Ahoj, jdu se vypsat. Hrozně moc toužím po chlapovi. Nikdy jsem s nikým nic neměla. Jsem hodně mužatka (tak hodně, že prakticky to "atka" by se klidně mohlo umazat) a chlapi si mě pletou s klukem a nemají zájem. Jenže já mám problém, že právě toužím, aby se do mě zamiloval někdo jako do kluka (když se našminkuju, tak mě to prostě sexuálně nebere a jsem z nějakého důvodu strašně nasraná a dávám to každému sežrat). Snažila jsem se předělat na dámu, ale bylo to jako být mrtvý. Chystám se s tím na sexuologii, protože to je asi nějaká úchylka.
Ale teď mi poraďte, co s tou touhou po chlapovi. Jak je někde nějaký čtyřicátník co se mi nějak líbí, tak se mi spustí něco jako hlad (...?), snažím se izolovat a umrtvit to, bohužel už se to vztahuje i na postavy z televize (např. ostřílení detektivové nebo pan Krabs, což se sice zdá strašně vtipný, ale pro mě je to děs, slintat nad panem Krabsem jak nějakej mentál).
žádný napadání, jasný?
Diskuse ke zpovědi
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Zmíráme od svého zrodu, vždyť konec je s počátkem spojen. (Manilius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©