Zpovědi

Mám přítele. Jsme spolu třičtvrtě roku. Myslím, že on mě má moc rád, ale strašně mě na něm rozčilují jeho vlastnosti. Pokud nenapíšu SMS jako první, jeho vůbec nenapadne mi napsat. Prostě sám od sebe se ozve minimálně cca 1x do měsíce. Přitom jsem se s ním snažila tolikrát o tom mluvit, ale místo toho, aby jsme to nějak vyřešili tak se přítel akorát urazil a 2 týdny se mnou nekomunikoval. A další věc, která mě vytáčí. Furt musím jezdit jen já za nim, ale on za mnou nikdy nepřijede. Přitom se máme moc rádi i on mě má rád, to na něm poznám, ale přesto mě tyhle vlastnosti dohání k šílenství a já stojím před otázkou zda se rozejít či ne. Přijde mi trochu blbé rozejít se jen kvůli tomuhle, ale přesto, když si s ním o tom chci popovídat akorát se urazí a nekomunikuje. Partner je o 15let starší a chce vedle sebe mít hodnou holčičku, která poslouchá a neodmlouvá, ale já bohužel taková nejsem.

Jak by jste se zachovali Vy? Rozešli se nebo ne?

tyvole, midgard taky někdy odepisuje? nebo mám ignoraci brát jako ne? i když je to tak, stejně by mi to mohl napsat, stačilo by "ne"...

Je mi špatně ze sebe samotné. Dělám v docela velkém obchodě an pokladně a poslední dobou mám šílenou ponorku ze všech těch lidí, co pořád jen nakupujou a nevědí kdy přestat. Nejhorší na tom všm je, že to všechno odnáší přítel. Poslední dobou se jenom hádáme a já už ani nevim jak dál. Nechci se s nim hádat, nechci, strašně moc ho mám ráda. Plánovali jsme si společnou dovolenou i budoucnost, lae teď poslední dobou to jde všechno do p**e a nejspíš jen díky mě. Každá maličkost mě naštve, ale já prostě ani nevim jak to zastavit Tak strašně moc pro mě znamená, nechci ho ztratit, ale neušim co se sebou samotnou dělat. Cítím se na všechno sama, jako bych kolemsebe neměla nikoho kdo by mi dokázala pomoct. Vždycky když někdo něco potřebuje jsme všem dobrá, ale když potřebuju já, každej se otáčí zády Netušim prostě jak dál a jak všechno napravit. Nakonec mi oznámil, že asi radši místo naší dovolené pojede na festival, a to už mě dorazilo. Vím, že ho svým chováním od sebe odháním, lae ani on není dokonalej a kdykoliv když měl problémy stála jsme u něho a nikdy jsme se k němu neotáčela zády... Tak proč je na mě takovej? Jsem až tolik špatnej člověk?

Potřebovala jsme to prostě ze sebe dostat...

Jsem již plně rozhodnuta, za rok opuštím ČR a stěhuju se do Německa! Kdo má něco proti němcům ať drží hubu, pozérské blbečky nemíním poslouchat. Němci nejsou tak špatní pokud u nich nenarazíte na podobné pozérské svině, kterých je plná ČR. Učím se německy a něco i našetřím do začátku, abych tam měla z čeho žít než si najdu práci. Jeden kamarád mi s tím helfne, je na něj spoleh. Navíc mám německé příjmení, takže mírná protekce u nich bude, obzvlášť když jim nakecám, že jsem napůl němka, což by ani nemusel být výmysl, ale je fakt, že o rodině táty se moc neví bo děda chlastal až se uchlastal k smrti a nikdy o tom nemluvil. Každopádně to bude zajímavé, navíc potřebuju změnu a tohle je radikální změna, která mi jistě prospěje. Musím pryč, musím žít někde, kde se dá žít. Už nechci přežívat! Balím to a mizím, sice pomalu, ale jistě.

Adios zasraná ČR!

Po čtyřech letech jsem potkal spolužačku ze základky. V době kdy jsme se poznali chodila s jedním kámošem a já se do ní zamiloval....
Když se oni dva (jeho chybou) rozešli já se s ní začal zbližovat. Nastal však problém.. Ona mi řekla, že budeme "jen kamarádi". Nepohrdám kamarádstvím neboť je to cennost, ale přiznávám, že jí miluju a chci jí... Jenže naše schůzky jsou vždy provázené tím, že buď hned nebo později pozve svého bývalého a ikdyž tvrdí, že ho nehce tak s ním flirtuje.

Přiznávám, že žárlím, ale snad v tomto případě mám důvod. Za dobu co byla s ním ji vznikl dluh 30 tisíc se kterým on jí nepomáhal ani náhodou ač měl možnost...... Já jsem se zadlužil abych jí pomohl a jediné čeho jsem se dočkal, že jsem předal peníze jí a ona odešla s bývalým.....

Dělám chybu já nebo ona.... Prosím o pomoc

Já se na to prostě můžu vysrat. Já to tady prostě zabalim, odejdu a nikdo už o mně nikdy neuslyší. Stojí mi za to se stále doma hádat a jenom se koukat jak můj "bratr" z toho těží, jak po něm rodiče nic nechtěj ale když on něco chce tak to hned dostane a ještě si nějak najdou způsob jak mě za to seřvat? No tak to mi jako vážení polibte pr**l, v takový rodině já žít nechci,to že on má brigádu kde si může směny napsat jak on chce je jeho výběr, já dělám v hospodě kde jsem každej den po celých sedm dní od rána do noci, doslova, je mi líto, nebudu dělat v mekáči, kde nemůžu mít dlouhý nehty, náušnici v uších, náramek ani hodinky na ruce, to není práce, to je terorismus. Vždycky jsem já ta špatná, já jsem ta neschopná, ta co dělá problémy, ale kdyby se podívali hloub, tak by věděli že to je kvůli tomu d**ilovi, co má bejt mym bratrem. Jemu jsem taky jenom dobrá když něco potřebuje a já kráva na to vždycky skočim. Já pak přijdu domů a slyšim jenom on říkal tohle a tohle a prej ty tohle a tohle, a berou to za směrodatný, nikdo se mě na názor nezeptá, všechno je jenom podle něho, prej je dospělej, tak ať se tak laskavě začne chovat!

A do toho ještě otec, on si taky myslí že je nedotknutelnej, ale není...

Žila byla jednou jedna holčička a ta si žila po svém.. Jenomže to se vůbec nelíbilo její rodině. holčička se jim stále snažila dokázat, že za něco stojí, ale ať se snažila sebevíc tak se jí to nedařilo.. Nebylo snadné se rodině zavděčiti, vlastně to bylo téměř nemožné. Holčička by chtěla nemilovat ty lidi, kteří jí akorát vše vyčítali, kteří jí nikdy nebrali vážně, do všeho jí mluvili a posmívali se jí, ale nedokázala to..

...

Nějak už nevím co dál...prázdniny začaly a já se cítím doma jak vetřelec,který tu nemá co dělat ..pro vysvětlení bydlím se setrou,jejím manželem a jejich malým..Pořád mě jen kritizuje vylívá si na mě zlost jak kdybych mohla za to,že s něma musím bydlet...do toho prázdniny pracovní tak nemůžu jet ani k rodičům..už nevím co mám dělat abych se ji odvděčila..dneska jsem po noční nešla ani spat uklidila jsem celý byt a ještě vymalovala pokoj kde mám bývat já a malý,ale jí se to furt nezdá stále ji jen překážím.a už mě to nebaví...

Ach jo...cele prazdniny nejspis dopadnou tak, ze budu sedet doma na zadku...v lepsim pripade v praci...Mam jet pristi tyden na festak,ale priteli nejak nevysli finance a je bez listku...to je jeste ta pochopitelna cast...to se muze stat. Ale ted uz si listek klidne muze koupit a jemu je to tak nejak jedno...kdyz se ho na to zeptam jen rekne,,adrenalinek"...nevim jak mu vysvetlit, ze mi na tom docela dost zalezi...abych mela penize sebou...vymyslel ze potom pojedeme jeste za jeho pribuznyma, vykaslala jsem se na uplne super akce a nasla si druhou brigadu...neni to jediny duvod, finance se hodi vzdycky, to bych mu krivdila, ale podporilo mne to. Nevim jak mu mam vtlouct do hlavy ze je to pro mne dulezite a ze se tam vazne tesim...chjooo...spis ze mu to nedojde. Moje mati nam tam zarezervovala hotel,,,je to darek za maturitu, a neustale se me pta, jestli uz ma muj kluk listek. Nevim co ji na to mam porad odpovidat...chjo.Asi mu ten listek koupim sama...

btw:neprodal byste nekdo listek na Colours of Ostrava? :)

nesnáším arogantní lidi!!!!! jak si myslí jak maj všecho na háku jsou užasný jedineční a nepřekonatelný!!!!!!!!!!! aaaaaa ja z toho snad vyrostu...... ,,slyšíš tak mš už konečně poslouchej ..já ti nechci dokazovat na nemáš nic na háku že já sem ten krk co hlavou otáčí!!!že se svě netočí kolem tebe!!!!! a ani nemůže tvuj svět by se měl točit někde trošku jinde... nechci ti dokazovat jak ti může bejt zle a jak moc smutnej by si z to byl, na to mám moc svejch starostí a povinost!!!!

uuuffff to se mi to ulevilo!!!!

Nedávno jsem zde přidávala zpověď o mém příteli, s kterým jsme po 3 letech začali mít problémy. Rozešli jsme se. Byla jsem nastvana a on určitě taky. Před chvíli jsem se dozvěděla, že měl bouračku. Nevím co s ním je. Neozval se mi od vcerejska. Sice už nejsme spolu, ale bojim se o něj. Bojim se, že udělal nějakou blbost po rozchodu.

mam strach, že za to tak trošku můžu

Hrozně mě štve, jak jsem nepoctivá :( neučim se a dělám si taháky :(

ma ze sebe radost doufam ze jak moje nadseni roste ze se mi bude darit..

verte ve sve cile a dosahne te je!

Jsem fakt blba. Už několikrát jsme se s Ondrou rozešli a zase se k sobe vrátili. Poté co mě podvedl se svou bývalou jsem mu ale přestala věřit. Nedávno to ale začalo vypadat tak, že se o mě znovu snaží a já mu zase věřit začala. Zitra má Ondra promoci, na kterou mě nepozval, prej že tam už bude mít moc lidi z rodiny. Před chvíli mu ale jeho bývalka napsala na FB, že se omlouva, ale ze zitra nemůže přijít. Chápete toho d**ila. Chápete mě? Já mu věřím a on mi udela tohle.

Neni to zpoved, ale Potrebovala jsem to říct, klidně mě odsudte

Mno,tak kde bych začala...obávám se, že to budou všechno malichernosti, oproti jiným zpovědím. Ehm, tak tedy. S přítelem jsem již půl roku, ale nějak patologicky ho přitahuje jeho bývalá slečna. Zjistila jsem nedávno, že jejich komunikace není čistě přátelská. Slíbil, že se to nebude opakovat, ale stále si píšou,prý jen jako kámoši. Hrozně mě sužuje nedůvěra a žárlivost. Nejzvláštnější na tom je, že mi přijde, že jakoby já jsem žádanější v tom vztahu. Neustále se s ním snažím rozejít, ale jemu to takhle vyhovuje,k bývalé slečně se vrátit nechce. Nejhorší je, že jsem došla do bodu, kdy už jakoby marně přemýšlím, proč s ním jsem. Chodit sem s ním začala jen proto,abych nebyla sama,vicemene z nudy. Zamilovala jsem se az mnohem pozdeji...nebo nezamilovala a stále jsem s ním jen z nudy? Vsechny tyhle me pocity plynou z toho, ze to neni jediny problem v nasem vztahu. Treba ted lezi vedle v pokoji a já bych ho nejradsi nevidela...at uz jede pryc. Ma nejake problemy ve skole a odskakala jsem to ja. Pritom se mu neustale snazim pomoct. Skoda, ze to nevidi... To je tou jeho sílenou nechutí řešit jakékoli problémy...prostě je neřeší a pak jsou z toho mnohem větší trable. Jak tak píšu tuhle zpověd, urovnávají se mi myšlenky a vím přesně co bych měla dělat. Poslat ho rovně,určitě někde čeká někdo lepší...což je dost pravděpodobné, protože on prostě není dost dobrej. Ale...
Těch pokusů už bylo...asi jsem neschopná v ukončování vztahů...Asi jsem se nakazila tou jeho chorobou a taky nic řešit nechci, proč se rozcházet, kdyyž je tak hezky...prázdniny přede mnou...zbytečná depka. Řeším to prozatím tak polovičatě, že utíkám k lidem, s kterými je mi dobře...seznamuji se s novými kluky.Absolutně už nemám výčitky dát někomu číslo.Jít s někým na kafe. Takhle naivní jsem byla na začátku.
Ale něco mě u něj stále drží...i když...nejspíš to bude jen zvyk, nenapadá mne,co jiného by to mohlo být. Je to průměrnej kluk, uplne ve vsem,akorát sebevedomi ma trochu vetsi nez by melo byt.
Díky vsem, kteri si to docetli az do konce. Asi tu neni moc prostoru pro nejakou radu. Chtela jsem si veci srovnat v hlave.

Kdybyste mel treba nekdo podobnou zkusenost...

Dnes jsem si udělal psací den, psal jsem různé články a komentáře a četl názory a polemiky.To u někoho kdo má tristní znalosti gramatiky je docela obdivuhodné, ale rád píšu když, je co...Bohužel neexistuje program na kontrolu pravopisu a ms office opraví jen překlepy a diakritiku.Včera jsem dostal v komentářích pěkný pojeb za hrubky, pěkně mě to nasralo, ale jelikož jsem disgrafik tak s tim moc neudělám, ale k tématu...
Tak jak jsem četl a koukal po facebooku, došel jsem k názoru, že jsem opravdu žalostná figurka, spolužáci mají děti, partnera, někteří se stihli už rozvést, lidé v mém věku sedí v parlamentu, dokončují vysokou školu, bydlí v zahraničí, cestují a já?V 26letech nemám práci, sice mám maturitu, ale je mi k ničemu, jsem sám, celé dny trávim doma jelikož nejsou finance na výlety a i kdyby byli tak stejně nemám s kym jít.Holka co se mi líbila, poslal jsem jí básničku a ona se šíleně nasrala, přitom jsem jí poslal plni lidem prostě se mi líbila, nebyla ani moje, našel jsem jí.
Nějak si připadám bez budoucnosti, žádné plány už nemám jen přežívám....

Co si mám myslet o klukovi, který si ze mně dělá hračku? Využívá mě jen proto, že chce přijít o panictví. Jinak se o mě nezajímá. Já na něj musím pořád myslet. Jestli třeba nenapíše a nepopovídáme si alespoň. Ne on se chce jen omakávat a zašukat si. Jsem jako vosková figurína pro něj. Asi je nejlepší se na něj vykašlat, ale ve mně probudil asi cit k němu. Jsem pomatená z toho.

Jsem blbá, že si něco takového nechám připustit!

bože odpust mi!!!! prosím.......
mám krásnou holčičku a krásného kluka (Kubíček a Adelka, oba4,5 měsíce) ale ty chutě to je strašný, tenle pátek sem se k tomu omilem dostala a odmítla ale .... auuu !!! vim že bude už jen líp a líp ..... ale ty chutě ((

miluju vás beibátka moje a neudělám nic co by vás mohlo ohrozit!!!!!!!!!!!! to přísahám!!!

Zpovídat se ze svých hříchů...Zajímavý projekt.Jaké jsou vlasně mé hříchy....?lenost, nenávist, vypočítavost...Omlouvat se za své činy?Proč?Mé zločiny jsou zapomenuty a ublížil jsem jen sám sobě.Nechal jsem se vyhodit z průmyslovky, neučil jsem se.Sice jsem vyhrál mobil v souteži tenkrát eurotelu za nejhorší vysvědčení, ale následoval učnák.Tři roky pekla.Za svou lenost jsem zaplatil absolutně snížením své hrdosti a i po letech není den, abych si to nevyčítal.Nutno dodat, že jsem se na stejnou školu průmyslovku vrátil za 5 let a odmaturoval.Ironie je, že místo 4 roky průmyslovky jsem to musel zvládnout za 2 roky nástavby.:) vyřešeno.Maturitu mám.Pragmaticky nakonec jsem došel k maturitě, ale zaplatil jsem...víc než jsem si zasloužil.Ztratil jsem 7 let života.(3 roky učnák,2 roky práce,2 roky nástavba).Chodil jsem do učnáku s chátrou společnosti.Samá kedra a id**t.Nejsem žádná hvězda, ale to bylo moc.Na víc jsem řezničinu z hlouby duše nenáviděl.Po učnáku jsem dělal řezníka v Globuse.Hrůza.Za pár korun, dělat celý dny s lidma co jen žvaní o chlastu a sexu.Po roce jsem odešel k bezpečnostní službě, po půl roce k jiné ostraze.Kdo nechodil 16 hodin pořád sem a tam jak kretén neuvěří, že to je práce jen pro chudáky co nemají na výběr.Díky společnosti ABL jsem konečně došel k názoru, že chci maturitu.Za 2 roky školy jsem nikdy nelitoval, že jsem šel studovat.Což u někoho, kdo je nestálí v rozhodnutích je úctihodné:))Ted se chystám na univerzitu.
Taky si chci postěžovat, že ani maturita vám nedá nějakou hvězdou kariéru, v dnešní domě najít dobrou práci je hrůza.
No, ale dál....další hřích je nenávist.Nenávist nejen k sobě, že jsem promarnil plno šancí, ale hlavně k rodině.Můj otec mě 7let týral, kdyby to slyšela matka, určitě by oponovala, že to tak nebylo, ale...
Pokud v rozmezí kdy vám je 9-16 let slyšíte od otce ( který jak vám zapoměli doma říct, že je nevlastní) slyšíte jak jste neschopní, d**ilní, k ničemu, pořád se vám vysmívá a ponižuje, že jste příživníci(do hajzlu jak může být 13 leté dítě příživník?) a mlatí vás za mluvení pro sebe, blbej pohled atd....Tak to je týraní.Minimálně psychické.Celé jeho chování a netečnost matky mě dostala na psychiatrii.Tam se mi líbilo, to je fakt a do dnes, i když to je už skoro 10let mám kamarády z ní a jsme v kontaktu.Prostě v 16 jsem se odstěhoval k babičce a dědovi(tenkrát to byla babička).Je to už hodně let a po čase vás zášt přejde a snění jak vraždíte otce a matku taky zmizí.Kde je problém?I po letech pořád cítíte křivdu.Jestli je opodstatněná to posudte vy.:)Dnes se v klidu bavím i s matkou a otcem.Myslim že kdysi, v záchvatu odpouštění jsem napsal otci sms že mu odpouštim.
U prarodičů byl život v klidu, to se však změnilo.Děda umřel a dnes mě na babce, dráždí každé slovo.Pořád do všeho kecá a poučuje, žvaní kraviny a otravuje.Zaslouží si rodina nenávist?Z jednoho pohledu mě berou jako nesvéprávného.Z druhého mě podporují finančně a materiálně.Nejspíš si to nezaslouží, ale stejně cítim nenávist k nim.Má výhoda je, že dokážu bez náznaku zášti s nimi jednat a mluvit.To je můj hřích vypočítavosti.Babka a bývalí kamarád by přidali k mojim hříchům-nevděk.Proč?No babka pořád plácá jak si nevážim, že si mě nastěhovala domu a co pro mě udělala a Vladimír, ten že mě podporoval na studiích a že jsem si od něj za to nenechal srát na hlavu.Vladimír je krásný příklad filmového příběhu jak se z nejlepších přátel stali nepřátelé.S Vladimírem jsem chodil na učnák, a pracovali jsme spolu, 3měsíce jsme spolu bydleli.Vladimír je typ člověka co s každým vyjebe a tváří se jako nejlepší kamarád, už dávno jsem se měl na něj vykašlat a asi mu dát přez hubu za podrazy co mi provedl, ale nějak mi to nepřišlo.Prožili jsme spolu i pěkné události.Třeba když jsme na praxi byli hvězdy jak jsme rychle a dobře pracovali, ovšem když jsme byli už zaměstnanci Vladimír chodil na pivo a já dělal jako barevnej sám, jelikož mi řekl, že jde kupovat záchod, jindy postel, pak závěsy...atd.Nebo když zorganizoval pobyt na jeho chatě s dvěma dívkama, samozdřejmě kůli sexu a do pití jim nalil nějaké afrodiziakum, je to blbé, ale věděl jsem o tom, takže vina je i na mě.Musim se ale obhájit, že to nebyla droga a alkohol a afrodiziakum udělalo své.Upřímně a jsem o tom přesvědčen, že věděli co dělají.Mezi jeho provinění proti mě se započítává vydávání se za slečnu, pomluvy, mé placení nájmu zatím co dva ostatní nájemníci nic neplatili.Prostě má blbost, jen využil mé hlouposti.Dnes už nejsme kamarádi nebot jsem se odstěhoval zpátky k babce a odmítl mu zaplatit 1000kč za prodlužovačku počítač-televize, nebot jsem mu to zdůvodnil že jsem mu dal dost peněz za dobu co jsem tam bydlel.60.000kč rozfofrované za 3 měsíce kolik vydělal Vladimír nevim, ale nájem, placení za něj,nevracené pujčky a kupování potravin dá pár tisíc.Přesto se cítí ukřivděn.Vladimír Sedláček je podle mě hajzl a podvodník.
Mezi mé hříchy bych mohl přidat touhu po moci, cigerety, lhaní, prostě běžné věci.
Mezi zločiny krádež 1000 korun a cigeret, vraždu žáby kterou jsem v 10 letech upálil, ale dodnes toho lituji.Má výhoda je, že si vše zdůvodnim a omluvim." pocit viny, je nedostatek zdůvodnění"I kdž je můj život pro mě smutný a špatný nemám na svědomí nic strašného.Kradl jsem, ano.Proč?Prostě potřebuji peníze, pořád bez práce a bez penez.Lžu ale spíš pro eliminaci konfliktů a svůj klid.Kdo dnes mluví jen a jen pravdu?Jsem prostě obyčejný člověk.
Můj největší problém jsou deprese, kdo je má ví jaké to je a kdo nemá nepochopí to.Nedokázal jsem se ani zabít, i když bych chtěl zemřít.Smrt je pro mě vysvobození z tohodle života a těla."odvaha je žít, ne umřít" to jsem říkával lidem co chtěli zemřít, ovšem i vzít si život chce odvahu.Málo kdo to dokáže opravdu udělat.Zabít se nedokážu a žít nechci." příčinou všech sebevražd je neopětovaná láska, někdy k ženě, vždy k životu"Můj život je můj majetek a můžu s ním dělat co chci.Kec o tom že bůh zakazuje sebevraždu je kravina, máme svobodnou vůli a stejně nejsem věřící.Já věřím, že pokud je duše osvícená dokážu se povznést.Na tu myšlenku mě přivedla Stargate serial.
Ještě jsem nic nřekl o lásce....nemám lásku, nikdo mě nemiluje, samozdřejmě rodina asi ano, ale o tu nestojim.Moje zkušenosti s ní mě přesvědčili, že nechci mýt rodinu a děti.Má bolest umře se mnou, nemám potřebu se množit.Pokud jde o dívky, s těma to je furt stejné, můj život je tak temný že nemám plamínky v očích jak mi řekla jedna slečna a má pravdu.Zažil jsem tolik bolesti a trápení, že je ze mě cítit negativum na hony daleko.Jen jednou jsem opravdu miloval, a jak tušíte nechtěla mě.Viděl jsem mou vyvolenou po 7 letech a upřímně už dnes tak krásná není:)))Holky mě prostě nechtějí, nejsem žádný krasavec, ani nemám auto a hafo peněz.Slečny určitě odpoví na vzhledu a peněžence nezáleží....ale ano záleží.Kniha se soudí podle obalu, nikdo nehledá u ošklivky kvality, když ho nepřitahuje fyzicky, nebo nemá něco čeho se dá využít(peníze).To, ale není pak láska.
No vše jsem řekl a vyzpovídal se tak není nic co mě ještě napadá.Nežádam o milost ani ji neudílim.Prostě jsem se jen vykecal.

ukradl jsem peniz...nemuzu najit praci...jsem zlej clovek.