Den, kdy jsem přestala snít...
Jsem absolutně obyčejná 19letá holka, která má buď totálně šíblou budoucnost nebo fakt dementní smůlu. Je to rok co se dostavám z nejhlubší krize svého života...ano je to divný, ale vážně jsem asi zrůda. Po vyčerpávajícím ročním a eště kouse vztahem s Ním jsem se dostala, dle mého neskutečně pitomého úsudku do super party. Dala jsem se dohromady s kamarádkou ze školky...získala nového kluka a tak nějak vše se tvářilo absolutně báječně...(tak do háje proč se to muselo tak posrat??) Né, fakt je ten že zkazila sem to jen a jen já a nikdo jiný.
Ach jo On byl prostě super, až do doby kdy mě začal absolutně srát...hech fakt hustě ulítlý, co? No prostě a jednoduše On byl typickej příklad kluka, kterej vás začne milovat po prvním dni nebo po prvním sexu. Proč? Protože jste konečně někdo kdo o něj začal mít zájem, jenže když dojde k normálnímu prožívání vztahu, tak narazíte. Problém je a myslím, že u něj pořád i setrvává je ten, kterej moc holkám sexy nepřijde. Hospoda...to je jediné místo pro rande? Oo ne to si fakt žádná holka přeci nemyslí a vídat se se svým klukem jen v tomhle prostoru (navzdory tomu že sebevíc milujete pivo a kalby) je prostě ne dvě věci a asi taky nikomu pak nepřijde divný, že takovýhle vztah má krátké trvání. Když největší a nejlepší vzpomínky s ním máte jen na to jak poblil celou ulici a vy mu držíte hlavu aby se ve zvých rozkošných zvratkách neutopil, nebo jak se snaží o něco pod názvem „sex“ ale má to trvání asi tak 3 vteřiny...která z vás mi dáte za pravdu, že to se nedáááá dlouho vydržet??
Jo je ten fakt, že jsem asi nějaká ulítlá osobnost, který záleží víc na ostatních než na sobě...protože já se řdím různými svými přikázáními: 1. Neublížíš'!!! 2. Pokud ano potrestáš se!!! 3. Nepřestaneš si to vyčítat!! 4. Nebudeš mít klid ani ve snu!!!! 5. Jediné synonymum pro tebe je ZRŮDA!!!! 6. Nemiluj sebe ale ostatní!!! 7. Neexituje pro tebe odpuštění, pokavaď ti někdo druhý neodpustí sám!!! 8. Jsi absolutní nula a nestojíš za nic!!! 9. Nikdy tě nepotká nic pěkného!!! 10. Nikdy nebudeš jako ostatní!!! Tak tohle mě vystihuje...jestli je někdo větší magor tak bych ho moc ráda poznala. Nejsem jedna z pitomých holek bez mozku, jen moje hlava funguje opačně a v jiné dimenzi.
Takže už dle výše popsaného charakteru, je asi jasné že jakmile někomu ublížím a to většinou a vždy nevědomky funguje můj mozek jako autopilot: „Jano ty nechutná krávo, nenávidím tě..umři a ztrať se...rozřežu ti ruku na padrď a vypadni už z tohohle světa!“ Tudíž když jsem se provrtávala s mým úžasným partnerem vztahem, přišel ( spíš omylem spadl) do cesty jeho ( myslím kluka pod označaním On) nejlepší kamarád Uvozovky. Vždycky jsme k sobě měli blízko, ale do osudného dne ani jednoho z nás nenapadlo jak moc...když s někým trávíte velkou míru času a je naprostým opakem vašeho super přítele, už to o sobě něco vyvolává...a to je jediné možné slovo, které mě napadá – PROBLÉMY. Představte si na okamžik situaci.Jste na akci v jedné místnosti vidíte toho svého jak se chová, jako totální id**t a v druhé místnosti na vás pomrkávájí Uvozovky. A co asi nejhorší je, že jeden nemá v sobě ani špetku vášně a ten druhej jí přímo srší. Ach ne...vím, že stát se to nemělo a všechno by dnes vypadalo jinak, jenže ono se to stalo...
S naprosto skvělýma Uvozovkama se vykousnete před hromadou kámošů a máte takový štěstí, že to On nevidí....no chápete to? Já teda fakt ne...lepší by byla scéna tam, než další za týden toho času. No nic...nezbývá než vyčkat.
Během týdne po super líbačce s Uvozokama, On něco tuší...ale vy ste prostě jen ubohá pitomá a zvířecky smýšlející žena a nemůžete si pomoci ať děláte co děláte...jiskří to a bublá...až to bouchne v podobě absolutního šílenství na diskotéce. Kde jsou takový dementi, co každýho fotěj...někde toho d**ila potkat, tak mu zakroutim krkem'!! Jenže v tu chvíli vám je to fuk a děláte pod vlivem alkoholu a strhující vášně to co musíte...kdybych tenkrát přestala, dopadlo by to líp, vím, ale nic by to neměnilo na tom, že On byl prostě totální moula a já s ním být nemohla. Ale to vy už nevidítte, neslyšíte, protože se v tu chvíli váš mozek přepíná na režim Autopilota = JSI ZRŮDA!!!!
V ten okamžik je vše už zamlžené a vy vidíte jen jednoho odporného viníka a to jste jen a jen VY. Dyť jste ublížila, zničila naději, lásku vše pěkné a Uvozovkám udělala totální průser (nic nemění na tom, že dnes už jsou opět nejlepší kamarádi). Jste prostě mrcha a zasloužíte ten nejvýšší trest...
Ležíte na zemi a už citíte jen tu uklidňující bolest na levém předloktí, vidíte tu jasně mihotající kamarádku krev, které vy máte rozhodně dost a proto ji můžete plýtvat. Mozek žádá aby vás On hlavně neopustil a Uvozovky už nechcete nikdy vidět. Ach můj bože, nechápu jak to, že takhle to funguje...naprosto dementně a přesně tak jak nemá. Mrchy přece jsou vždycky v pohodě? Tak proč vy v té chvíli nejste?? Néé to je asi tím, že VY žádná proradná mrcha nejste a prostě na to nemáte potenciál, i když i ostatní myslejí opak. Co k tomu dodat...čas běží a staré rány se nehojí...týden v Bohnicích mě naučil jedno: „ Jsem jiná a tak s tím musím zacházet!“ Jenže já taková nechci být, chci být )úplně klasická holka co spí s kdekým a miluje jen své krásné vlasy, nechci s každým mým krokem vedle umírat...Za ten rok, jsem umřela docela dostkrát a moje duše je zničená a nikdy se nezocelí. S Ním, jsem byla doopravdy šťatná...ale to je vyprávění na dělší dobu...rok a půl s ním mi dal víc než On a jeho měsíc. Kdybych mohla vracela bych čas? Ne...já chci prostě vše přeskočit a být už na pokraji smrti. Opět smutná ironie...každý se smrti bojí, já po ní toužím. Tak co s tím? Mám nebo nemám? Miluju vás všechny....hrozně moc, ale to mi za bolest způsobující vám mým pr*lým dýcháním a životem nestojí...nechci dál trápit a ničit. Chci jediné...klid a mír. Své duši. Tak co mám dělat??? Já prostě nemůžu dál žít se sebou...neskutečným způsobem miluji svou rodinu, svého psa....a svojí oranžovou...ale nemůžu strpět tady někoho kdo jim ubližuje...i když jsem to bohužel já.
Umřít chci a toužím potom, ale na druhou stranu ve mně pořád hoří ta poslední svíčka naděje...co když se vše zlepší? Co když mi někdo, kdo řídí osud dá šanci? Ale jak se tomu má věřit....hlub oká bolest, kterou cítím už ejmíň rok nevyprchává...pořád ve mně je. Já už chci konec....kdo mě vysvobodí?? Vím, že to musím být já...ale netuším kdy ten krok udělám. Až uvidím v sobě někoho život si zasluhující....
miluju je...
Diskuse ke zpovědi
Něco podobného bych popravdě čekal od 13-ti leté emačky s IQ mrtvýho gibona, ne od 19tky, která už by mohla mít aspoň trochu rozum... Vykašli se na to "desatero" je to snůška k ničemu nesloužících sebedestrukčních keců a pokud to nejde vyzkoušej nějakou terapii, v kombinaci se správnou medikací by to mělo zabrat 
Jestli se toho ale chceš držet dál a nechceš sama sobě pomoci, tak raději to svoje řezaní udělej jednou pořádně, podélně přes celé předloktí a hezky do hloubky, smrt je ultimátní lék...
Falkon: Snažíš se konkurovat BUBU gangu, posero?!
Jasný případ pro svěrací kazajku... EMO s intelektem vypnuté automatické pračky... 
P.S.: S reakcemi, že jsem cynická svině a že pravda se sem nehodí, se nemusíte nikdo obtěžovat...
V tom všem ti vlastně plně rozumím, taky jsem taková byla. Za žádnou cenu jsem nehodlala nikomu jakkoli ublížit, takže přirozeně každej ubližoval mě. Dostalo mě to na psychinu do Opavy skoro na tři měsíce po pokusu o sebevraždu, kterou mi rozmluvili policajti.
Život mě naučil jedno: Za všechno si můžeš sama a za co nemůžeš ty tak za to naopak můžou ti ostatní. Takže, jestli ti bližší byly uvozovky tak on se svou hospodou musel zákonitě prohrát 
začež si může jen on sám, protože jít za svým srdcem není zločin.
Jak tak tu zběsilou jízdu čtu, tak to vypadá, že se na jednu stranu nenávidíš a myslíš si o sobě to nejhorší...na druhou stranu z toho taky cítím, že tam někde hluboko uvnitř sebe se přeci jenom máš trochu ráda a máš k sobě úctu. Základ bych hledala v tom, že jsi o sobě prohlásila, že nejsi nějaká pitomá holka bez mozku.
Jen by mě zajímalo, kdo Ti takhle kurevsky krutě narušil sebevědomí tak, že před svojí osobu stavíš pořád někoho jinýho...tedy spíše chceš stavit nebo se o to alespoň pokoušíš. Podle mě je to dosti nepřirozené, jelikož bych řekla, že jsme všichni svým způsobem sobci a vždy myslíme nejdřív na sebe. Čarodějky dobrodějky jsou leda tak v pohádkách ...
Podle této zpovědi jsem Ti upřímně hádala mnohem ale mnohem nižší věk, než jaký jsem objevila u tebe na profilu.
Shrnu to...pro mě jsi hodně citlivou holkou, která určité záležitosti proživá velice do hloubky a bere si je moc k srdci a snad nad nima až moc přemýšlí. Zkusila bych se v životě zaměřit na ty podstatné věci a dívat se život s větší dávku optimismu a být trochu více laxní. Tudíž bych některý věci házela více za hlavu a hned se kvůli nim nehroutila. Prostě - Když nejde o život jde o ho**o.
Já pořád tvrdím, že můj život je takovej běh v rozvázaných gládách ... v jednu chvíli se směju, v druhý chvíli spadnu a rozbiju si držku a v další chvíli běžím zase dál a ukazuju světu zvednutý prostředníček přes rameno. Musíš se prostě světu vysmát do xichtu a netahat to tolik za koule :D
Takže milá dámo, běž si pořádně utáhnout tkaničky u bot, běžíme ... 
Nikdo nejsme způsobilí, abychom Ti říkali, co máš dělat.
To si musíš rozhodnout sama ve svý hlavě, jestli něco změnit chceš, nebo ne. Protože jedině to Tvý rozhodnutí bude správný.
Ale to si musíš začít víc věřit.
to asi jo. věřim, že to není lehký. každej sme jinej.
chce to míň se zabejvat minulostí. pocítit vděčnost za život, jakej máš, že v něm není víc utrpení. taky se víc zabavit. dělej něco, co se tě hrozně baví a naplňuje, za co na sebe můžeš bejt hrdá, že umíš, nebo jak hezky umíš odpočinout nebo rozvíjet svý já.
a možná sugesce. jo. asi hodně sugesce.
Jo...máte pravdu a já si to uvědomuju...A tou krizí jsem nemyslela jen tohle...ale jako celý rok ( umřel mi děda, máma má rakovinu, teď si ještě zlomila nohu...)
Miluju Bublinky: Máš pravdu...jenže jak přesně uvažuješ uvažuju i já...já to nechápu...nechápe to ani moje psycholožka ani psychiatr...to desatero neřídím sama...ale můj mozek. Racionálně si to vysvětlím, ale pak stejně emoce dělají úplně něco jinýho...chápete to? Asi ne...já vím, že to je divný, nenormální...neboj se snažím se s tím už rok bojovat a dělám co můžu...jen je to těžší než si myslíš.
tak to si děláš srandu? jak si myslíš, že můžeš bejt spokojená, při tom tvým VYMATLANÝM desateru? jaký, že seš nula, zrůda a nikdy tě nepotká nic pěknýho? přesntě tahle tvoje nenávist vůči sobě samý a neuvěřitelnej negativismus ti řídí život tak, jakej ho máš a samozřejmě, že s ním spokojená bejt nemůžeš.
a ten, kdo řídí tvůj osud a možná ti dá ještě šanci jseš jen TY sama.
prostě se vzpamatuj, něčím se zabav a přestaň se plácat v těhlech sračkách. pokud si myslíš, že na to sama nestačíš, jdi za psychologem. vezmi do rukou odpovědnost za svoje chování a pak nikdy ničeho nelituj.
akorát to tvoje myšlení ti kurví život. seš nesmířená sama se sebou, natož s životem. pochybuju, že řezání do rukou je jedinej způsob jak "řešit" tvoje problémy. protože tohle snad ani nejsou problémy. jen si udělala blbost a teď se s tím nemůžeš smířit... nicméně, ani tě moc nechápu ohledně tý tvý "lásky". ze začátku v podstatě úplně racionálně vysvětlíš, proč ho nemůžeš mít ráda. pak se vykousneš s někým jiným a seš z toho úplně posraná a běžíš za tím svým, kterýho stejně nemiluješ? jen si s ním byla jednu dobu šťastná?
Nechápu, jestli tohle je ta největší krize Tvého života, tak to buď klidná, potkají Tě určitě ještě větší.
Samozřejmě, každý máme právo na chybu, ale jak je známo, za chyby se platí.
Pak už to záleží na osobě, jestli odpustí, neodpustí, a taky je dost podstatný, jestli je člověk schopen odpustit sám sobě.
Nauč se mít ráda, to z Tebe udělá úplně jinou osobu.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Málo lze dokázat se zbraní v poli, když doma chybí rozvaha. (Cicero)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©