Je mi špatně ze sebe samotné. Dělám v docela velkém obchodě an pokladně a poslední dobou mám šílenou ponorku ze všech těch lidí, co pořád jen nakupujou a nevědí kdy přestat. Nejhorší na tom všm je, že to všechno odnáší přítel. Poslední dobou se jenom hádáme a já už ani nevim jak dál. Nechci se s nim hádat, nechci, strašně moc ho mám ráda. Plánovali jsme si společnou dovolenou i budoucnost, lae teď poslední dobou to jde všechno do p**e a nejspíš jen díky mě. Každá maličkost mě naštve, ale já prostě ani nevim jak to zastavit 
Tak strašně moc pro mě znamená, nechci ho ztratit, ale neušim co se sebou samotnou dělat. Cítím se na všechno sama, jako bych kolemsebe neměla nikoho kdo by mi dokázala pomoct. Vždycky když někdo něco potřebuje jsme všem dobrá, ale když potřebuju já, každej se otáčí zády Netušim prostě jak dál a jak všechno napravit. Nakonec mi oznámil, že asi radši místo naší dovolené pojede na festival, a to už mě dorazilo. Vím, že ho svým chováním od sebe odháním, lae ani on není dokonalej a kdykoliv když měl problémy stála jsme u něho a nikdy jsme se k němu neotáčela zády... Tak proč je na mě takovej? Jsem až tolik špatnej člověk?
Potřebovala jsme to prostě ze sebe dostat...
Diskuse ke zpovědi
Inu...
Když přítele dusíš, není divu, že se vize týdne v dálavách mení v noční můru a jakýkoliv druh úniku se jeví spásným...
Doovolenou už asi nezachráníš, ale mela by jsi urychlene začít pracovat na své psychice, jinak budeš brzy dost osamelá...
Především potřebuješ nejaký relax - lhostejno zda hodinu sprintu nebo bublinkové koupele denne...
Druhým krokem pak je práce.. Pokud nejsi sektor manažerka pokladen, tak vážne nevidím důvod proč po skončení smeny nehodit práci za hlavu a přepnout se na civilní režim...
Pokud jsi sektorka pokladen, tak se zkus nechat přeložit do jiného oddelení...
Eventuelne zmen zamestnavatele...
@Man in white
Souhlas s rozdíly mezi značkami.. Já přešel k Albertovi z Tesca a ty rozdíly jsou fakt značné nejen na pohled (zákaznický) ale i v zákulisí..
A zkoušela jsi mu říct to co jsi napsala tady nám? :) Když půjdeš a řekneš tohle příteli, třeba se někam dostanete. Pokud spolu neumíte mluvit, je nejvyšší čas abyste se to naučili. A k té práci, máš to jako brigádu nebo jako stálé zaměstnání? Pokud jako brigádu, prostě se nad to povznes, zkus se zklidnit, víc relaxuj a hlavně si uvědom, o co přicházíš když jsi pořád naštvaná. Pokud to máš jako stálé zaměstnání, zkus si najít něco jiného, i když to dneska není vůbec snadné, je lepší aspoň zkusit najít něco jiného, než se stále užírat.
Takové zmařené práce Tě v životě ještě potká 
Není to od něj hezké, narušovat domluvené plány, ale popravdě já tak podvědomě reaguju taky - když je někde dlouhodobě nepříjemná atmosféra a neumím ji změnit mně známými prostředky, tak zdrhám. Kdyby měl povahu podobnou mé, tak poradím: hlavně ho do ničeho netlač, ať se rozhodne sám, sice tím dost snižíš šanci, že vyjde výlet na Slovensko, ale naoplátku tím získáš mnohem pevnější vztah do budoucna.
A asi bych si našel jinou brigádu, je doba dovolených a v nějaké firmě by mohli uživit třeba administrativní výpomoc. Anebo jít do menšího obchodu. Anebo jenom změnit značku. Všímám rozdílů už třeba mezi Albertem a Billou. V prvním OŘ jsou ne sice šťastní, ale docela ok pokladní, pozdravíme se, poděkujeme si, prohodíme pár slov... Pokaždé, když jsem nucen zajít do Billy, tak vidím strhané mrzuté tváře, skoro až nenávistné pohledy na každého nakupujícího, lidi, na kterých je znát obrovská námaha, aby požadovanou sumu k zaplacení nevykřikli, a tak raději mlčí. Ale možná je jen specifikum místních obchoďáků, které navštěvuji.
Kdyby byl ten festival kdykoliv jindy je mi to celkem jedno, alle to, že v té době jsme měli být u známých na Slovensku, že jsem všechno zařizovala a prosila otce ať nam pujčí auto, aby jsme měli jak jet, dřela se v tý d**ilní práci, abych na to měla a on mi najednou že to asi všechno padá kvůli jednomu festivalu, kterej trvá s bídou dva dny,ale my jsme měli být na dovolené déle jak týden. To mě na tom sere nejvíc, že to je stejný termín... Ale tak uvidíme jak to dopadne. Já ale chci na Slovensko 
hm....... mám dost podobnej problém momentálně.....
Souhlasím s Anupem a navíc mohla bys dělat něco čím by jsi vybila stres z práce, nějakou zájmovou činnost nebo něco, aby jsi ho nedusila až to zase příjde.
Možná kdyby na ten festival nechtěl jet, nepsala bys tuhle zpověd a vlastní sebereflexi. Ať jede, a nebuď nasraná. Nech ho tam jet. Sama něco podnikni, spočni prostě. A pak až se zase uvidíte, buď tím, čím jsi byla předtím.
Holka, tak tohle znám naprosto dokonale, prožil jsem to samé. Přítelkyně byla super, ale práce mě ubíjela a srala natolik, že jsem si vybíjel vztek na ní a jakákoliv maličkost mě naštvala. Byl jsem na ní zlý a nepříjemný za sebemenší chybičku, jenž udělala..a to všechno jen kvůli mý nervozitě z tý d**ilní práce, co jsem dělal. Výsledek...Nechala mě a už 2 roky brečím za to, jak jsem se choval a moc bych to chtěl všechno vrátit zpátky. Varuju tě. Změn práci, jinak ho ztratíš, to ti garantuju. A to si pak nepřej prožívat ty výčitky svědomí...
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Přílišná důvěřivost zpravidla přivádí neštěstí. (Nepos)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©