Na jaře na mne padl stres ze školy a hlavně z bakalářské práce. Bylo to ve chvíli, kdy jsem si ji s konečnou platností zapsala. Ta práce nespadá pod naši katedru, přesto je alespoň částečně příbuzná. Jak jsem posléze zjistila, u některých členů katedry by to mohl být jeden z prvních problémů (pakliže bude jako oponent). Říkám si "dobře", tohle mne mohlo napadnout, když jsem už napůl zoufalá hledala garanta práce, který by mě k sobě přibral, protože studentů je moc a vyučujících málo. To je taky jeden z důvodů, proč nemám někoho "od nás". Tím pádem by tedy mohl být problém i s tématem práce, které se ne každému bude pozdávat...
S konečnou platností jsem se však k této práci upsala začátkem února. Ve chvíli, kdy jsem přhlášku odevzdala a odcházela jsem ze školy, na mě padla taková tíha, v podstatě mi to všechno došlo, jako bych to předtím ignorovala. Od té chvíle jsem neustále měla pocit, že na mě leží nějaký balvan. Po poradě s přítelem jsem zašla k psychoterapeutce. Už dříve jsem měla problémy se zvládáním stresu, vyděsilo mě ale, když jsem například stála na přechodu uprostřed křižovatky a čekala na zelenou a hlavou se mi honilo, že kdybych udělala krok nebo dva do silnice, tak by mi bylo lépe... Sama sebe jsem se bála, měla jsem strach, že jednou mě definitivně rupne a já to vážně udělám.
Tak jsem tedy poprvé v životě seděla na psychoterapii. Dohromady jsem tam šla asi čtyřikrát. Vždycky jsem polovinu sezení probrečela a tu druhou polovinu jsem se za sebe styděla. Psycholožka se snažila mi zvednout sebevědomí, snažila se mě přesvědčit, že mám krásný život, že se mi vše daří, že ve škole nebyl doteď jediný zádrhel a tedy není důvod, proč bych se měla takhle bát. V podstatě dělala to samé, co můj přítel předtím. Efekt to sice mělo, ale jen krátkodobě, chodívala jsem tam jednou týdně a po pár dnech bylo vše zpátky. Potom asi příchodem jara se mi udělalo lépe, přestala jsem tam chodit, doufala jsem, že to všechno přešlo.
Ovšem teď, uprostřed léta, se tyto stavy vrací. Uvědomuju si, že sice se dokážu naučit definice z knih atd. (což je bohužel polovina mého studia), ale něco jiného je vlastní tvorba, tedy již zmíněná BP. Opět mám pocit, že tohle je prostě nad moje síly a schopnosti. A místo toho, abych začala konečně něco dělat, se nervuju vším možným, když jedu autem, přemýšlím o tom, že bych to mohla napálit do stromu u cesty... A pak si to všechno vyčítám, což mě místo elánu do práce paralyzuje.
Pokud si to někdo přečetl až do konce, tak děkuji. Potřebovala jsem to ze sebe na chvíli dostat...
Diskuse ke zpovědi
o peníze.... kéž bych je tak měla...mazlila bych se s nima .. 
Domino: To není nic, když nemáš prachy:D
Nechápu,proč nad něčím takovým uvažuješ.Chodíš do školy,která tě zřejmě baví..Máš přítele,který tě miluje..Co by ti mělo chybět?
Děkuji moc 
Klid, cvok nejsi, máš náhled.
Já jsem na tom podobně, například když přede mě někdo položí smlouvu, mám nutkavou tendenci podepsat, at je to jakkoliv nevýhodné a důsledky si uvědomuju až cestou domů...:D
Ony se ty depresivní stavy vracejí cca 4 - 6 měsíců po terapii, proto se musí ty jednotlivé "bloky sezení" opakovat. Někomu stačí opakovat dvakrát, někomu i čtyřikrát, ale to je už myslím docela dost. Já byl na terapii tři roky zpátky zřejmě z podobných důvodů, po půl roce jsem musel dal dalších pár sezení no a teď poslední asi půl rok není ani náznak úzkosti nebo deprese, nebo tak něčeho. Stres bude pořád, ale jde o to aby tě nezkolil.
Zkus ještě tu terapii. Jednou aspon ještě... A jestli ti ten terapeut neseděl, tak zkus jiného.
Hmmm, definice se naučíš. ale máš problém to nějak potom poskládat do nějaké práce, no, čti, aby se ti zvětšila slovní zásoba a zkoušej si na nečisto psát na nějaké vymyšlené téma jako trénink. Dobré je psát podle osnovy, myslím, že ji najdeš v knížce pro základní školu akorát už nevím jak se jmenuje, ale na přední straně je kaňka a směje se 
Prostě si vymysli téma, v němž je něco z toho co se učíš, třeba díky tomu zjistíš, že všechny ty definice polu trochu souvisejí atd.
A co se týče těch myšlenek na smrt, já si hraju s tramvajema na honěnou , ale nejraději vycházím ven když venku lítaj blesky Takhle jsem fakt jednou v dětství blbla v bouřce s anténou a ještě jsem se smála, pak mi ji kámoš vytrhl a utíkal pryč a já si protestně vylezla na vrchol prolézačky, postavila se a řvala na celé kolo "Kde si, já jsem tady ty svině!" Prostě chápu, že jsou v životě věci, co tě donutí ať chceš nebo ne chovat se bláznivě až sebedestruktivně, ale zkus se zastavit, zajdi si do lesa a nemysli na nic jen vnímej jeho klid, pak uvidíš věci z jiné stránky až se k nim zase vrátíš a uvidíš i řešení, které jsi před tím nemohla vidět, protože jsi byla zaslepená sebelítostí, vztekem a strachem. Necháváš se tím příliš ovládat a to je špatně! Ty musíš ovládat je!
Abych pravdu řekla, tak takové myšlenky "na smrt" mívám taky a to si připadám uplně normální...jede kolem autobus...co kdybych udělala krok dopředu...ale nemyslím, že to někdy v životě udělám...teda spíš to vím.
A s tím studiem - každý má nervy jak prase, musíš to vzít trochu s nadhledem. Na mě depky padají vždycky před zkouškou. Sportuj, relaxuj...
Mám s bakalářkou podobný problém, sice mám vedoucího z oboru, ale není na to absolutně žádná literatura a teď se chytám za hlavu, co jsem to udělala :) Akorát teda nechápu, proč to píšeš už teď, vždyť na to budeš mít celý rok.
Možná by to chtělo naučit se nějakou relaxaci, pít třezalku a hledat příčinu, kdy to všechno začalo. Vypadá to, že je to jen v tvé hlavě - nebereš nějaké prášky? nebrala jsi nějaké drogy?
Myslím, že tu školu moc řešíš. Asi by sis někdy měla říct, že škola není všechno. Určitě nejsi jediná, kdo je ze školy na nervy.
A hlavně si vem že některý školy maj na studenty nevýslovně náročný požadavky, a nejsou to jenom vejšky. Například moje bývalá střední škola po nás občas taky chtěla nemožné a já kolem sebe viděla lidi jak se psychicky hroutí raz dva, nadávaj na všechno a tak.
Budu ti přát hodně štěstí, ať to všechno zvládneš. A hlavně nezapomeň, že v příteli máš určitě velkou podporu, tak si ho važ a neboj se mu svěřit. Určitě pomůže a podpoří víc než my, co tě známe jenom podle přezdívky na internetu ;)
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Škody na dobré pověsti jsou větší než se může odhadnout. (Livius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©