Nějak u sebe v posledních měsících sleduju postupný pokles morálky a hodnot, jako by si moje svědomí bralo dovolenou a smysl pro správné a špatné se vytrácí. Co mi dřív přišlo naprosto nemyslitelné se stává přípustnějším, dokonce snad i lákavým. Asi už jen zvyk a trocha strachu mě drží abych neudělala některé zásadní životní chyby. Říkám si, že už jen to, že to tu nazývám chybami a že mi tyhle změny na mojí osobě vadí je důkazem, že to není až tak zlé, že přece pořád musím cítit co je dobré a co ne když mi tenhle stav dělá starosti. Snad ano. Ale...Znáte to, když víte, že je něco špatné, že byste to udělat neměli, ale přesto je ve vás část, která říká "Udělej to, udělej to, zas tak o moc přece nejde a nikdo se to nemusí dozvědět a můžeš tím dost získat, udělej to!"...Je to jako by tenhle hlas byl u mě čím dál tím silnější, jasnější a hrozí získat převahu...
Začínám být sama sebou znechucená...
Diskuse ke zpovědi
Jakmile se k pravdě, věrnosti, vlídnosti atd... stavíš tak, že "by to člověk měl", tak to je právě ta dogmatická stránka, o které mluvím. Nezáleží na tom, odkud jsi to pochytila. Tak to nebyli rodiče, ale tuna celovečerních filmů, knih a časopisů, přátel, antických filozofů, snad zákoník... zkrátka tento morální systém se prosazuje všude kolem nás, bez ohledu na jeho smysluplnost. Ať se sama vychováváš sebevíc, vždycky Tě to poznamená.
Když víš, že je něco "špatné", ale přesto Tě něco nutí udělat to, tak to udělej, protože tu morální nálepku to má jenom teoretickou. A buď po pár pokusech zjistíš, že byla falešná, nebo narazíš a zažiješ si to, že takový chod věcí je nepříjemný, a podobné nutkání, abys to udělala, časem vymizí samo.
Man in white: Tohle není zrovna můj případ. Rodiče mě nikdy moc nevychovávali, nebyl čas, a do kostela jsem sice chodila ale církevní předsudky jsem myslím překonala záhy, když jsem si dovolila o náboženství přemýšlet. Ale to je vedlejší. Co chci říct - svoje hodnoty jsem si průběžně vytvářela spíš sama. Tak jak jsem se dívala na svět, sama jsem se rozhodovala, co je dobré a špatné. Místy to mohlo být až příliš idealistické, ale vesměs to byly hodnoty, které by podle mého názoru člověk vyznávat měl. Pravda, věrnost, kde to jde vlídnost apod. Ale v poslední době je pro mě čím dál snazší takové hranice překračovat. A nelíbí se mi to, nelíbí se mi kam směřuju.
Mnojo, problém morálky je v tom, že ji vesměs nemáme zažitou opodstatněně, ale prostě jenom dogmaticky. Rozdíly mezi správnými a špatnými věcmi vnímáme přímo úměrně tomu, jak moc nám je tloukli do hlavy rodiče, kolik jsme četli jako malí pohádek, nebo jak často jsme chodili do kostela. A tenhle bullshit si s sebou pak táhneme víceméně celej život. Neboj se trochu odvázat se. Je fajn si na věci šáhnout a zjistit, co ze společenských pouček má v reálném světě smysl a co určuje jenom nesmyslné hranice lidské omezenosti.
Tak, můj názor je takový: Jak lidé dospívají a z dětí se stávají dospělí jedinci postupně se upravuje vnímání okolí a to ve všech směrech. Mnohdy je tento proces matoucí pro jedince, jež tím prochází, protože začíná vidět svět a vše v něm jinak než v době dětství. Začíná si uvědomovat své možnosti a že se nemusí chovat tak striktně, jak byl vychováván. Navíc se začíná takový jedinec zabývat instinkty pudového rázu víc než kdy jindy. Potřeby se začínají ozývat a dorážet na mysl. Prostě a jednoduše jsi dospělá a zvědavá.
Jediná rada, kterou ti mohu dát je, aby jsi zkoušela co se ti líbí, ale při sebemenším náznaku, že se ti to nelíbí musíš přestat jinak by jsi propadla do deprese a sebeobviňování a nejspíš i k sebenenávisti. Každopádně je to přirozený vývoj a neměla by jsi ho ignorovat jen proto, že se ti nelíbí. Prostě dělej tak, aby jsi i přesto byla na sebe pišná a nemusela se za sebe sama před sebou stydět. Takže, hodně štěstí v objevování světa a jeho krás. Pokud chceš slyšet názor trochu jiný buď mnohem více konkrétnější v interpretaci toho, co nazýváš chybami. Hezkej večír přeji 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Nevjětší dobrem je žít podle přírody. (Cicero)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©