Nenávidím ji za to jak moc mu ublížila, chtěla bych ji zabít a každý den si to všechno vyčítám. Nejvíce si vyčítám to, že mu neumím pomoct a to i přesto jak moc ho miluji. Nad tímto vším přemýšlím téměř pořád, pokaždé když vedle něj ulehám a pokaždé když se vedle něj probudím. Když jsem sama je to ještě horší a prohlubuje se to.
Doufám že ta špína shoří v pekle a budou ji tam navždy mučit.
Diskuse ke zpovědi
Já čichám čichám chloroform, kterým ji znehybníš, až půjde po setmění parkem domů. Odvlečeš ji daleko do lesa, kde ji svážeš řetězem, těžkýma botama jí párkrát dupneš na žebra, houbařským nožem do břicha vyřízneš pentagram, vypíchneš jí oči plesnivou větví a nakonec ji zaházíš kyprou hlínou a necháš zbídačenou chcípnout.
Nebo dospěješ a přestaneš řešit minulost ostatních lidí, se kterou beztak, jak říkáš, nemůžeš nic udělat. Není to tak zábavné jako první řešení, ale rozhodně chytřejší.
čichám čichám zde naléhavou potřebu odpuštění 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Tři příkazy práva : čestně žít, druhému neškodit, každému dát, co mu patří. (Ulpianus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©