Detail a diskuse u zpovědi

Čas, čas, čas. Většinu času mi sežere práce a na důležité věci jsem pak unavená, nemám dostatek energie. Sere mě to, protože díky tomu se jen těžko starám o akcie, abych se jednou mohla na tu práci vysrat jednou pro vždy. Zanedbávám hru na flétnu i psaní jen, abych byla vyspaná do práce a jsme zase u zdroje mých problémů, protože většinou ani vyspaná nejsem. Mám mnohdy takové nervy z práce až z toho nemůžu spát, jak se děsím toho, co se tam zase vysere. Jo, nad změnou práce uvažuji pořád, ale má to háček. Většinou nikde nepřibírají a ztratit práci si nemůžu dovolit, jinak by mě matka vykopla z bytu. Takže chodím věčně nasraná a nevrlá, nebo prostě jen bez nálady a těším se na další výplatu, ze které určitou částku dám na obchod s akciemi, aby to šlo rychleji, jelikož obchodovat s minimálním množstvím je celkem na nic. Jenom nevím, jak dlouho tohle ještě vydržím?! Mám sice trpělivost, ale i ta mi pozvolna dochází. Nejhorší na tom je, že mi pomáhají cigára, kterých se chci zbavit.
Fyzicky náročná práce je prostě na ho**o! Furt mě všechno bolí, jsem pak lemra si jenom uklidit pokoj, takže do toho všeho ještě musím poslouchat máminy výlevy. Pak přijedu za kámoškou a ta mi řekne, abych psala a mě je v tu chvíli akorát tak do breku, protože bych psala a ráda, jenomže to prostě nezvládám. Jo, mám pokusy, kdy se to snažím v sobě zlomit, ale než stačím napsat stranu musím jít spát, abych byla ready do práce, nebo z hrůzy z nadcházející šichty dokážu myslet akorát na to jaký to bude zase den na ho**o, nebo prostě usnu únavou. Klasicky skutek utek!
A tak je to každý den. Nejraději bych si hodila mašlu a tím pádem se na to všechno z vysoka vysrala, ale nejsem ubožák, co se vzdává. Vím, že to zlomím a můj plán mi výjde, akorát si občas říkám jestli mi to za tu cenu stojí, protože se v tom plácám jak ryba v bahně. Už nemůžu skoro dýchat a voda je daleko. Nejsem však takový blázen, abych zahodila sen, který se s trochou píle a sebezapření dá splnit.
Takže cíl je jasný, musím více zamakat na akciích, aby to začalo nést kýžené plody a já se dostala z té posrané práce, která mi vyloženě rve nervy a sere mě tak, až to bolí. No, to bude ještě dlouhý běh, ale vyplatí se a jeho cíl mi pomůže být zase aktivní, svobodná a spokojená a za to to stojí.
Krucinál! Musím do galantérky, abych si konečně mohla ušít ten korzet, po kterém tak vzdychám půl roku. Jo, měla bych. Občas si musím udělat radost, abych se nezbláznila. To jsem zvědavá, kdy se k tomu dokopu, ikdyž zítra není svátek. To by relativně šlo, sice jsem chtěla dělat přesčas, abych měla hodiny v zásobě kdyby něco, ale když jsem se teď tak hezky rozjela nesmím přestat jinak z toho zase nic nebude!
Svaté dětství, chvíle kdy jediné co mě trápilo bylo jestli pustí rodiče kamarády ven. Kde jsou ty časy? No jo, jsou v pr**li a ve vzpomínkách. Tomu se říká Život.

Nemusíte reagovat, jen jsem se potřebovala vypsat, abych si to ujasnila.