Příspěvek

Ó jé deníčku deníčkovitý...
Je to už tak dlouho co jsme se viděli naposledy.. Tys byl tehdy můj dobrý přítel a neuplynul den, abych s ebou neprobrala svůj prokletý život.. Spousty mých tehdejších myšlenek bylo jen naivními žvásty, ale jak krásně naivními..:) Jak bylo roztomilé to mé dětské doufání, ty moje sny.. Od té doby se spousty věcí změnily a i když je to čas dlouhý, tak z jiného pohledu vlastně ani moc dlouhý nebyl.. Ale já prožila spousty nových věcí, ozbrojila jsem se zkušenostmi, naučila se pracovat, utřídila jsem si mnohé myšlenky, pocity i priority a nyní vychovávám své vlastní dítě, dítě o které jsem tolik a tak dlouho usilovala, dcerku, kvůli které bych se vzdala vlastního života.. Tak dovol můj milý deníčku, dovol, abych i nadále mohla s Tebou sdílet své pocity, dovol mi stát se po Tvém boku opět dítětem..

Snad se s Tebou brzy shledám na svém původním profilu..

0 komentářů