alt
Pitynka • Turista 5.12.2011 00:20

Dost dlho som bola zla na brata, neviem preco nejak tak prirodzene aj detsky aj zakerne, potom som ho zas ingnorovala tak pubertacky, az nekedy v 16, 17 som si priznala ze ho mam rada. Mal rakovinu vyliecil sa, nakratko, par rokov minuly rok oslepol. ja som sa snazila byt dobra uz k nemu ale bolo to tazke, jednak som bola zvyknuta byt zla a jednak on tym ze bral lieky aj tak celkovo byval strasne nervozny a zly aj na rodicov aj na mna a sestru proste tazke vyst. ale snazila som sa vlastne cela rodina. pred casom prestal hovorit, mal epilepticky zachvat je v nemocnici asi uz nebude ani chodit a pojde uz len do dakeho zaradenia bo doma sa to uz nebude dat. a ja si uz rok vycitam a neviem sa zmierit s tym ze som realne k nemu nebola dobra , vlastne malo ludi bolo k nemu dobrych a teraz to uz asi ani nestihnem. neviem co mam robit aby som to nejak odcinila alebo co. este sice zije ale viac nezije ako zije. uz len zmierit sa s tym ze stratim brata ktory ma 21 rokov a realne si nic este neprezil, respektive nic pekne len vsetko zle, je tazke, nieto este to ze som bola strasna svina vacsinu jeho zivota.

neviem ci si zasluzim odpustenie....

Diskuse ke zpovědi

Protispamová ochrana
alt
Pigggsty • Osvícená žena 8.1.2012 11:33

Tak ho teď maximálně podporuj... Bude Tě potřebovat.

alt
Anonymní • Turista 6.1.2012 23:38

Nikdo nejsme dokonalý.... Jediné co mužeš udelat je být s ním ai přes všechny velmi težké chvíle být s ním jak se dá a dávat mu najevo to že ho máš ráda...Držím palce

alt
MilujuBublinky • Osvícená žena 7.12.2011 17:02

odpusť si... hodně štěstí

alt
Man in white • Vampír • Správce7.12.2011 12:45

Všichni jsme byli děti - děti se chovají impulzivně, bez rozmyslu, a často s ne zrovna příjemnými důsledky. Většina nás prošla i pubertou - tam už jsme nějaký rozum měli, ale někým hormonální změny umí pěkně zacloumat. Za to by sis na sebe neměla brát vinu. Co můžeš udělat je omluvit se mu, říct mu, že ho máš ráda, anebo pokud z toho nechceš dělat doják, se k němu jednoduše jenom tak chovat, jak dlouho to jen půjde. A třeba věřit, že tohle fyzické tělo zemře, ale duše bude žít. Vrátí se sem, nebo na jinou planetu o nějaký ten parsek dál...