Zpovědi

nevim jestli jsem vám tu psala před třemi nedělemi že mi umřel děda a že sem se kvůli tomu moc trápila...nejhorší na tom je že se mi zdá že už nic nezvládnu jelikož i přesto že mi předtim ten děda umřel tak mě to tak nezbouralo jako když mi minulej tejden zemřela další ke mě příbuzná osoba kterou jsem měla nadevše ráda moje prababička vůbec jsem nevěděla co dělat a psychicky jsem se zhroutila také sem byla na jejim pohřbu a když sem ji viděla tak jsme řvala na novo jako malá želva nejhorší je že se z toho pořád nemůžu nějak vzpamatovat a brečim neustále před usnutím...do toho mám problémy se svým klukem...a k tý babičce je eště jedna věc ae to je moc složitý a trvalo by to než bych to sem napsala jelikož to mě bolí eště víc protože moji "milovaný"příbuzný z fotříkovi strany(s kterými si již dva roku úspěšně nestýkám a ani s nim)udělali babičce než umřela hnusný podrazy ona je totiž z jeho strany a byla to jediná osoba s kterou jsem se z té strany stýkala možná už se v tom nevyznáte velice se omlouvám ae neměla jsme to kde říct...a ty podrazy jak sem psala tak byli například že ji vypakovali z jejího baráku do nemocnice a za jejími zády se chystali ho prodat nebo že na smrtelný posteli ji nechala mýho otce sestřenka podepsat papír k závěty aby dědila atd....když sem je viděla zas všechny na pohřbě tak sem byla jimi zhnusena a ani jsem se s nimi nebavila snad mě všichni chápete...jinak se mějte všichni fajnově a líp než já...napsala jsem sem tu důležitější část toho co jsem potřebovala říct ten zbytek jsem nenapsala jelikož jak sem úplně na začátku napsala byla by tato zpověď o hodně větší než je...

nemám co dodat

totálně sem se zabouchla do lukáše jenže to má háček lukáš je kluk mí sestřenky kterou mám strašně ráda a je pro mě strašně důležitá....nevíte jak bych se mohla odmilovat?

Stačila jedna diskotéka a ten nej týpek je fuč! A já jsem tam k sakru nešla!!! Mohla jsem tomu zabránit:D

Hezčího kluka jste neviděli:D:D:D:D

Jsem pěknej srab... Za celých 14 dní jsem si nedokázala s Panem H. promluvit... Bojím se, mám strach... Ale za celých 14 dní se nic mezi námi nestalo, což je dobře... Doufám, že mi to takhle vydrží... Navíc mě pozval na kafe jeden fajn kluk... Teda byla to sázka a on prohrál, takže ho nezvu já, ale on mě... Ještě jedna věc - moje kamarádka mi říkala, že její přítel si myslí, že chodím na akce prváků naší fakulty kvůli tomu, abych tam sbalila nějakýho týpka, což opravdu není pravda... Docela mě dostalo, co si o mně myslí...

...

Příští čtvrtek mi přejede moje Sára, moje sladká italka Uvidíme se víc jak po dvou měsících!!! Ale jen na 3 dny...pane bože!!

Občas mi to tu přijde jako trapárna s nesmyslnými zpověďmi, které jsou o ničem. (Říkám, že jen občas.)

Nestojím o komentáře, je to jen má zpověď!

ahoyky lidi...já nevím jestli je to problém každopádně to musím nějak někomu říct...prostě loni jsem se potácela v depresích řezala jsem se...hodně hulila a strašně jsem se z toho snažila vyhrabat...četla jsem memento, my děti ze stanice zoo a spousty dalších a připadalo mi to neobyčejně romantický...chtěla jsme taky něco takovýho...našla jsem si kluka narokomana....ale to už je ted pryč...mám hodného přítele jsem šťastná ale poslední dobou mám podivej pocit prázdnoty...nevím čím to je...:( proč to je...jsem šťastná....jenže já nevím ...

Připadam si jako blázen ... cely život si stěžuju na to jak sem nešťastna a jak je život nespravedlivý ... a když jsem štastná,myslím doopravdy štastna tak to všechno pohnojim ... připadam si jako fetak .. rada bych si šlehla trochu štestička ale v nitru se neustale snažim předavkovat se utrpením ...

je mi fakt mizerně ....

V mým životě je víc chlapů, než kterejch bych tam potřebovala. Historie se už zase opakuje. Přesně před rokem jsem měla kluka. Měli jsme problémy, už to ani nebyl hezkej vztah a najednou se v mým životě objevil (znova) jeden kluk - David, ten, se kterým už jsem chodila tolikrát, ten, kterej se mi nikdy nelíbil, kterej nikdy neposlouchal stejný věci a ten, se kterým jsme měli vždycky tak rozdílný názory - a přes to všechno mě vždycky děsně přitahoval. (Neříká se tomu chemie? :)) No nic, vytáhnul mě z tamtoho vztahu, užili jsme si jako vždy náš asi měsíční příval vášně a ádios, zase za pár měsíců se to zopakuje. Jenže - teď, přesně po roce, mám naprosto skvělýho kluka, se kterým si rozumím, se kterým můžu mluvit, kterýho miluju a on miluje mě... A co se neděje? Zase se objevil David. Někdo, kvůli někomu bych byla schopná pálit mosty, mám pro něj šílenou slabost. Nechci ubližovat současnýmu příteli, protože vím, že si to nezaslouží, ale jsem taková, dá se to tak klidně i říct - svi*ě, mrcha, která je nestálá a dá se říct, že mi "jeden nestačí." Nikdo mi nemusíte radit, ať se na Davida vyseru, to vím, ale nevím, jestli to dokážu, spíš mi jde o to, mám tohle říct Danielovi (můj současný pířtel)???

radši nic dodávat nebudu...

Můj přítel mi slíbil že nebude 3 tejdny hulit, protože sem mu řekla že mi to vadí. Dneska je to 3 tejdny co to slíbil tak sem se ho zeptala jestli to vydržel.Řekl že nevydržel. Je to lhář a nemůžu mu asi dál věřit i když bych chtěla....dá mi strašně moc velkou práci někomu začít věřit a u něj mi to taky trvalo dlouho než sem mu začala věřit...a on to takhle posral...řekla jsem mu budto hulení nebo já...řekl že já...nechci mu nic zakazovat ae nechci ani chodit s vyhulencem! já mu taky slíbila že se nebudu sebepožkozovat a snažim se to nedělat! tak proč se nesnažil i on? proč je to další člověk který mi lhal?

Proč mám takovej pocit že mi takovej luxus jako je opravdový přátelství, láska, štěstí nebo třeba i obyčejný život byl odepřen?? Proč se prostě musim furt topit v depkách a myšlenkách či vzpomínkách který na mě pomalu dopadaj jak kovový závoj pod kterým už nemůžu ani dýchat??? Proč každý večer když se po třech hodinách rozhodnu že usnu doufám že už je to naposled, že zítra se už neprobudím?? Proč v sobě cítím jen chlad který je stále studenější, jen prázdnotu a tmu ve které tápám a nemohu najít nic co by mi tu tmu prosvítilo??? Proč se cítím jen jako prázdná skořápka, jen...jen individuum který sice vypadá jako člověk ale je bez duše,bez většiny citů, bez života??? Nemusíte odpovídat.

jo a proč se lidi staraj o mou sexuální orientaci???

Proc se hloupe myslenky vraceji jako bumerang, proc se nedokazu zbavit toho neuveritelneho pocitu vinny, vinny na necem co sem ani ovlivnit nemohl. Tri roky. Kratka nebo dlouha doba? Tolik bych chtel se zase po tom parku projit a jen si povidat. Jit a zase ji videt... ne takovyto romanticky prochazeni se drzeni se za ruku a tokat otom jak se laskou muzem sezrat. Jen jit vedle sebe a zase si jen tak povidat o hloupostech, otom jaky by to bylo kdyby veverka mela kridla a konecne se mohla proletet.... Jak by asi vypadaly zhudebnene myslenky... Vzpominam a nemel bych. Myslenky se odvraceji tam kam by nemely a ja vim proc ale nevim jestlije to spravne nebo spatne. Nevim kam se podivat protoze ta naruc nikde neni. A co chci od vas vsech tady? Ani uz nevim. Snad jen proc se zkousite tak hloupe si ublizovat a zabijet se. Ublizujete lidem co vas miluji. A tarpite je i roky potom co se vam to konecne povede, a jak to dopada? Ze vas miluji i po tech letech. Mely by vas nenavidet ale na to nemaji. Jen padaji do tmy, mozna i obrovolne. Tak proc zase brecim v koutku a vzpominam na nekoho kdo tu uz neni... Proc se trapime lidmy...

zpoved nezpoved, problem neproblem. deeepka jako svine a podobny kkotiny ? ne to ne. snad jen. Splin nad tim co tu neni. Nad zitrkem.

jak člověk změní postoj k něčemu? k něčemu důležitému... je to důležité pravděpodobně i pro celý život... dřív to bylo v pořádku, ale něčím se to změnilo a já nevím, co s tím... neumím se k tomu postavit čelem

omlouvám se za žádost o radu

Mám pocit že tím co píšu a řikám jsem někomu způsobil blíže neurčené špatné pocity a to jsem nechtěl. Doufám že to chápe

city? důležité aby člověk žil ale co když kvůli nim umírá?

Poslední dobou jsem strašně agresivní, arogantní a ironická, bohužel k lidem,které mám strašně ráda a třeba to tak nemyslím, ale stejně musím vždycky říct nějakou hnusnou poznámku...co s tím?

ano,ten vecer me poznamenal.je to horsi.je to schyza,je to utrpeni,je to jasny,proc se hrala ta hra..ten klub a ta holka tam..je to schyza jak svin,je to v pici.zrovna kdyz slo vse k lepsimu. mam rada ty,kteri to vi..miluju ty,kteri to nikdy nepochopi...tebe,ktera/y to proste nechapes a ani nemuzes.neni i je to tva vina..posrana za@&#!ana hra...jako cely svet...nereste.porezane cele zapesty podel..nemelo to zadny vyznam.

nereste.....nevim co delat.............nikdo neporadi pac nechape.

Uhm zpověď, z čeho všeho se člověk vlastně může zpovídat? No to je stejně jedno .Tak to nějak shrnem .Moje kamarádka(nerada říkám nejlepší, ale prostě jenda z hodně blízkých osob) se strašně změnila…spíše ona prý vždycky byla taková jen já si to nepřipouštěla jak říkají ostatní(no jo co je mi po ostatních, že, ale já už to tak taky cítím).Stejně za necelý rok se stěhuje do Prahy a potom mi to může být jedno tak to nebudu řešit jako vždy .Další na programu je zhodnocení mé situace… tak nic neumím v ničem nevynikám…a to je přesně to čeho jsem se vždycky bála spadnout do blbýho průměru no a už jsem tam a víte co je nejhorší ztratit naději a ta mi právě zdrhla…no však ať jsi jde stejně se vrátí .Chtěla bych udělat tečku a začít od znova, všechno, kdysi se mi to povedlo, ale povede se to i teď?A tak končím svou zpověď která se propadne za chvíli mezi tu stovku další a za pár týdnu už si na ni ani nikdo nevzpomene Takže nic neřešit, problémy počkej i do zítra a nemusíte se bát , že by někam utekly

.../^';[[pl;''[[';;.'';[ppp[]/;!@##$$%%^^^&&*()

CHjo...MáM náladu plnou prázdnoty a bezmoci..CHtěla bych se jen prostě vypovídat..SNad si někdo dokážete představit co to je deprese plná víčitek proč zrovna já??...proč zrovna já máM kluka kterej je absolutně nespolehlivej, proč v devatý třídě mám ty nejhorší známky jaký sem kdy měla...PROč se na mě koukají všichni tak jko by mě neviděli jenom kvuli tomu, že nevědí jak se mnou jedna...NEjsem blázen..sem je sama..HOOdně sama...

JEn sem se chtěla někam vypovídat...

Znáte ten pocit že neustále před něčím utíkáte? Že se potřebujete schovat, ale je to stále za vámi? V poslední době jsem utíkal ke knížkám nebo jsem psal, ale už nemůžu. Nejhorší je že ani nevím před ČÍM vlastně se snažím zmizet.

dost zašmodrchané co?

Jaký smysl má každý den vstát a pokračovat? Už ho prostě nevidím. Mám spousty známých,ale nikoho komu bych se mohla svěřit a kdo by mi pomohl,o vztahu si mohu díky svému vzhledu nechat jen zdát,když už se někdo najde tak mu jde pouze o sex. Jediný kdo by si všiml že sem zmizela sou naši a to jen díky tomu žebych nepřišla domů. Nenávidím se za to jaká sem, páč je jisté, že si za to mohu sama!

omlouvám se,že zabírám místo zrovna něčím takovým