Zpovědi

Po roce a pul vztahu stojim akorat za smsku. fajn, hezky napsanou a dlouhou. ale mam cenu 4,40 korun? Co to je tohle...

Dam se na teologii fakt.

to je konec, dneska jsem potřebovala udělat poslední posranou zkoušku, jinak mšě vyhodí ze školy a dostala jsem nejblbější test ve svém životě. fakt super, proč nemůžu mít kurva někdy štěstí! všechno jde do pr**le ať se snažím nebo ne.

zvolte si a zhebněte

Ptám se proč...Proč si o sobě tolik lidí neustále myslí, že jsou průměrní, podprůměrní, k ničemu? Proč nechápou, že každý jsme výjimečný, v každém z nás je něco, co není v těch ostatních. A rozhodně nechápu jak někdo může přestat dlouhodobě mít chuť žít. Vždyť život je fajn, i když je pěkná kurva.

Rozhádala jsem se se svojí nejlepší kámoškou . . . a nejlepší na tom, je, že už mi je to úplně jedno. Včera jsem z toho byla hodně špatná, ale teď už v tom mám tak nějak jasno . . . . Sice mám chuť jí psát, ale to je jenom ze zvyku . . .
Zní to hnusně, ale po tom, co mi řekla . . . ! Stejně to poslední dobou byla takový divný . . .

Ale i tak mi tak trošku chybí . . .

podvádim,lžu,mám deprese...nemám rád sebe ani ostatní, nesnášim rodinu, je mi blbě z babky,fakt skvělej život, nemám ani odvahu se zabít...nežádám o milost ani ho neudílim...

Tak dneska se u nás stěhovalo z kolejí a naše drahé spolubydly, které tam dělaly permanentně bordel úplně po celé buňce a tahaly si tam chlapy nám napsaly milostivý vzkaz že si to máme uklidit my, co jsme tam jednou za týden. no samozřejmě tam ani jedna z nás nebyla, takže to chtěly ukecat s uklizečkou a ta je poslala kam slunce nesvítí. takže si to celé uklidily do posledního smítka. hlavně že nám machrovně napsaly vzkaz, že jsme hovada takový zmetky by měli střílet. odporní nenávistní lidi, kteří umí jen furt někoho pomlouvat a ještě si myslí, že se z nich všichni podělají. možná by se to dalo vyvážet jako vývozní artikl...

jak si myslí, že zvítězily co? doufám že budou příští rok se samýma ožralýma smradlavcema, co jim pořádně zatopí

teď jsem koukala na dřívější fotky a je mi z toho úzko ... mnoho lidí už nežije a moc mi chybí ... tak mě napadá otázka "co se stane až umřu já? vzpomene si někdo na mě?" půjdou nějací lidi třeba na můj pohřeb? nevím proč, ale teďka mám z toho nějakou depku ... smrt si přestavuju jako vysvobození ... těším se na to ... nepiště mi, že jsem kráva, protože to já vím, že jsem ... ale musela jsem to nějak napsat

... ... ... nevím ... ... ...

To jsi mi nemohl říct, že se něco stane? Vždycky jsi říkal, že předvídáš věci dopředu... a nejednou ne? Jak ses vůbec opovážil mi to neříct! Něco jsme si slíbili, pamatuješ? Doslovně na život a na smrt. Teď už jen na smrt... A Ty mě takhle podrazíš! Jak si to jako představuješ, klidně mě tady necháš? Jen tak? Jako by se nechumelilo?! Tohle Ti neprojde, zlato. Klidně si Tě vyvolám ze záhrobí a jednu Ti vrazím..! ... i když to není Tvoje vina...

...

napisu to nejak zkracene protoze je to moc slozite a bylo by to jinak tak na 10 stran....kdyz mi zemrela segra mamka zacala cas od casu pit citila se sama takhle to resi...kdyz se opije je to peklo minule to bylo horsi nez jindy musela jsem ji zamknout doma aby neudelala zadnou blbost ale ona mi mlatila na dvere od pokoje a kricela na me ze jsem neschopna zla a cela po tatovi (on mamku tyral kdyz jsme u nej bydleli)...o vikendu jsme jeli na rodinnou akci kde se vsichni opili a delali bordel ja uz toho chlastu mam dost bylo mi z toho zle a vsem jsem rekla o mamcinem piti myslela jsem ze mamka spi ale nespala a slysela ze jsem to vsem rekla zacala delat sceny a muj deda jeji otec mi zacal nadavat ze jsem parchant ze pomlouvam mamku a at tahnu a ze jsem neschopna a podobne (vse se stalo v den kdy to byly presne 4 roky od sestrine smrti)....ja byla na dne kvuli segre kvuli mamce a tomu co jsem si tam vyslechla a taky kvuli memu ex ktery mi pred dvema tydny po trech a pul letech rekl ze je konec...bylo toho na me moc a ja chtela utect...psala jsem svemu ex ktery je ted s vyskou na soustredku co se deje protoze on o vsem vi vsechno jsem mu vzdy rekla je to muj nejlepsi pritel...ale on mi ani nenapsal vedel ze jsem na dne ze potrebuju pomoc a ani mi neodepsal aby mi rekl zvladni to nebo neco volala jsem mu rekl ze nema signal a nemuze napsat ale vcera jsem byla s nasim spolecnym kamosem venku a ten mi rekl ze si normalne pisou....je mi fakt zle...snazim se nebyvat doma protoze je to tu jako v ledove jeskyni....

snad jsem vas moc touto zpovedi neunavila.....

Myslela jsem si, že sem už nikdy nebudu psát. Že si dokážu všechny problémy vyřešit sama a nebudu se s nikým o ně dělit. Jenže to jsem netušila co přijde. Dostala jsem se do příšerné situace. Mám největší dilema, co můžu mít, jsem teď opravdu schizofrenik a nevím, co udělat. No a teď k tomu, co mě do této situace dostalo.
Se svým klukem ( 1rok 8 měsíců-vztah) jsme poslední dobou měli problémy, hádali jsme se a už to vypadalo, že bude konec, ale já jsem ho přesvědčila, že tomu musí dát ještě šanci a že mi slíbí, že se bude snažit, stejně jako já. A ono to bylo lepší, aspoň jsem si to myslela. Sobotu odpoledne jsme strávili spolu, venku a bylo to hezké a já si myslela, že to vážně jde k lepšímu. Večer jsem ale šla ke kamarádovi na oslavu a jak jsem se pak dozvěděla, on šel na film k jinému kamarádovi. Abych to moc nenatahovala... cestou domů šel s mou "kamarádkou" a nějak se dostali k líbání...a ještě něčemu... TOhle mi řekl druhý den, bohužel jinou verzi a celou pravdu jsem se dozvěděla až na potřetí.... Napřed hrozně brečel a chtěl ať mu odpustím, ať jsme spolu, ale v poslední fázi byl úplně jiný, chtěl ať se rozejdeme, že to nemá cenu. Nepoznávala jsem ho. A nevěřím tomu,že v tu noc to byl on. Ale nechápu to, absolutně vůbec. Byl střízlivý a udělal to s holkou která byla moje kamarádka??Co si oba dva o sobě myslí? Jak jsem se dozvěděla třetí verzi ( že to nebylo jen o líbání), napsala jsem mu, že jdeme ven a byla jsem odhodlaná se s ním rozejít...
Jenže...pak jsem ho viděla, brečela před ním a uvědomila si, že se s ním rozejít nechci, že to nejde...Ze začátku byl divný, ale pak to byl zase on a ani nevím už proč ale po chvíli jsme se i něčemu smáli.... dali jsme si pauzu a já teď mám šílené dilema. Nechci zahodit tak dlouhý vztah, ve kterém jsem byla šťastná, ale nevím jestli se mi povede přestat si představovat ty dva spolu....
A k té krávě, která měla být mou kamarádkou... nepochopím to, opravdu ne. A ona se ještě diví, že ji teď někteří mí kamarádi nenávidí. Může si za to sama, nemůže se divit, že ji nesoudím stejně jako ho, s ní jsem si zas tak blízká nebyla...
Ale o to nejde, ona skončila. Jde o to, co dělat dál. Dát mu poslední šanci a věřit, že to bude lepší? Nebo si zachovat hrdost a dát mu košem? Opravu teď potřebuju názory od nezaujatých lidí, už jsem zoufalá:(

Já, naprostý odpůrce cigaret, jsem začala kouřit. A ještě bez výčitek svědomí.

Jsem na jedné VŠ a pořád jsem jedný svý kamarádce pomáhala se vším, protože nic neumí a všechno vždycky udělá jen s pomocí a nebo s neskutečných štěstím. Knížkám některým nerozumí, práci neví jak psát nebo když jsme měly společnou práci ve skupinách, tak řekla, že jí to nemyslí vůbec teď a at píšu něco já, že mě něco napadne apod. Pořád jsem jí radila a to i při testech (přestože navíc měla i taháky), ale brala jsem to prostě jako pomoc kamarádce, kterou mám ráda. No a ona se ke mě začala časem chovat hnusně a když se jí jednou něco nelíbilo, tak na mě začala řvát a mít pak na mě kecy před i lidmi (a od jiné kamarádky jsem se dozvěděla, že se mi ona rozhodně omlouvat nebude -asi čeká, že to snad udělám já!). Když jsem se ale ozvala, tak to byl oheň na střeše! Nakonec jsem přesto na to všechno zapomněla (tak jak mi radila naše společná kamarádka) a chovala jsem se jako předtím. Čekala jsem na ní před třídou když psala opravný testy z angličtiny apod. no a ona nám měla v pátek poslat jeden předmět ze kterého máme ve středu zkoušku a nic! A když jsem jí volala tak mi nebrala telefon! Takže odteď na ní s prominutím S...! Ať si o mě myslí co chce!

Snad jsem to napsala v těch emocích srozumitelně.

Jsem nejspíš závislá na sushi, pořád na něj myslím, když někdo řekne "Brno" tak přemejšlím, že si tam hned zajedu na sushi. Všude samé sushi! A hádejte kdo mě k tomu přivedl? Chlap! Jak jinak! Když nevidím všude sushi tak vidím chlapi! Ach jo, zbavím se jedné závislosti, aby se ukázali dvě další, co je tohle za život?

Za všechno může sushi a chlapi!

Tak jsem se práve vrátil od přijímaček na FF
UK.. Chtel jsem si dodelat sociologii.. Jenže
podle bodového hodnocení jsem pochopil, že nemám šanci..
Dali mi symbolicky bod pod minimum..

Nejvíc mne fascinovala Duffková, která se mi snažila podsouvat, že vzhledem k mému oboru práce (management v obchodu) by se mi líp než sociologie hodila psychologie - prý kvůli tomu, že v marketech má mít zboží nejaký typ vystavení, používají se určité barvy, atp.
To je sice všechno pravda, ale to 1x nekdo vytvoří na centrále toho kterého podniku a pak už se to jen klonuje..

Holt si budu muset sociologii dodelat na nejaké privátní škole.. Jenže ty s lepší povestí jsou dost drahé a studium přes oceán také nepovažuji za ideální..

Sebejistá naivita nekterých lidí je jedna z mála vecí, co mne dokážou naštvat...

Mám toho dost, vždycky to je tak, že přijedu domů, ještě plnou hlavu školy, snažim se odpočinout, popřípadě něco naučit a ne, prostě doma se to nedá, jenom přijedu už je to hned udělej tohle, udělej tamto, ty na nic nesáhneš, prostě se jenom válíš, furt čumíš do počítače (ano, mám tam učení). Je tohle normální? Když přijedu, chci svejch pět minut klid, na kolejích do mě pořád někdo hučí, tak jsem ráda že se můžu zavřít do pokoje a mít klid. Fakt už toho mám nad hlavu...

A sem v tom zas...po..2-3 mesicich sem se zas uchýlila k ziletce...ted vidim tu krev jak pomalu teče..a ta krev...sem v tom zas...KURVA!

...neni co dodat...

Sem se svym pritelem uz 4roky mame spolu krasnyho 1.8let stareho syna. Nedavno se mi ozval muj byvaly co sem mela pred tim soucasnym on ma stejnou dobu pritelkyni,psali jsme si. Já nad nim ted porad premejslim, nemuzu ho vymazat z hlavy a neustale se mi o nem zda :(

to ale nejde :(

je mi smutno tak strasne moc mi oba chybi :(....nechci zase dalsi den kdyz nemam je protoze bez nich nevidim v nicem smysl...nebavi me tu byt a tvarit se ze se nic nedeje....

snazim se jit dal ale moc mi to nejde :(

Znáte ten pocit že jste úplně k ničemu? Nedokážu nic, ani se naučit na vyjebanej test, nic neumím, nic vyjímečnýho ani nevýjímečnýho...do toho ještě mí "přátelé" mnou snad i pohrdají, dělají ze mě blbce...nikdy mi nikdo nerekne: Jo, to se ti povedlo...taková nejkladnější reakce je prostě HMMM... co bych dala za jedno jediný milý slovíčko, upřímný....někdy si říkám jakou to má cenu, jaký je toho všeho smysl...a nějak jej nenalézám...a tak je to už 9 měsíců...

Nemusíte k tomu nic psát ani dávat rozhřešení...jen sem se potrebovala vypsat.

Těžko říct, jestli je to problém... ale sem s tím. Nedávno jsem se seznámila s mužem. Je totiž o pár (rozumějte o hodně) let starší, než já. Jenže je mi s ním neuvěřitelně dobře a já teď pořád zvažuju všechna rizika a prostě nevím, zda do toho jít. Ne kvůli nějaké budoucnosti na to je ještě myslím čas pomýšlet. Ale tak celkově...už se mi to párkrát stalo, jenže teď je ten věkový rozdíl ještě větší.
Já jsem v podstatě asi rozhodnutá, ale zajímal by mě váš názor... třeba mi to pomůže to rozhodnutí buď potvrdit a nebo jej ještě zvážit...

Snad to sem patří a nezaberu tady příliš místa :).