Jak to sem vlastně napsat...Pravděpodobně mě stejně většina lidí zdrbne že mektám nesmysly, že si nevážím toho co mám, že "co by za to děti v Africe daly", že mám zvednout svůj sebelítostivej zadek a něco se svým životem udělat. Předně něco málo o tom životě. Je mi 20, střední školu sem si pokazila a další šanci už nedostanu, vlastní vinou. Nemám přátele, snad pár starých známých, ale ne skutečné přátele, dny trávím zavřená sama v pokoji, z domu vycházím jen na procházku se psem, jinak...co dělat venku, sama, kam se jít bavit, sama, že? Nemám práci. Moje rodina mě ve směs buď nesnáší, ignoruje, nebo se za mě stydí. Můj vztah...mírně řečeno nefunguje. Nikdy si na mě neudělá čas, náš kontakt je v podstatě jen online. Slibuje mi že se to změní, ale asi už v to ani moc nevěřím. Ale nechci tu ani tak fňukat nad svým životem, vím že by mohl být mnohem horší, pořád mám přece kde bydlet, co jíst, neumírám na žádnou nemoc,...Vím že to není tak hrozný, ale přesto se nedokážu ubránit stavům který mě v posledních měsících přepadávají čím dál častěji. Úzkost, sklíčenost, beznaděj, pocity marnosti, zbytečnosti, méněcennosti, sebepohrdání, dojem totálního životního selhání ve všech směrech, až zhnusení nad vlastní neschopností a ubohostí. Dalo by se skoro říct že sama sebe začínám nenávidět. A především myšlenky že bych měla prostě umřít. Že se pro život prostě nehodím, že ho nejsem schopná žít. Den co den myslím na ty dveře s nápisem EXIT, večer co večer si přeju abych se už nevzbudila, každý další ráno, každej další nádech mě obtěžuje. Sama si přijdu jako vadný kolečko ve stroji který by se prostě mělo odstranit.
Nedokážu se těch pocitů zbavit...Uvažuju o návštěvě odborníka...
Diskuse ke zpovědi
Souhlasím s Tuttokem. Vypadá to tak. Jsi v začarovaném kruhu, musíš z něj ven!
Začíná to prací... 
ahojky uplně se stebou stotožňuji v podstatě se mi dělo a nevím jistě možna ještě děje to co tobě s tím rozdílem že mam práci a možnost vrátit se na školu proto ti říkam nevzdavej to skoč za nějakým tím psychoušem a chyť pořadně život za pačesy u těch cílů to je na 100% jasný když je maš nemaš takový duvod se nemít ráda a ikdyž se nedaří když se člověk snaží dál tak uspěch se dostaví 
Deprese jak blázen. Mazej k psychiatrovi...
Swallow of sorrow má pravdu. V takové situaci jsem byla, znám to jak svý boty. Měla by sis najít v životě cíl, začít s koníčky. Třeba taky dobrý je vyrazit na nějaký festival, tam vždycky někoho potkáš, s někým se seznámíš a hned je všechno trochu o něčem jiném. Musíš si hledat cestičky a věř mi, že jsou stačí je najít.
Své prožitky musíš vybrousit tak, jak se brousí diamant - ve vlastním prachu.
Ty sám jsi brusičem drahokamů a mistr zlatého díla svého prstenu života. (Bo Yin Ra)
je to asi tak, že by sis měla dát nějaký životní cíl. pro začátek si třeba najít práci, chodit do nějakého kurzu, udělat si koníčky, kde se setkáš s nějakými lidmi. nejhorší je sedět doma a izolovat se. člověk z toho začíná blbnout. třeba si udělej seznam toho, co bys chtěla zěnit a pak se snaž toho dosáhnout, dej si motivaci. pokud máš opravdu to co píšeš - deprese, pocity úzkosti, existenční a existencionální krizi - možná je lepší si zajít za psychiatrem. 1. minimálně si s tebou o tom promluví a tobě bude líp, protože si tě aspoň někdo poslechne. 2. pokud ej to vážnější(což by on měl poznat) pak ti dá prášky nebo ti doporučí nějakou léčbu. jestli si třeba nějak najdeš práci a stav se sám od sebe zlepší, tak nepotřebuješ doktora, ale nepodceňovala bych to.
jestli chceš, ozvi se mi do pošty, nebo na icq (v profilu)
ráda s tebou o tom prohodim pár řádků 
já to docela chápu, to je takovej ten stav kdy by člověk měl začít něco dělat, osamostatnit se a přitom před sebou akorát vidí hlubokou propast nejistý budoucnosti a ještě k tomu mu nikdo nepomůže přes tu propast přejít... psycholog by určitě nebyl od věci a chtělo by si to najít aspoň někoho, kdo tě podpoří a pak přemýšlej zda si někde nedodělat maturitu... fakt by ti prospělo vypadnout někam ven a nebýt neustále sama se svými myšlenkami.
uvažuješ správně. v tvým případě je to daleko víc, než jen "na místě". vypadá to na slušnou depku, ale neboj se. určitě ti bude pomoženo, pokud to sama chceš. rozhodně nejsi jediná na světě, vůbec je takový blbý období a v pr**li sou i lidi, co bejvaj jindy plný optimismu a tak. hlavně se neobviňuj a tak. dělej všecko tak, jak nejlíp umíš. snaž se pomoct si. psycholog může bejt první krok. hodně štěstí
V tvé situaci jsem nikdy nebyl. Proto možná budu soudit zbytečně tvrdě.
Ale jak říkáš, třeba tu školu sis pokazila sama.
Podle mě je v tuhle chvíli pro tebe hlavní začít něco - cokoli - dělat. I kdyby jen proto, aby sis sama sebe začala víc vážit. Třeba se seber, jeď do UK a tam dělej pokojskou. Nebo tady v lidlu. Je to vážně jedno. Ale něco podle mě dělat musíš.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Nejhorším druhem nepřátel jsou pochlebníci. (Tacitus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©