Přidat zpověd Úvod zpovědnice

Zpovědi

Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.

alt
Son_of_Satan • Tulák 10.12.2012 19:27

Som paranoidný, stále mám pocit, že ma moja holka ojebáva za chrbtom a že ma podvádza, nie je to tým, že by som jej neveril, nemám dôvod jej neveriť, ale je to vo mne. Nebolo to tak vždy tak čo sa to so mnou deje ? Nechcem jej to povedať, lebo by bola smutná a myslela si, že mi niečo urobila, alebo že niečo robí zle...

Ako sa mám dať doporiadku ? :(

alt
anonym1 • Turista 22.10.2012 13:30

Chci spáchat sebevraždu.
Už mám promyšleno jak to udělám.
V 18 jsem se pokusil o sebevraždu - ta mi bohužel nevyšla.
Nyní je mi 36 a ani jednou jsem nelitoval, že jsem se o to pokusil. Zato jsem mnohotisíckrát (nekecám) litoval, že to nevyšlo. Tehdy to bylo proto, že jsem měl deprese. Nyní je to proto, že v ničem nevidím smysl. Vždy jsem se musel něčím "zabavit" (prostě něco dělat), abych nemyslel na sebevraždu. Ovšem postupně mně v mém životě přestávaly bavit věci, co mě dříve bavily. Nyní už mě nic nebaví a v ničem nevidím smysl a ani mě nic netěší. Možná někteří sebevrazi hledají důvod proč zemřít. Já to mám jinak. Marně jsem hledal důvod proč žít. Nikdy jsem jej neznal, ale aspoň jsem se dokázal nějak "zabavit", abych na to nemusel pořád myslet. Dříve jsem hledal svůj "smysl života", ale už jsem to vzdal, protože si myslím, že už jsem zjistil, že žádný smysl života není. Takže mi prosím neříkejte nic o bohu, lásce, dětech, kamarádství a podobně. Protože už nemám žádnou životní náplň (hledání smyslu života) ani žádnou činnost co by mě "zabavila", abych nemusel myslet na smrt, tak myslím na smrt drtivou většinu svého bdělého stavu (kromě chvil kdy řeším nějaký pracovní úkol). Nyní již čekám jen na den (který je určen vnějšími okolnostmi), který bude vhodný pro mou sebevraždu a i to čekání je mi dlouhé a radši bych to měl již za sebou.
Nevěřím, že kdybych ještě nějakou doubu žil, že bych objevil něco, co by bylo takové že bych si řekl: "pro to stojí za to žít". A teď to nemyslím jen tak, že by to bylo příjemné. Nemám problém považovat za smysl života některých lidí pomoc druhým, jen si myslím, že to stejně nemá smysl (ovšem nehodlám jim to vymlouvat). Protože v žádné činnosti nevidím smysl, tak jsem své činnosti omezil na minium (jíst, pít, spát, chodit do práce). Možná to vypadá, že mám stále deprese. Osobně si myslím, že už deprese (z dětství) nemám, jen prostě nevidím důvod něco činit když to stejně nemá smysl. Chápu, že lidé dělají i věci co je nebaví, ale dělají je z toho důvodu, aby mohli dělat i věci co je baví nebo si myslí, že jsou důležité, či že mají smysl. Já žádnou takovou věc nemám. Navíc jsem člověk, kterému je nepříjemný kontakt s jinými lidmi (asi něco jako sociální fóbie). Dříve jsem to přemáhal, protože jsem pátral po smyslu života a to sám člověk neobjeví. Proto jsem se lépe cítil spíše mezi knihami než mezi lidmi, ale teď už mě ani to čtení nebaví, a že jsem toho přečetl opravdu hodně.

alt
Anne.K • Upírka 15.10.2012 13:41

Asi tak. Škola, kterou k smrti nesnášíte, se rozhodnete dodělat. Snažíte se, jde vám to... máte dobré známky a pak se to stane. Zdraví se odporoučí a vy chytnete zánět močáku. Ok, nic to není, vezmeme si brusinkový čajíček a vše bude v pohodě. Zkrátka zánět přechodíte a začnou vás bolet záda. Fajn, tak si zajdete za praktickým lékařem, který vám řekne, že to asi bude zánět ledvin. Vyfasujete antibiotika a jdete do pelíšku. Vše je v pohodě, lehárko, sčítá se absence.... no řeknete si, že v pondělí půjdete zpátky do kolotoče jménem škola a houby. V pondělí ve 3 ráno se vzbudíte propocení, je vám zle, nemůžete se hnout, skoro zvracíte a bolest zad je nesnesitelná. Jedete na pohotovost, kde vám s potěšením oznámí, že vlastně jsou vám antibiotika naprosto na nic, protože to nejsou ledviny, ale páteř. Opět vyfasujete prášečky, ovšem analgetika na bolest a pomalu s písní na rtech, že musíme na ortopedii nebo chirurgii. Druhý den ráno spěcháte na oddělení chromých, kde vás vyhodí, že musíte mít doporučení od praktického lékaře. A jsme zase tam, kde jsme byli. Praktický vás vyšetří, poklepe si na čelo, že to páteř není a že musíte dobrat antibiotika. Žádný rentgen pro jistotu, žádné vyšetření páteře... jasně to budou ledviny! Všichni se na vás tváří jako by jste je snad otravovali či co... sladce lupnou očkem, snad když jim vrazíte do dlaně jejich slavnejch 30 kč a s pocitem viny, že jste je asi opravdu jen otravovali šeptnete, Na shledanou.
O to smutnější je to, že když nevíte co máte dělat, jdete za svými nejbližšími. Opět se dostaví vina otravování, protože jsou všichni v práci a jen vám vynadají... A teď co? Co myslíte? Co by jste dělali vy?

Za všechny odpovědi předem děkuji, i za negativní... když už depka tak pořádná...

alt
Xyz • Turista 9.10.2012 12:32

Jsem si dělala srandu v práci z bývalého."Ty a pracovat,to jsem nikdy neviděla.To je dost dobrý vtip.""Já jsem se ti věnoval."Může mi to někdo přeložit?Pořád nad tím přemýšlím

alt
adee • Upírka 30.9.2012 13:01

Ahoj, už dávno jsem zjistila, že přítel napsal nějaké slečně, že je překrásná a bla bla bla ... začínali jsme spolu, tak mě to vzalo, dlouhou dobu nic a teď jsem narazila na jeho profil na googlu a v přátelích má jednu jedinou slečnu. Jinou než té které psal, že je překrásná ... ale nevím, nechápu to. Jsem z toho celkem smutná a nechci dělat scény, ale nevím co si o tom mám myslet. Mu jsem ještě nic neřekla, protože nechci zbytečně přehnaně reagovat, ale prostě vadí mi to ... jenže on je takový že to nepochopí ... bože :/

alt
A.G • Turista 22.9.2012 18:12

Potřebuji se svěřit. Jsem vystudovaná, s výučákem fotografka a nemám uplatnění. V prváku do nás nahustili takových nadějí, jak všichni budeme dělat fotečky, fotit usměvavé tvářičky... ho**o. S prominutím mne sere to, že nějaké rychlokvašky z kurzů pro začátečníky se považují za něco extra, kupují si zrcadlovky za X tísíců a stejně používají režim AUTOMAT. Bože můj... což vymřeli takoví ti praví, vystudovaní? Ti co mají na to právo? Právo na místo, které jim vzal nějaký vystudovaný prodavač/kuchař či zámečník? Držím to v sobě dlouho, ale musí to ven... stále víc a víc vidím jak se tohle děje a nejenom u fotografa.... ach jo, děkuji za přečtení (pokud jste se dostali až sem, gratuluji...). Budu ráda za jakékoliv Vaše názory co si o tom myslíte.
A.G

Jsem z toho fakt nešťastná...

alt
urbaja • Zloděj 31.8.2012 20:59

kdybych si psal deníček (fyzicky), zapíšu si tuhle stručnou vnitřní rekapitulaci tam, už toho moc ven neposílám, skrývám toho víc než dřív...
když si tak čtu své staré a ještě starší zpovědi, je vidět, že to jde s časem... už jsem před nějakou dobou pochopil, že většina těch lidí okolo tady není a nebude pro mě, oni mají jiné, pro které chtějí žít... radši to chvilku přebudu, než abych se pořád vnucoval a sažil se dostat z nich pro to a ono je tak, jak je
a pak se cítil špatně a ještě ublíženě, každý ať si přece dělá, co chce on... školu jsem přestal řešit už dávno a teď půjdu pracovat, mám to rád, a může mi kdokoli říkat, jakou dělám blbost... ta častá nuda a samota trochu přispěla i k tomu, že jsem si konečně našel pořádného koníčka - kolo, a nejlíp když je to spojené s geocachingem, je to něco při čem se cítím skvěle...
ale i přesto - přijde večer, nebo chvilka volna, a všechno se hroutí, všechno na mě padá a nikde žádné stéblo, kterého by se dalo chytit, je lepší nechat to být, nechat to plynout a ono to přejde... ale co když se to jednou vrátí v děsivém rozměru?
nedávno mě k takovému přemýšlení přiměla událost, která se stala - mladý kluk z naší ulice se oběsil
já se nebojím toho, co bude teď, zítra, pozítří... ale když se sebe zeptám, kde budu, co budu dělat za 5, 10, za x let? nevidím žádnou budoucnost
a k tomu jeden tíživý balvan

*Nemusíme přece všechno pochopit. Stačí to přijmout, ne?*

alt
Domino • Lady 28.8.2012 00:52

Chci toho od bývalého tak moc?Aby mě jenom pozdravil a jinak mě ignoroval a nehleděl na mě?

Je to moc?

alt
Tuttook • Farář 6.8.2012 15:57

Vážení, od září loňského roku se léčím s depresemi. Psychiatr na mně vyzkoušel od té doby 3 druhy léků, ale pořád to bylo špatné, až jsem letos v únoru došel do ordinace a řekl jsem mu, že už opravdu potřebuji něco pořádného, aby mi to zabralo. Tak mi napsal v pořadí čtvrtý lék a řekl mi, že jestli ani tohle nezabere, tak se léčebně nevyhnu. V únoru jsem tedy začal brát ten nový lék a byl jsem veselý, plný elánu a chuti do života...teď je srpen a mně se zdá, že tím, že beru ten lék už půl roku, začíná ztrácet účinek. Tento příspěvek vám píšu s hlubokou úzkostí a smutkem. Nevím už co mám dělat...už mi ani nezabírá ten nejsilnější lék, který je na trhu. Když to řeknu psychiatrovi, pošle mě do Bohnic..ale k čemu to bude? O.k., budou tam do mě cpát nějaké prášky, ale já vím, že mi stejně nezaberou, protože nic silnějšího než to co beru teď (a co mi už přestává pomáhat) stejně neexistuje. V Bohnicích bude klid, budu chodit na procházky, věnovat se nějaké ruční práci (mají tam třeba dílnu na výrobu svíček), budu provádět relaxační cvičení atd. Takže dejme tomu, že v Bohnicích mi bude dobře. Ale co mě čeká, až odtud vyjdu?? 2 - 3 měsíce relativně spokojeného života a pak znova do Bohnic? Je mi 25 let...mám trávit zbytek života mezi léčebnou a životem venku? Spousta lidem depresím nerozumí. Nevědí co je to za svinstvo a říkají mí, abych něco dělal, věnoval se nějaké činnosti...ale já předpokládám, že většina z vás tady v MM si nějakou tou depresí prošla, a tak víte, že v takových chvílích nemá člověk náladu na nic. Nejí, nepije...má chuť umřít. Snad poslední co jsem ještě nevyzkoušel jsou ty elektrošoky, ale docela se toho bojím.....

To není depka, kterou mají 15ti leté holčičky z toho, že se jim udělal na tváři beďar......tohle je DEPRESE...a kurva velká (

alt
Danka • Turista 5.8.2012 10:52

Už zhruba 3 roky žiji sexuálním životem, ale stále jsem nepoznala, co je to mít orgasmus při milování. Pokud se mi dotyčný věnuje tam dole a dráždí mi poštěváček, nemám problém orgasmu dosáhnout. Nikdy jsem to nijak neřešila, ale teď mám vztah (zhruba asi měsíc) a s dotyčným je to milování úplně jiné než v těch předešlých vztazích. Konečně si to užívám, těším se na naše milování apod. Možná je to také způsobeno tím, že nynější přítel má penis menších rozměrů a nezažívám s ním žádnou bolest při prvním vniknutí, jak tomu bývalo v minulých vztazích. A proto mě trochu začalo mrzet, že při našem společném milování nemůžu zažívat orgasmus. Přítel mi vůbec nic nevyčítá a vždy se pak ochotně věnuje mě, ale mě to trochu mrzí. Proto jsem začala trochu uvažovat o návštěvě sexuologa, ale vůbec nevím, zda by mi dokázal pomoci. Navíc jsem docela stydlivé povahy a nebylo by zrovna pro mě lehké o tomhle mluvit. Nemá tady někdo z Vás s tím zkušenosti? Nebo to prostě mám zatím nechat být a čekat, že se to třeba jednoho dne povede?

alt
adee • Upírka 19.7.2012 12:30

Ahoj, nevím jestli to tady patří, ale to je jedno. Budu ráda za každou připomínku nebo komentář. Včera jsem měla se svým přítelem sex, všechno bylo v pohodě až na jednu chvíli. Dělali jsme to zezadu a prostě se z normálního sexu stal anální ... bohužel jsem to nikdy nezkoušela, takže jsem byla trošku v šoku i přítel :D ... bolelo to, ale myslela jsem si že to přestane bolet, ale dneska se k bolesti připojilo i krvácení. Nevím jestli s tím máte někdo zkušenosti a jestli to je normální, nebo raději jestli nezajít za doktorem ... ale už teď se úplně červenám, tak nevím jak bych mu to tam vysvětlovala.
Dík za rady a tak :)

alt
Domino • Lady 19.7.2012 01:22

Pořád na mě v práci čumí,když nemusí čumět do stroja..To člověka znervózňuje..Když o přestávce s někým mluvím,otočí se na mě a čumí a poslouchá..Připadám si už jako výloha nebo jako kdybych žila za komunismu a za zadkem měla STB.A přitom ani nepozdraví,až když pomalu do mě vrazí..každý pracovní den od té doby,co se se mnou rozešel.

Je toto normální?Případně jak dlouho se toto dá zvládat?

alt
jasmen • Lady 18.7.2012 21:48

Potřebovala jsem dostat pořádně přes hubu, abych se probrala, asi to byla ta nejlepší možná volba, i když to kurva bolí. Jsme každý úplně jiný, ale pořád doufám, že spolu i přes to můžeme být, i když on je A a já Ž. On stín, já světlo, on noc já den. Můžeme se přece doplňovat.

Zase začínám cítit a prožívat, začínám si vážit každé chvilky, každé slzy, každého mého pohybu a pak chci naopak přestat jíst a nenávidím se a pak se postavím před zrcadlo a zase si připadám hezká. Možná je to ten správný začátek, třeba je dobré začít mít rád své tělo a postupně začít milovat i sebe, alespoň trošku. A pak budu třeba schopna mít ráda i ostatní.

Proč mi ale třetí strana tak vehementně vtlouká do hlavy, že my dva nemáme budoucnost?

Naučím se mít ráda sama sebe, naučím se neodřizovat JEMU vše, co dělám, naučím se tolik nežárlit, naučím se mít volný čas, naučím se odpočívat a smát a dělat si srandu i ze sebe, naučím se stát si za svým, i když on úplně nesouhlasí, naučím se žít svůj život a naučím se žít s tím "mým" samotářem...

Nechci rozhřešení, provedla jsem jen to že jsem se nechala vláčet okolím... Toto jest osmý nejhorší hřích-

Na dně, ale aspoň je se z čeho odrazit

alt
Iba ďalšia zblúdilá ovečka • Turista 12.7.2012 23:28

Som iba dalšia zblúdilá jebnutá ovečka, ktorá si zaslúži to najväčšie utrpenie. Som d**il, mám 19 rokov a začal som sa nenávideť..Pozriem sa do zrkadla a vidím iba tie najfalošnejšie oči na svete...vidím tú najhnusnejšiu tvár, najfalošnejšiu tvár...necítim k sebe nič, som iba bábka na neviditeľných lankách ktorými pohybuje nejaký kokot čo sa natom jak d**il stále rehotá. Niekedy sa bojím sám seba, som už asi tak naprogramovaný, že keď chytím amok rozboxujem si hánky o stenu.a to som kľudný nekonfliktný človek. Mám o dosť posunutú hranicu bolesti..v minulosti som sa rezal, to sa stalo pre mňa drogou, ten pocit ako sa rana roztvorí, pocit ako krv vyteká von..ako mi steká po rukách...dával mi pocit miernej eufórie a dobrého pocitu aj dlchšiu chvíľku šťastia. Som rád, že som s tým skončil. Niekedy ma len tak napadne myšlienka, aké by to bolo postaviť si nenápadnú chatku niekde daleko daleko vo veľkých lesoch a robiť hon na turistov čo tade budú prechádzať, niečo ako v Pach Krve :D

Nevidím v zrkadle už toho sebavedomého, vyšportovaného a zábavného chalana ako pred tým...vidím tam meniaci sa obraz na zvráskaveného, starého a osamelého deda, ktorý nikdy nebude mať rodinu a umre sám. Koľko krát som si prial umrieť, štyri krát si prerezal žily, neviem ako som to prežil, niekedy si myslím, že radšej by som išiel diablovi robiť pravú ruku ako tu robiť ovcu.

Za svoj krátky život som porušil minimálne milión krát všetky hriechy, neľutujem toho...sex drogy drum and bass alebo Tekno. Moja duša neexistuje, existujú iba falošné oči a prázdne telo.

Zvyčajne sa cítim ako blázon ktorý patrí na psychiatriu.Blázon..

alt
Rhianon • Upírka 2.7.2012 16:17

Obchody s akciemi jdou dobře, neprodělala jsem ani na jednom obchodu, naopak jsem vydělala už 1 200 Kč. No, na ženu s pouhým výučním listem to jde a to mnozí mluví jakoby pouhé tříleté studium nestačilo. Nejde o to mít haldu titulů, já nemám žádný a přesto se mi daří a to jen proto, že nejsem blbá a zbytečně nespěchám. Ačkoli netvrdím, že bych nějaký ten titul nechtěla, ale zase nechci být jako ostatní, kteří se honí za titulem jako šílení a pak nakonec zjistí, že je jim na pr*(což valná většina stejně časem zjistí). Já se prostě odmítám honit za věcmi, které nepotřebuji, abych žila.
No a když jsme u toho žití, to jde taky celkem dobře. Zase jedu s přáteli na Masters of Rock do Vizovic, kde opět uděláme mega akci, na které se vyřádíme. Není nad řádění s kamarády a známími, to vždycky potěší a zahřeje u srdíčka.
A aby bylo jasno, to tu nepíšu, abych vás nasrala, ale aby jste viděli, že to jde ikdyž se vám zdá, že je všechno ztracený a vy jste zklamali. KULOVÝ! Život není pohádka a ani není snadný, ale dokud budete sedět na pr**li a bečet, aby vás ostatní litovali nikdy se nic nezmění. Je to asi tak:
Když ti dá kluk kopačky, pobreč si a pak začni zase žít a jdi dál, však on není jediný na světě. Uvědom si, že takových tu lítá plno a mnozí jsou lepší než ten blb, co tě pustil.
Když ti dá holka kopačky nebo nasadí parohy, pobreč si, pak někoho zmlať a žij dál, však ona není jediná na světě. Uvědom si, že takových tu lítá plno a mnohé jsou lepší než ta čůza, co tě pustila.
Jde prostě o pohled na to všechno, jo jsem taky cíťa a všechno prožívám, ale jenom o tom život není. V životě je také nutné naučit se věci, co se stanou prostě příjmout, vyrovnat se s nimi a jít dál. Dokonce, ikdyž ti někdo ublíží, uštědří podpásovku, která bolí jako čert.
Neustálá práce na sobě samotném je rovněž velmi důležitá, protože vás vždy posune o krok dopředu. Je fakt, že taky furt nemůžete svalovat vinu jen na ostatní, protože ať se stane co chce, každý z vás na tom nese svou část viny a kdo si to umí přiznat díky tomu ví, co na sobě tak zhruba zlepšit, aby to příště bylo lepší.

Je mi jasný jakou záplavu komentů tato zpověď vyvolá a víte co? Mě je to fukec Vím, že mi tu budete v komentech vyčítat, že to už dávno víte a kdesi cosi. Mě jde spíš o to vám to zase jednou všechno omlátit o hlavu, bo na to dost často zapomínáte, dle zpovědí, co jsem četla.

A pro ty vrtaly tady upozorňuji, že nepoučuju, ale jen sděluji své životní zkušenosti, aby každýmu došlo, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře a proto je důležité vážit si toho malého štěstí, které dlí v tom, že je to takové jaké je a ne horší. Protože vždycky může být hůř, ačkoli si myslíte, že ne. I to je moje životní zkušenost Vrtálci moji milovaní

Pozitiva, pozitiva, pozitiva! Negativa jsou vopruz!

alt
Domino • Lady 22.6.2012 07:44

Rozejde se se mnou..Pak řekne,že se se mnou chtěl rozejít už dávno..A pak pro změnu mě má rád a je mu líto,že jsme se rozešli.Pak já jsem za tu strašnou svini..přitom dělám,jak je mi skvěle bez něj..ale jak jsem sama,tak brečím jak malá..přitom oteklý oči svádím na nedostatek spánku..

Já už opravdu nevím..

alt
Vixen (jiný!) • Turista 19.6.2012 22:30

Sorry, že to píšu sem, ale nemám moc přístup jinam...Ahojky, potřebovala bych poradit, na koho se můžu obrátit, abych se dozvěděla svůj přihlašovací mail? Léta jsem tu nebyla a ráda bych obnovila svůj účet, heslo dohromady dám, jen netuším, pod jakým mailem jsem se sem logovala a jestli není dávno zrušený...Díky za jakýkoliv info!

aldara91@seznam.cz

alt
xyz • Turista 14.6.2012 17:12

V pondělí se se mnou rozešel.Vidím ho každý den v práci a to mě strašně deptá,i když se navenek tvářím,že je všechno úplně ok a jsem spokojená(zpívám si,pískám si a usmívám se a snažím se,aby to nevypadalo falešně) a vůbec mi to nevadí..Sdělil mi,že že je u nás pořád hluk.A taky,že ho že ho už nudím(taky mě někdy nudil,však jsme spolu byli celou dobu nonstop..v práci,o přestávce,doma,na akci,v obchodě..) a že ho už nepřitahuju.Přitom v sobotu jsem se ho ptala,co ho u nás vlastně drží,když mu vadí ten hluk..a on mi řekl,že je tam kvůli mě.V neděli jsme se dívali na film,mazlili se a podobně a všechno bylo v pohodě.Vůbec teda nechápu,proč se se mnou druhý den rozešel.Taky mi některé jeho vlastnosti a někdy jeho chování vadilo,ale snažila jsem se být tolerantní.Jemu taky dost vadilo,že kouřím.A když jsem mu řekla,že když přestanu kouřit,tak stejně přiberu,tak řekl,že to nevadí..hlavně,když nebudu kouřit.Přitom jsem ráda,že se mi daří hubnout(díky tomu,že mě naučil pravidelně jíst).Ani jednomu z nás se nelíbil ten špek na břiše.V práci mu polupracovnice o přestávce říkala,že se po něm ptala nějaká blondýnka a jestli jí má dát na něj číslo..On řekl ne a podíval se na mě..a po chvíli řekl,že jí ho dá sám.I dneska na mě v práci hleděl.Taky mě hrozně naštvalo,že mě oslovil tak,jak mi říkal,když jsme spolu byli.Proč se tak vlastně chová?Vůbec jeho jednání nechápu.Proč provokuje?Proč mě raději neignoruje?

Jsem z toho pěkně v piči,protože ho stejně dál miluju.:(

alt
NatureBoy • Tulák 6.6.2012 21:00

Chci se zabít. Nevid kde zacit. Sral jsem na sebe celý život tím, že jsem snil. A s tím se nesmířím, nejde to, nemůžu jen tak hodit za hlavu svou minulost, není to zážitek, není to okamžik, jsem to já. Já jsem promarněná minulost, bolestně prázdná přítomnost a budouc.....budoucnost v mém případě není. Pohrdám světem, pohrdám sebou. Nejdriv je to spatne, pak je to jine a potom... To zalezi kdy k tomu clovek prijde na kloub. A o cem, ze to mluvim? O myslenkach, sebepoznani. Nemam zazitky, nemam vzpominky, nezazil jsem zadne dobrodruzstvi. Neumim slovy vystihnout to co se mi honi hlavou. Nemam smysl zivota, spadla mi inteligence, emocne jsem splostel. Ne, za chyby se musi platit, musi prijit trest. Pul roku to, ale vydrzim, vydelam na kvera a odjedu daleko a od vsech, privazu si kamen k noze, vorem poplavu do stredu jezera a nahnutek k hladine si ustrelim hlavu. A az prepadnu, nikdo me uz nenajde, aby me mohl zachránit. Nechapu jak jsem mohl dojit k takovym myslenkovym pochodum. Mel jsem rad zivot a na tom se nic nemeni. I s hlavni u hlavy budu stale tvrdit, ze zivot je krasnej. V nem ta chyba neni.

Nebojte se zit podle sveho

alt
Iowa • Tulačka 6.6.2012 19:03

Stalo sa to štvrtok..prišla som domov...dozvedela sa , že jediny človek,ktorého mám je mrtvy.V tu chvíľu sa uplne všetko zrutilo...moje plány...ciele...Neostalo mi nič...vtedy sa v postate ukázali aj praví priatelia...boli to 2 ľudia no ani jeden z nich mi nemože pomôcť.Viním azto seba...Mohla som tam byť ..dať naňho pozor...Vyčitam si ako sa musel trápiť.Vyčítam si , čo všetko som mu povedala...ale asi naviac si vyčítam to,že on ma pred 2 rokmi zachranil .. pred smrťou dalo by sa povedať..ukazal mi čo je život aj keď on sám žiť nevladal.Bolo mu dosť ubližované z každej strany a začala som mu ubližoovať aj ja...On ma zachranil no ja som nemohla nijako pomôcť.Bolí to ale to pochopi len ten,čo neičo také zažil.Nebola som ani na pohrebe.Neviem či to mám ľutovať,že som ho nemohla posledný krát vidieť alebo je to tak dobré.Neviem...ale viem,že mi bude chýbať to je asi jasne každému.Len neviem ako ďalej.Každy hovorí že sa s tým musim vyrovnať ale nikto nevie aké je to ťažké.Nevedia , že on bol v podstate moja nádej,moja viera , že naozaj može byť lepšie.Nedokázala som mu dať tak veľa ako on mne.Ale,,,chcela som naozaj som chcela.Nedokážem takto žiť.Ale nemožem sa ani zabiť. Nechcel by to tak on a nemožem kvoli matke aj keď s ňou bohvie ako nevychádzam.Tiež nemožem preto,lebo aj keď som to skušala nešlo to...proste neprišiel môj čas.Dala yb som všetko zato aby mohol žiť..aby som ho mohla ochrániť a dať naňho pozor..vratiť ten deň.Všetko..všetko by som zato dala ..čokoľvek...aj vlastnú dušu.
On bol moje šťastie..moje telatko zlaté no proste človek akých je fakt málo...dával veľa-nechcel nič,,,Bolo veľa rán od života ale táto bola najväčšia..prežila by som všetko všetku bolesť ale toto je moc...tak čo teraz...?

...tak čo ak nádej umrie ako prvá?