alt
Sanatas • Tulačka 3.2.2013 00:50

Spolu se zhasnutím lampy a ulehnutím ke spánku přichází Ona. Je to úzkost. Zavřu víčka a cítím, jak mne svazuje a nutí přemítat si svůj život před očima. Rychlé problesknutí toho minulého, avšak zdlouhavé nástiny let budoucích. Cítím se sama. I když má nejdražší maminka spí o dva pokoje vedle. Již pár let bojuje s rakovinou. Vidím, jak mi slábne před očima. Jak chřadne a na síle jí nepřidává ani fakt, že její syn pomalu umírá na nějakou nemoc podobnou roztroušené skleróze a dcera, to jest já, je neschopná se o sebe postarat sama. Ví to ona, vím to já. Bojím se dne, kdy budu ulehat, stejně jako dnes a budu vědět, že pokoj vedle je prázdný. Tatínek mi zemřel, když mi bylo devět. S bratrem jsem nikdy neměla zrovna dobrý sourozenecký vztah a jediné, co nadevše miluji, mi pomalu odchází. Vím, je to koloběh života. Ale kdo tu pro mne bude? Mým životem prochází spousta pěkných, milých, chytrých a zaopatřených mužů, kteří by mi dali své srdce na dlani a i když moc chci, nemohu to samé učinit já. Cítím se vyhaslá. Prázdná. Mohla bych to přijmout, ale ... tím bych ubližovala a samotnou by mne to trápilo. Potřebuji být sama a přesto zoufale volám po přítomnosti někoho, kdo ... kdo tu pro mne bude. Vždy jsem byla tou, co nastavila rameno a dlaň k utěšení. Nyní potřebuji sama ... Nevím, co potřebuji, chci jen ... potřebuji to ze sebe dostat a zítra vstát a opět čelit realitě, že ... že nejspíše zemřu sama. A já nechci... nechci být sama! Mám strach... A uvnitř to bolí. Tak moc to bolí!

Diskuse ke zpovědi

Protispamová ochrana
alt
MilujuBublinky • Osvícená žena 3.2.2013 18:07

proč tím, že bys přijala lásku, bys ublížila? komu? sobě? jemu? mámě?
myslim, že to potřebuješ jak sůl. ale nějak v tobě prozatím bojuje otázka toho, zda si to zasloužíš nebo ne. což je samozřejmě zbytečná otázka.
myslim, že pomoct ti bude dost těžký. ve finále to stejně musíš bejt ty sama, kdo si pomůže. nebudu tě utěšovat, jak nemáš myslet na to nejhorší, to je stejně zbytečný. na to musíš přijít sama, akorát záleží, ejstli na to přijdeš teď, nebo až po několika letech či desetiletích.
každopádně......ikdyž tvoje máma jednou umře, neznamená to, že nebudeš mít právo najít cestu k bráchovi, mít naplňující vztah, děti, něco pro co budeš žít.
každopádně, i když se to teď může zdát jako dost nepravděpodobný, věř mi, že bude líp. dopředu nikdy nevíš, co ti která věc přinese. za spoustu utrpení z minulosti pak budeš ráda.
jinak si myslim, že tohle tě nepřejde jen tak. pokud se v tom nechceš plácat, bude potřeba pro to něco udělat. posílám sílu

alt
Staleyova • Lady 3.2.2013 13:44

To, co píšeš je hrozně smutné, ale přesto věř, že někde po světě chodí pro Tebe ten správný člověk, který Tě bude milovat, respektovat, bude s Tebou společně sdílet všechny ty ztrasti i slasti a vyslechne Tě.
Jen to chce mít otevřené oči a jít tomu malinko naproti, i když je mi jasné, že ve Tvém případě to bude dvojnásob těžké. Máš toho hodně za sebou!
A tak Ti přeji, aby i Ty sis našla svého ANDĚLA!
Hodně štěstí, lásky a síly!