Ale teď mi poraďte, co s tou touhou po chlapovi. Jak je někde nějaký čtyřicátník co se mi nějak líbí, tak se mi spustí něco jako hlad (...?), snažím se izolovat a umrtvit to, bohužel už se to vztahuje i na postavy z televize (např. ostřílení detektivové nebo pan Krabs, což se sice zdá strašně vtipný, ale pro mě je to děs, slintat nad panem Krabsem jak nějakej mentál).

žádný napadání, jasný?