Zpovědi

miluji svojí spolužačku a nevím jak jí to mám říct když je její bratr můj nejlepší kámoš :(

:(

Svět ničí fet !!Moje myšlenky se rozběhly po louce ...At delam co chci dobře vím,že mužu změnit jen sebe .. vidim si to ve tvařich,v očích,tenhle život mě už pěkně j*be ..Teď nastala ta doba,
abych konečně litovala !Moc dobře vím,že za moje chyby se platí!Všechno co se umlčí,
se jednoho dne vrátí... :( Chtěla jsem z mála dělat víc a tak ted nemám nic..No citim ty předsudky.. Lidi si klevetami léčí vlastní deprese..Někdo najde štěstí v efedrině,někdo pije cele dny a někdo pije jen přes vikend..Sousedi to sledujou a žijou ten svůj perfektní svět..Tvaři se jak ?? Přitom jsou to pěkne svině !! Sama nevim nic,takze se netvarim jak moudry,jsem jen komentator s nazorem...Proč když něco nemam chci to a když to mám odhodím to pryč..??Píchají do mě pohledem, píchají do mě slovem,mysli si že mohou soudit,myslí si že jsou bohem! Mam stejny pohon a tim je "motivace" Jenom ja sama vím,co je moje"motivace" Dobre vim že mě budou soudit cely život,budou mě milovat i nenávidět proto,co dělam..
Řeči nezastavim,tak to na svete chodi a uz davno vim,kdo jsem a za kolik stojím..Jsem to v první řadě já,co obraz o sobě tvořim. NESOUDÍM NIKOHO Z VÁS,NEVIDÍM DO VÁS,VY NEVIDITE DO MĚ!!NESOUDÍM NIKOHO Z VÁS,NEVÍM JAKE TO JE CHODIT VE VAŠICH BOTACH!NESOUDIM NIKOHO TAM VENKU,NEVÍM CO MÁŠ ZA SEBOU,ČÍM JSI PROŠEL,TAK NESUDTE ANI VY MĚ,NIKDO Z VÁS NENÍ NA MOJEM MÍSTĚ !!!

Je to vyryté v mém srdci ... :(

Je závist špatná vlastnost? Protože momentálně jsem od závisti celá zelená. Tím nechci říct že bych chtěla něco někomu vzít nebo tak... Jenom je mi prostě líto že někdo má tolik možností, sebevědomí, zážitků atakdál atakdál a já prostě ne. Nebo to co mám nevidím?
Možná se ani nechci posunout dál. Třeba mi život v zajetých kolejích vyhovuje... Sakra vždyt já ani nevím co vlastně chci. Určitě mám možnost všechno změnit, jenom nevím jak. (nebo se možná vymlouvám, vím jak, ale nechce se mi?)
Tak ráda bych se na všechno vykašlala-na rodinu, na školu i na kamarády(!!!) a odjela někam pryč. A nic neřešila. Chci aktivní bezkonvenční život, sebevědomí, iniciativu, lásku, harmonii... Možná pocit plnosti? A nejhorší je, že kdybych doopravdy chtěla tak bych toho dosáhla. Možná ještě nenadešel ten pravý čas? A co když nepřijde nikdy? Co když je zrovna tohle správný čas? ach jo...

Zase jsem jednou měla plnou hlavu myšlenek. Kurňa to jsou ale kecy :D Dělá mi problém vyjádřit to co cítím nahlas (nebo to napsat či jinak sdělit)

ok, tak mě vyhodili z vejšky, ale pokračuju na druhý, proč je to pro rodiče tak strašný pochopit?

nikdo nejsme dokonalej...

Nemusíte to číst, nečekám, že se vám bude chtít....
Neumím žít.... Neumím si vážit sebe, mít se aspoň trochu rád... Jsem akorát vrba do které můžou ostatní hustit své problémy, své deprese, křivdy... ale mě se nikdy nezeptají jestli mě něco trápí a pokud ano, změní téma na sebe... Už se neumím někomu vyzpovídat, cítím, že je obtěžuju... A dorailo mě, když mě nikdo neposlouchá... nikdo... jsou tak zaměřeni na své ego a ,,vychloubáním se" , že jsou největší chudáčci na světě.... Když jsem s někým o samotě, mluví o sobě, svých problémech... Jen asi dvou lidí to dokážu vstřebat, protože oni mě taky poslouchají, umí se smát a vidím u nich tu lásku v očích štěstí které tam vždycky bude a netrápí je každá blbost jako zlomení nehtu.... Když přestanu poslouchatproblémy ostatních nebude už ve škole nikdo kromě jednoho člověka, který by to pochopil a neurazil se... Teď jsem v pr**li protože mě ani matka neposlouchá. Když jsem za ní přišel a jen se zeptal jestli má minutku, řekla že ne. Když jsem se podíval co je důležitéjšího tak se dívala na nějaké vypatlané drby o celebritách z hollywoodu... Celkem mě to dojebalo, že na mě už nikdo nemá čas a nikdo se mě nezeptá co se děje... chci odejít pryč, pomocí jednoho rychlého jedu. Nemyslím, že by si toho někdo všiml,, dokud by neměl problémy a nehledal mě aby mi to vykecal... Promiňte za zpověď... Jen si tak pro sebe povídám.... Mějte se

Good night... forever

V poslední době jsem. nade vší pochybnost, šťastný. Tisíce malčkostí vycházejí tak, jak bych si představoval. Bydlím s přítelkyní kterou miluju, na vysoké škole nemám (musím zaklepat) zatím žádný problém a stejně se mi zdá, jako bych ztrácel půdu pod nohama.
Nechápu proč, jako by můj život byla symfonie, kde je jeden tón falešný, jako bych byl nedokončená věta čekající na tečku. A ta pořád nepřichází. Naopak.
Když se ponořím sám do sebe, je tam pusto a prázdno. Přijde, mi, jako bych všechno dělal špatně. A zároveň, že si tohle všechno jenom namlouvám.
A stejně nemůžu přestat, Jen se koukám, jak se svět kolem mě točí a začínám pochybovat o všem, co jsem kdy udělal. Byly mé úspěchy opravdu úspěchy? Nejsou to jen zamaskovaná zklamání? Ceny útěchy? Nemohl jsem něco udělat lépe?
Vždy jsem miloval psaní, ale teď nejsem schopen vyplodit pořádně ani čárku, stále mi něco šeptá, že na to nemám, že bych toho měl nechat, že je vše zbytečné.
A ani nevím, komu se svěřit. Přítelkyni nic říkat nechci, aby si nemyslela, že s ní nejsem šťastný. Svým přátelům...asi by to nepochopili. A proto píšu sem, protože se potřebuji z tohohle všeho vykecat a asi si to jednou pro vždy ujasnit v hlavě.
Mám pocit, jako bych bláznil. Proč se tohle děje, když je snad poprvé v mém životě všechno přesně tak, jak jsem to vždycky chtěl?
Vždyť i sám ten problém je dětinský. Chybí mi něco, co nevím co je. Nemůžu to identifikovat, nejde na to šáhnout a stejně po tom bytostně toužím. Jako bych byl malé děcko a plakal, že mé stavebnici lega chybí jeden dílek, zatímco jsou jinde děti, které nejen že nemají to lego, ale ani co jíst.
Proč nemůžu bt spokojený s tím, co mám?

Neočekávám radu, neočekávám pomoc, jen jsem se chtěl vypovídat

Nechávám se ničit, a nedokážu s tím nic udělat...

Všude dobře, doma nikde.

Myslim, že ta původní verze je lepší, ale já to mam bohužel teď takhle.

Dneska sem udělala prvni krok k peklu v němž se schovava krasa.. Krok, kteremu sem se vyhybala už vic jak třičtvrtě roku.. Nezvladla sem to. Koupila sem si ji.. Je to neodpustitelne...

ja vim, je to chyba

Netuším co se stalo, ale najednou byla zpět, avšak když tu byla minule, nebylo to moc dobré období, ikdyž dobre období, nevím jak jej definovat..
Každopadne je tady a semnou zustane, na věky věku..
Inspirace a ukazatel na rozcestí, když noc stridá den...

Potřeboval jsem to nekam napsat :)

Muj kluk chce jet do Afganistanu a kvuli tomu se se mnou ted rozešel a řika mi, že mě už nemiluje,ale ja si sem jista, že mi lže, jen aby mi všecko usnadnil... Ja nevim jak mu to vymluvit.. Navic za nim ted nemužu jet.. A kdyby tam přece jel, tak na něj ten rok počkam, ale on mi nevěři, nechce abych se tady trapila.. Jenže ja ho miluju,nechci ho ztratit.. Vždyt sme byli tak štastni a planovali sme všecko.. Nechapu co ho to popadlo. Slibil mi předtim, že tam nepojede :,(

Co mam dělat??? :,(

jak bojovat s nulovou vůlí?

nesnáším mravenčení v obličeji

No nic děcka, bylo fajn, tak se držte, už me to přestalo bavit, na nic, už stačilo, tak se mejte. Držím Vám všem palce, at se z toho dostanete a nerozhodnete tak jako já Děkuji Všem ale rády mi nepomohli...... ave ammacus

jak bojovat proti sobě?

nic

Vždycky, od malička sem si přála mít vztah jako z filmu.. plnej překvapení, plnej těžkých situací, překážek .. ale zas na druhou stranu pohádkovej, jedinečnej, jinej než mají ostatní .. nevšední .. Teď mám takovej vztah .. Sem šťastná.. Potkala sem kluka .. náhodou .. přes fb .. přes svýho spolužáka .. Začali sme si psát, každej den .. V té době bydlel se svými rodiči kousek od Londýna .. a já zrovna tou dobou jela dělat aupair do Londýna .. tam sme se poprvé setkali .. dozvěděla sem se, že se stěhuje zpátky do čr a v září nastupuje na stejnou vš jako já .. Pak sem se dozvěděla, že je chytrej, hodně chytrej, něco jako einstein .. bo má mozek jinak vyvinutej než ostatní lidé .. a s tím souvisí jeho zdravotní problémy .. deprese .. zbytečné stresování .. záchvaty .. zástavy srdce .. Neplanovali sme spolu být, ale přišlo to samo .. a někdy je těžké s ním být .. ale .. mám ho ráda a sem s ním šťastná ..
Ale 5 let předtím sem byla zamilovaná do jiného kluka, který mě nechtěl .. celých 5 let .. a teď mě chce .. a já, ikdyž sem myslela, že už k němu nic necítím, asi tam pořád něco je .. minulý týden sme se líbali, ikdyž on má přítelkyni a já mám přítele .. začínám být zmatená a pochybovat .. vím, musím tomu dát čas .. a ono to nějak dopadne .. Jen sem se potřebovala vypsat .......

Bože ja jsem tak sama :,( mam 2 nejlepši přatele, Lenku a Segiho.. Segi ted bydli v Praze a Lenka nema čas.. A myho sem neviděla 3 tydny.. Jine přatele nemam.. Citim se tak hrozně sama.. Asi si za to mužu sama.. Potřebovala bych vlidne slovo a pohlazeni, ale pořad se mi ho nedostava.. Jenom sedim doma a snažim se nějak přeživat.. je to trest za to, že se uzaviram do sebe? asi ano :(

Uz jsem uplne zoufala.. :( nikdy jsem o nikoho nestala :( v 18 jsem si nasla prvniho kluka a opravdu se zamilovala.. po pul roce s nim, kdyz byl jeste temer porad zamilovany do bejvale pritelkyne a ja k nemu nemela jeste poradny vztah jsem mela podezreni, ze kdyz jsem odjela na mesic na staz, ze me podvedl.. kdyz jsem prijela, chtel me opustit. Cely dva roky co jsme byli spolu mi do oci tvrdil, ze rozhodne ne.. Jenze co se po dvou letech ted nestalo.. trochu jsme s hadali a meli problemy.. a on je na intru a jedna holka ho nenechala na pokoji.. a ja videla, ze je zle.. najednou se ke me choval jak, kdybych nebyla.. a zaceli samy lzi.. po 14 dnech se mi pod ntlakem priznal, ze me s ni dvakrat podvedl.. :( nemohla jsem to rozdejchat, chtela jsem to ukoncit, ale vzdycky davam druhou a posledni sanci.. tak jsem mu ji dala.. vubec jsem se z toho nemohla zpamatovat. Ted je to dva mesice a konecne jsem s nim zacela zazivat znovu hezky dny, on se snazil neustale, delal pro me vsechno, ale ja to nemohla porad rozdejchat.. ale jak clovek porad o vsem premysli, proste jsem z neho dostala, ze uz me tenkrat - jak jsme mela podezreni podvedl s byvalou pritelkyni.. :( a ja to skoncila on mi cely dny pise, jak me miluje a jak vi, ze udelal chybu.. vlastne me to pise uz temer ty dva mesice, ale ted.. je uplne znicenej :( prosi, abych se k nemu vratila, ze prece vidim, ze se zmenil.. a ja to opravdu videla, rikal mi uplne vsechno .. ale proste jsem to neunesla.. :( strasne ho miluju a porad se divat na sms, ze se mu zboril svet, ze to byl kreten, ze beze me nemuze byt,.. chodi mi zpravy ve dve hodiny rano at ho neopoustim, at mu dam jeste jednu sanci, ze ji opravdu nezahodi.. co mam delat? Ma to nechat chvilku odlezet a zkusit to s nim..? vazne naposldy..?

Snažím se, neodmlouvám, uklízím, chodím pro dítě do školky, učím se (i když některé zkoušky opakuju, kdo ne?), zbytečně neutrácím, říkám si o míň peněz než bych mohla, jenom, aby je to tolik nestálo, jenže vždycky, jakmile přijedu domů, nastane peklo. Vylívají si na mě svou zlost, neposlouchají, když jim chci povykládat o tom, jak se mi daří, jak vypadají zkoušky, jak jsem konečně něco dokázala, stále jen poslouchám (a ano, vnímám je a snažím se jim pomáhat v řešení jejich problémů) co trápí je, jak si zase užívali, když jsem byla pryč, kde všude byli, co měli dobrého k obědu a když pak po čtrnácti dnech přijedu, ani mě pomalu nepozdraví a když se mi to náhodou nelíbí, jsem drzá.
Jediná možnost: Najít si práci a odejít, protože to, co dělají, mě bolí... A vysvětlit si to nedají, protože jsou rodiče a ti mají přece vždy pravdu.
Jistě, umožnili mi studovat, platí mi koleje, jídlo, cestu. Za to jsem jim vděčná. Ale že jim nestojím ani za pozdrav?

Spíš povzdech než zpověď, mrzí mě to... Asi se málo snažím...

Ach jo lidičky, chtěla bych Vám tadyk všem pomoct, ale už nemám sílu.. vždycky mi každý vrazil nůž do zad. A já nevím jak můžu pomoct všem lidem najednou, nevim :( ať jste jakýkoli, máte právo být milováni, jste přece jen lidi..

Ahoj, už vic jak pul roku sem nepoužila nic, čim bych si mohla ublížit. Jednou sem se pokusila i zabit. Měla jsem duvody a cely život od malička těžkej. Teď mam skvělyho kluka, kteryho miluju a vim,že s nim chci ztravit život. Jednou sem ho hrozně zklamala a tim i sebe. Už hrozně dlouho si to nemužu odpustit. Nevim proč, ale mam ted zase hrozne deprese a myšlenky na žiletku.. Už nevim co dělat, mam pocit, že to nikdy nezmizi.. což je asi pravda.. Fakt už nevim co mam dělat. Vim že nesmim už kvuli němu, ale řikani si,že to dokažu nepomaha :( Co s tim????

co s tim? :(