Přidat zpověd Úvod zpovědnice

Zpovědi

Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.

alt
Insane • Velkostatkářka 26.5.2013 23:05

Odohnala som si od seba všetkých blízkych svojim správanim,aroganciou.Už nemám nikoho na koho by som sa mohla obratiť.Ale to ma až tak neštve.Mňa štve skôr to , že ma to neštve vôbec.
Som akosi spokojná sama zo sebou.Spokojná,že som sama...a že ma už nikto nemá rád,ale pritom nechcem byť sama...Teda skôr sa asi presviečam,že mi je samej lepšie.Nie,fakt neviem.Ja už ani neviem čo som chcela napísať.
Sakra...áá je to jedno,neviem.
Ako to napraviť,ako to dať doporiadku,ako sa vrátiť do normálu?Už nedokážem urobiť nič.Robí mi problem sa srozprávať s ľudmi,robími problém vymyslieť nový námet na fotku,maľbu,robí mi problém sa osprchovať,zaspať,neskutočne ma všetko vytáča.Proste mi robí probblém čokoľvek urobiť,k niečomu sa prinútiť...stále mám pocit ako by ma niečo blokovalo.

Totálna strata záujmu o okolitý svet...dá sa to napraviť?

alt
Delffy • Osvícená žena 18.5.2013 21:05

Nejdu se sem ani moc zpovídat, spíš si sem jdu pro radu. Již od raného dětství tíhnu ke koním. Máma mi vždycky říkala, že to je jen dětské poblouznění, které mě hned pustí. Jenže nepustilo. Bohužel jsme zrovna mezi bohaté lidi nepatřily, a tak jsem si tenhle koníček nemohla dovolit. Nyní jsem konečně schopná ušetřit nějaké ty finance sama a koně si dopřát. Ke koním docházím zatím pouhé dva měsíce, ale nesmírně mě to baví a naplňuje. Jenže mé hodnoty se od dětství trochu posunuly a já si kladu otázku: jaká je pro mě budoucnost u koní? Nikdy si vlastního nepořídím, takže moje jezdecké schopnosti mi budou k ničemu a já budu dál cpát peníze do cizích koní. Jde mi o to, jestli v tomhle zájmu pokračovat? Díky koním si nemohu dovolit např. jiné cvičení, např. mě trochu uchvátilo cvičení BOSU, ale můžu si vybrat jen jedno nebo druhé. Přece jen cvičení BOSU mi pomůže s bolestmi zad apod. Dále je tu doučování angličtiny, což si myslím, že do budoucnosti je hodně potřebné, ale díky koním mi na doučování také nezbývá mnoho peněz a mohu si ho dovolit pouze 2x do měsíce. Prostě by mě zajímalo, zda byste se dokázali odpoutat od koní a raději zvolili doučování angličtiny a jiné cvičení? Třeba bych se v budoucnosti ke koním mohla vrátit, až budu mít někde práci na hlavní pracovní poměr a nebudu jen studující brigádnice, ale tohle je ve hvězdách. Já už nad touhle otázkou přemýšlím zhruba týden a vůbec nevím, jak se rozhodnout. A bohužel se musím cca do 14 dní rozhodnout.

???

alt
Domino • Lady 8.5.2013 00:05

Jsem těžce v hajzlu.. 13. zápočet ze statistiky ,15. zkouška z matiky, 17. zkouška z chemie a to chtějí ještě 16. fyziku..
Jsem fakt v hajzlu, chemii vůbec neumím, fyziku už vůbec ne a matiku.. Existuje kurva vůbec někdo, kdo umí z obrázku určit meze u dvojného a trojného integrálu?

kaput

alt
Anne.K • Upírka 17.4.2013 10:36

Svět je plný falešných lidí... komu máme věřit a komu ne? Co když těm, co nejvíce věříme jsou právě ti, kteří nás obelhávají? Pomluvy, lži, nadávky za zády... mě to tak štve! Co si o tom myslíte vy? Co by jste mi poradili jak proti tomu bojovat? Nechat to být, nebo jim všem těm kreténům rozbít držku nebo jinak si je podat?

Jak s tím bojujete vy?

alt
Nora • Turista 30.3.2013 20:30

Dlouho jsem přemýšlela jestli to napsat,jelikož se narada svěřuji,ale je čas se sebou něco dělat. Už delší dobu si uvědomuji,že mé chování není zcela v pořádku, ale nevím proč to tak je. Jsem bez nálady a nechce se mi ani jíst. Hodně jídlo vynechávám,což při mé váze není bezpečné, ale nemám na jídlo ani pomyšlení. Jsem hodně uzavřená do sebe, mám pocit,že kdybych někomu něco řekla otravovalo by ho to a nechci nikomu přidělávat starosti. Záleží mi více na ostatních než na sobě. Upřímně se nenávidím. Vím,že chybovat je lidské, ale některé mé chyby si odpustit nedokážu, připadám si jako strašný člověk. Navíc nedokážu lidem věřit, bojím se někoho si pustit blíže k tělu, protože se bojím,že mu ublížím a že on ublíží mě(mám s tím totiž nepříjemné zkušenosti). Když mi někdo ublíží je pro mne jednodušší být naštvaná na sebe než na ostatní. Nevím proč. Vždycky mám pocit,že za všechno můžu já,že já jsem ta špatná a že nemám právo na to si věřit. Bojím se změnit svůj postoj k sobě i když bych ráda. Nevím jak na to. V posledních dnech často jen bezmyšlenkovitě sedím,zírám do prázdná a připadám si jako monstrum. Baví mě pomáhat ostatním,ale neumím to,když mám sama tolik problému. Nechci být taková. Ráda bych si věřila,ale vždycky když jsem to zkusila, dopadlo to špatně. Vůči ostatním jsem si utvořila určitou zeď a vždycky je raději od sebe odeženu,protože mám pocit,že kdyby byli semnou zklamala bych je a ublížila jim.Nevím co mám dělat aby se to změnilo. Všechny mé pokusy byly marné a jenom se to vždycky zhoršilo. Už ani nemám chuť to zkusit znovu. Ale jedna malá část ve mě,by to ráda změnila.

Jak se mám přestat nenávidět....

alt
Lord Malakay • Rytíř 29.3.2013 16:37

Nechci se zpovídat, jen bych si rád vyslechl názor dalších lidí - před několika lety jsem občas začal přemýšlet o nějakém cíli či smyslu svého života. Pokaždé, když se ale zamyslim, nemůžu najít odpověď. A nemyslím nějakou správnou, ale vůbec žádnou. A to trvá stále až doteď. Zažil jsem si různé věci, bydlím dávno sám a kolikrát nebylo pomalu za co jíst, sem tam nějakej ten dloužek a tak. Teď se mi finanční situace o dost zlepšila (až nečekaně :D ). Mám nadstandartní plat, vcelku slušnou práci, fajn přítelkyni, pěknej byt ale pořád mi chybí něco, o čem bych mohl prohlásit "tak a tohle je můj cíl" nebo "tohle je smyslem mého života". Má někdo stejný problém?

alt
urbaja • Zloděj 22.3.2013 22:09

už delší dobu na sobě pozoruju špatné vlastnosti, které měl můj otec... takové, které jsem dlouho odmítal a vnitřně odsuzoval... ty, které jsou špatné pro okolí
nejhorší pro mě na tom je, že si to uvědomuju, když se to děje, uvědomil jsem si to i dnes, když jsem četl v časopise článek "Máme v sobě dobro i zlo a netušíme, jak jsou si blízko", o zločinech, násilí, domácím násilí a co mu předchází... a přesto tomu nedokážu zabránit

alt
NenávidímDenSvatéhoValentýna • Turista 10.2.2013 22:00

Je to blbost ale stejně to sem napíšu. Ještě ani nepřišel a už mě štve a leze mi na nervy. Valentýn. Jen o malinko lepší než Vánoce nebo Silvestr nebo narozeniny. Prostě jeden z těch pitomejch svátků, co vám párkrát za rok připomenou, že jste sami a neštěkne po vás pes. Asi se odstěhuju někam za polární kruh, zahodím všechny kalendáře a časomíry a budu všechny tyhle kraviny ignorovat.

Jde někdo se mnou?

alt
Sanatas • Tulačka 3.2.2013 00:50

Spolu se zhasnutím lampy a ulehnutím ke spánku přichází Ona. Je to úzkost. Zavřu víčka a cítím, jak mne svazuje a nutí přemítat si svůj život před očima. Rychlé problesknutí toho minulého, avšak zdlouhavé nástiny let budoucích. Cítím se sama. I když má nejdražší maminka spí o dva pokoje vedle. Již pár let bojuje s rakovinou. Vidím, jak mi slábne před očima. Jak chřadne a na síle jí nepřidává ani fakt, že její syn pomalu umírá na nějakou nemoc podobnou roztroušené skleróze a dcera, to jest já, je neschopná se o sebe postarat sama. Ví to ona, vím to já. Bojím se dne, kdy budu ulehat, stejně jako dnes a budu vědět, že pokoj vedle je prázdný. Tatínek mi zemřel, když mi bylo devět. S bratrem jsem nikdy neměla zrovna dobrý sourozenecký vztah a jediné, co nadevše miluji, mi pomalu odchází. Vím, je to koloběh života. Ale kdo tu pro mne bude? Mým životem prochází spousta pěkných, milých, chytrých a zaopatřených mužů, kteří by mi dali své srdce na dlani a i když moc chci, nemohu to samé učinit já. Cítím se vyhaslá. Prázdná. Mohla bych to přijmout, ale ... tím bych ubližovala a samotnou by mne to trápilo. Potřebuji být sama a přesto zoufale volám po přítomnosti někoho, kdo ... kdo tu pro mne bude. Vždy jsem byla tou, co nastavila rameno a dlaň k utěšení. Nyní potřebuji sama ... Nevím, co potřebuji, chci jen ... potřebuji to ze sebe dostat a zítra vstát a opět čelit realitě, že ... že nejspíše zemřu sama. A já nechci... nechci být sama! Mám strach... A uvnitř to bolí. Tak moc to bolí!

alt
Staleyova • Lady 27.1.2013 09:17

Je hodno studu to, že mým aktuálním, zbožným a největším přáním je odstěhovat se pryč, do cizí země?!

Jistě Vám všem dojde kvůli čemu...

alt
Nihasa • Vampír 18.1.2013 08:51

Dobrý deň prajem, zas raz si moje kroky našli cestu k tejto stránke po 2 rokoch :)

Rád by som sa vyjadril čo vo mne kričí dňom i nocou. Hádam ma neodsúdite, veď vždy ste sa snažili nájsť pochopenie a radu.
Mám šťastný a plne rozkvétajíci vztah, som s ňou nesmierne rád a milujem ju nadovšetko. Dala mi toho ozaj vela a dáva radosť a chuť usmievať sa každý deň.
Ale..problém je v tom, že mám kamarátku ku, ktorej cítim v podstate to isté aj keby to tak nemalo byť, ja viem, že nemalo.
Svoju drahú poloviťčku som nikdy nepodviedol a ani to nemám v pláne nikdy. Len som plný rozporuplných pocitov a myšlienok a nejak som nevedel komu to smiem všetko povedať a spomenul som si na Mesto

Tak ma prosím nesúďte príliš tvrdo. Budem vďačný za každý inšpiratívny komentár Ak by boli otázky..samozrejme ochotne odpoviem.
Ďakujem.

Som rád, že fungujete.

alt
LopeDeVega • Turista 16.1.2013 06:02

Za prvé se plně ztotožňuji s předchozím příspěvkem, týkajícím se volby prezidenta...celá republika, ne-li svět...Klause bych za amnestii snad prohlásil za vlastizrádce...sere mě 95% uživatelů sociálních sítí (takže tak 80% české populace)...serou mě politický tahy, který na světě vidim...sere mě, že je vůbec tolerovaný něco jako Dělnická Strana, serou mě zasraný komunisti, podvodníci, tuneláři (a že jich je, kort po 1. lednu tohohle roku), serou mě blbí lidi, kterejch je přehršel...i když to jsem vlastně říkal...sere mě, že se furt utápim v týhle elegii, vzhledem k mému literárnímu talentu a tomu zlu v dnešnim světě, mám řadu (dokonce nastudovaných a zpracovaných) témat, ale pořád jsem ještě s ničim nezačal...

Mayové měli pravdu...po 21. se začíná vše rozpadat

alt
Staleyova • Lady 13.1.2013 19:45

Je mi naprosto na blití z toho, jak dopadly letošní prezidentské volby. Respektive z toho, jací dva kandidáti spolu půjdou za 14 dní do duelu. Jsme opravdu tak d**ilně d**ilní a neponaučitelný národ?!

alt
Bullet23 • Farmářka 6.1.2013 23:58

Chodim na školu,ktera mě vubec nebavi. Ale musim tam chodit aby měli rodiče radost. Jsem k ničemu osoba. Pořad někomu pomaham,ale vděku se nedočkam. Pořad mě obdivuji jaka jsem silna osoba,ale ja už dal nemužu. Nedavno se semnou rozešel přitel. A našel se jiny napadnik. Zkusila jsem to s nim a doufalaže tak zapomenu na toho byvaleho,ale nepovedlo se mi to a tak jsem mu řekla,že bude lepši když se rozejdeme,protože to k němu není fér. Začal vyvadèt a vyčitat mi to. Což chapu a nevadi mi to,ale hrozně si vyčitam,že jsem mu tohle provedla. Pak mi řekl "uvidime se v pekle", bojim se aby něco neproedl,ať už sobě nebo někomu jinemu. Vim,že v tomhle věku je blbost to tak moc proživat,ale v posledni době se mi jen daři ubližovat lidem. Už takhle dal nemužu,myslim jen na sebevraždu,protože by se pak všem jen ulevilo a už bych nikomu neničila život. Nebojim se to udělat,mam i napsane dopisy na rozloučenou.....jen stale doufam,že třeba bude ještě nějaka možnost proč to neudělat. Jsem velky samotař a introvert a hodn ě ttake sebekriticky člověk...

ja už nechci všem jen ničit život.....

alt
Bloody • Tulačka 2.1.2013 15:46

Som taká sama na chorobu, ktorú nejde vyliečiť, a ktomu sa so mnou aj preto rozišiel moj priateľ

prosím odpuste nech mi je aspon trošku lepšie

alt
Rhianon • Upírka 2.1.2013 00:48

Čas, čas, čas. Většinu času mi sežere práce a na důležité věci jsem pak unavená, nemám dostatek energie. Sere mě to, protože díky tomu se jen těžko starám o akcie, abych se jednou mohla na tu práci vysrat jednou pro vždy. Zanedbávám hru na flétnu i psaní jen, abych byla vyspaná do práce a jsme zase u zdroje mých problémů, protože většinou ani vyspaná nejsem. Mám mnohdy takové nervy z práce až z toho nemůžu spát, jak se děsím toho, co se tam zase vysere. Jo, nad změnou práce uvažuji pořád, ale má to háček. Většinou nikde nepřibírají a ztratit práci si nemůžu dovolit, jinak by mě matka vykopla z bytu. Takže chodím věčně nasraná a nevrlá, nebo prostě jen bez nálady a těším se na další výplatu, ze které určitou částku dám na obchod s akciemi, aby to šlo rychleji, jelikož obchodovat s minimálním množstvím je celkem na nic. Jenom nevím, jak dlouho tohle ještě vydržím?! Mám sice trpělivost, ale i ta mi pozvolna dochází. Nejhorší na tom je, že mi pomáhají cigára, kterých se chci zbavit.
Fyzicky náročná práce je prostě na ho**o! Furt mě všechno bolí, jsem pak lemra si jenom uklidit pokoj, takže do toho všeho ještě musím poslouchat máminy výlevy. Pak přijedu za kámoškou a ta mi řekne, abych psala a mě je v tu chvíli akorát tak do breku, protože bych psala a ráda, jenomže to prostě nezvládám. Jo, mám pokusy, kdy se to snažím v sobě zlomit, ale než stačím napsat stranu musím jít spát, abych byla ready do práce, nebo z hrůzy z nadcházející šichty dokážu myslet akorát na to jaký to bude zase den na ho**o, nebo prostě usnu únavou. Klasicky skutek utek!
A tak je to každý den. Nejraději bych si hodila mašlu a tím pádem se na to všechno z vysoka vysrala, ale nejsem ubožák, co se vzdává. Vím, že to zlomím a můj plán mi výjde, akorát si občas říkám jestli mi to za tu cenu stojí, protože se v tom plácám jak ryba v bahně. Už nemůžu skoro dýchat a voda je daleko. Nejsem však takový blázen, abych zahodila sen, který se s trochou píle a sebezapření dá splnit.
Takže cíl je jasný, musím více zamakat na akciích, aby to začalo nést kýžené plody a já se dostala z té posrané práce, která mi vyloženě rve nervy a sere mě tak, až to bolí. No, to bude ještě dlouhý běh, ale vyplatí se a jeho cíl mi pomůže být zase aktivní, svobodná a spokojená a za to to stojí.
Krucinál! Musím do galantérky, abych si konečně mohla ušít ten korzet, po kterém tak vzdychám půl roku. Jo, měla bych. Občas si musím udělat radost, abych se nezbláznila. To jsem zvědavá, kdy se k tomu dokopu, ikdyž zítra není svátek. To by relativně šlo, sice jsem chtěla dělat přesčas, abych měla hodiny v zásobě kdyby něco, ale když jsem se teď tak hezky rozjela nesmím přestat jinak z toho zase nic nebude!
Svaté dětství, chvíle kdy jediné co mě trápilo bylo jestli pustí rodiče kamarády ven. Kde jsou ty časy? No jo, jsou v pr**li a ve vzpomínkách. Tomu se říká Život.

Nemusíte reagovat, jen jsem se potřebovala vypsat, abych si to ujasnila.

alt
Give up • Turista 23.12.2012 00:03

Uz me to nebavi. At udelam, co udelam, je to podle me matky spatne. Nebydlim s ni v byte, ale na kolejich a jsem zavisla na jejich financich, brigada by me nezajistila. Prijela jsem na vanoce domu a hned me zaukolovala uklidem atd. Vecer jsem sla do cajovny s prateli a chtela jsem prespat u jednoho, protoze domu uz nic nejelo. Samozrejme to byl celosvetovy problem, protoze jsem podle ni mela uklizet asi cely den i vecer. Ale i tak bych nekdy sla spat a je snad jedno, kde spim ne? A udelala mi zase scenu, jak jsem ji zklamala atd... Pritom je to jenom jedno blbe prespani. Dalsi den pratele odjizdi na chatu a uvidim je az po novem roce, coz ona vi, tak snad neni nic spatneho, kdyz je chci po dvou mesicich videt.
Uz me to nebavi, porad neco, porad mi ukazuje, ze se ji mam bat.
Premyslela jsem kvuli jeji hysterii, ze spacham sebevrazdu, protoze to tady bude porad, nikdy to neskonci. Uz me to vazne nebavi. Mam ji chapat, ale ona se to nikdy nesnazi pochopit z moji strany. Proste me nema rada. Ani se to nijak nesnazi skryvat.
Achjo.
Nebavi me to porad se bat, kdy ji zase neco preleti pres nos a bude zase hystericka kvuli niceho. K psychologovi nepujde, protoze podle ni mam problem ja, coz je pravda. Mam problem, s ni. S mistryni vseho a s nejrozumnejsi osobou na svete, ktera vsechno vi.
Sebevrazda? Neznam zadnou rychlou. Poradte.

alt
Delffy (jiný!) • Turista 20.12.2012 10:12

Momentálně stojím před velkým rozhodnutím a netuším, jak se rozmyslet. Uvažuji zda ukončit studium na vysoké škole nebo ne. Jde o soukromou vysokou školu, kde se platí 22.500,-Kč/semestr. Pokud chci ukončit, musím se rozhodnout do poloviny ledna, aby mi škola příp. vrátila školné za letní semestr. Nemůžu říct, že škola mě nebaví. Akorát teď v prvním semestru máme matematiku se statistikou a informatiku. A tyto předměty mě absolutně nejdou a nevím, jestli jsem schopná z toho zkoušky udělat =o( ! Ale asi nejvíc mě štve, jak mi to školné neustále předhazuje má matka, která mi to platí. Samozřejmě mám už přes 4 roky dlouholetou brigádu, ale tolik peněz na školné nemám. Proto jsem se s mámou domluvila, že peníze si půjčím od ní (abych nemusela si půjčovat od banky s nehoráznýma úroky) a budu ji to pomalu splácet během studia a ještě po studiu. Přesto ale máma všude vykládá jaký je chudáček, že mi platí studium a že nemůže kvůli tomu jet ani na dovolenou. Já pak vypadám jak největší hyena. Neříkám, že se topíme v penězích, ale úplně špatně finančně na tom taky nejsme. A samozřejmě když se s mámou pohádáme, tak její věta je, že ať se k ní chovám slušně, když mi platí studium. Navíc já po SŠ na vysokou ani moc nechtěla. Furt jsem doma mámu přesvědčovala, že nikam nejdu, ale ona na tom trvala. Z brigády bych se určitě uživila a popravdě mě to v práci baví víc než ve škole. Jenže máma zešílí pokud se rozhodnu ukončit, a pak zase v říjnu mě bude cpát na jinou VŠ. Vím, že rozhodnutí je hlavně na mě, ale já jsem příšerně nerozhodná a nevím, jak se rozhodnout =o(. Děda mámě totiž nedovolil studovat VŠ, a tak si máma na mě zřejmě kompenzuje své dětství, protože ona celý život lituje, že je bez vysoké. Ale přece existuje tolik lidí, co mají pouze maturitu a uživí se.

Nevím, jak dál =o/! Bohužel jsem se nedokázala přihlásit pod svůj profil - nesouhlasí mi e-mail, tak píšu takto.

alt
Just me • Turista 17.12.2012 22:31

Jaký je smysl života?

alt
Grass • Turista 13.12.2012 17:58

Mám přítele, kterého mám moc ráda. Jsme spolu 8 měsíců, což je pro mě zatím rekord. Vždycky jsem měla kluka tak na tři měsíce a jen nezávazně, takové přítele s výhodami. Bylo jich už celkem dost a teď si myslím, že jsem už celkem dospěla k tomu mít opravdový vztah. Šlo to celkem doteď dobře. Dneska se mi ale ozvali dva mí ,,bývalí" s tím, že si vzpomněli na dobu co jsem s nimi byla. Jeden mi napsal, že si pamatuje na naše schůzky na schodišti a různé aktivity , které jsme tam dělali, až že by je chtěl zopakovat. Druhý mi volal, jestli nechci jít ven až budu mít čas, že by mě rád viděl. Jsme teď už ,,jen" přátelé bez výhod, ale pořád je tam trochu nějaké napětí. Líbí se mi, že neříká zbytečné věci a zbytečné otázky jako typu- prší, nebo je ti špatné po tom zkaženém jídla atd. Ale má přítelkyni, i když říkal, že se bojí být ve vztahu, takže možná vycouvá. Když mi volal, šlo poznat, že je něco špatně mezi námi. Že mu nevyhovuje jak to mezi námi je, trochu to i naznačil.
Skončili jsme to, protože jsme se na tom shodli, nikdy bych si nedokázala představit, že bych s ním šla do něčeho vážnějšího.
Proto nechápu, proč cítím chvění, když ho vidím nebo když slyším jeho hlas. Trochu jsem i v pokušení, ale rozumově to odmítám, protože takového kluka, se kterým jsem teď, už nikdy podruhé nepotkám a nechci to teď pokazit. Co mám dělat abych se už zklidnila...