Zpovědi

Prý neumím být vážná......dělám s z ní srandu....nemám ji ráda...to říká ona jak může vědět jak to doopravdy je.Když se ji něco řekne tak se urazí.A za všechno jako vždycky můžu já....kdo jiný taky že?Ale když ji tolik vadím a mé chování ji způsobuje bolest.Když ji řeknu ,že tak jak se chovám jsem prostě já tak se na mě podívá jako kdybych zae něco udělala.Já tu nemusím být.....když se potom ,lidem v mém okolí ulevý.

po rozchodu se svym poslednim klukem sem chtěla bejt sama...teď si tim už nejsem tak jistá..je mi divně..nevim co mam dělat..pořád o tom přemejšlim,přestala sem codit večer mezi lid,kdybych nemusela do školy tak nechodim ani ve dne...ne že bych se těch lidí bála,ale nemůžu koukat na ty zamilovaný párečky......bóóóže připadám si hrozně osamělá,připadám si jako kdyby to takhle mělo bejt dokonce života....

poraďte...

Newim co mám dělat..jsem hrozně moc zmatená. Pořád musím myslet na Luboše, i když ho třeba potkám jen jednou za měsíc. každý večer přemýšlím nad tím co bych mu chtěla říct. Teď se mi, ale do cesty připletl jeden kluk. Vidíme se každý den ve škole a každý den spolu mluvíme přes icq.... začínám mít smíšené pocity.... Wim, že miluju Luboše , ale ten kluk se mi dostává nějak do hlavy....tedka newim jak z toho ven... začínám pochybovat o svých citech

ja uz nevim co mam delat.memu brachovi je 13,kriticky vek...mne to vsechno tak mrzi.strasne moc,rikam si,ze kdybych se mu vic venovala,sem jeho starsi sestra...kdyby nasi vic dbali na to,co dela,s kym se bavi,jesi se uci...jenze to sme nejak propasli a ja sem zoufala.ve skole propada,kouri,o vikendech sedi po hospodach,lze...a ja uz nevim jak mu mam pomoct!!!strasne moc bych chtela!!!snazim se s nim mluvit,ptam se ho kazdy den co bylo ve skole,jesi chce s necim pomoct,jesi nema nejaky problem...jako jo,dost casto mu ponadavam,reknu mu ze neni normalni a ze uz mne sere,ze dela frajera a pritom je to male decko...ale pak toho vzdycky lituju protoze se bojim ze mu to ublizilo.ja bych za neho dychala,udelala bych pro neho vsecko na svete a on se porad chova tak...ja nevim,jak mu mam pomoct...ted sem mu zrovna aj s tatinem vynadala za ten bordel v obyvaku,za tu petku z obcanky,za to,ze si nevycistil zuby...a je mi to tak lito!!!ale ja uz nevim jak mu mam pomoct!!!!

sedim tu a pres slzy ani nevidim,protoze je to muj malicky braska a uz si nici zivot...:( ja vim ze z toho asi vyroste,ale jen aby nebylo pozde.

mám před maturou... nemám náladu, ani energii něco dělat... je toho strašně moc, doplácím teď na to, že sem na všechno kašlala... snažím se být nad věcí, stejně je to zbytečný se nervovat, ale moc mi to nejde... vím, že sou výčitky na nic, že bych měla začít pořádně makat, ale... vždycky se najde nějaký ale... slibuju, že začnu...

Je mi stále tolik smutno...Už mě bolí hlava a oči z toho věčnýho pláče.Píšu úvahy mnoohem víc než předtím a vše mě tolik trápí...Chci,aby se na tu pitomou husičku vykašlal a vybral si mě,jenomže ona je krásnější,chytřejší,vtipnější a celkově lepší!!Svírá se mi žaludek a je mi taaak moc špatně...Ne,nezabiju se,to by bylo vůči hafíkům nefér,ale budu se ještě dlouho trápit...

,,...Schovat srdce,proč mi mizí?Přijde mi teď náhle cizí..."

je tu někdo, kdo prožil něco, kde byl kruček se smrti, bál se o svůj život a dostal se z toho a ted si váží života víc?Prosím,pokud tu někdo takový je, napište mi do pošty.Děkuju

Lidi prisla jsem na to,ze na tomto svete jsem uplne zbytecna,nikdo si me nevazi...jsem uplne bezcenna,kdyby se nasel nekdo kdo me ma rad..myslela bych si,ze se stal zazrak,uz doopravdy myslim na t u ziletku....:'-(

do haje...co mam delat??

Řekla bych že můj život je ted uplně super..strašně moc věcí se změnilo a nikdy jsme si nemyslela že by se změnit mohlo ale ted když se to stalo jsem ráda...je to ted pro mě lepší,můžu být víc sama sebou bez toho abych zhistovala jesli to těm se kterýma jsem předtím byla...mám už čistou hlavu a jsem fakt ráda...konečně vím kdo je ten kdo mi stojí za to abych se s ním zabývala a pomáhala mu řešit problémy kyž ňáký mít bude...=0) jsem fákt happy asi jako nikdy předtim a jsem moc ráda..=0)

a lovuju

Nenávidím jendu osobu šla sme bez její svolení do kanceláríí pro svouj viec a ona se nasrala azkazála mi chodiť vúbec do budovy hm..tak to je pekné vŕŕŕ

Blbá

tvrdi ze sem nejakej jinej... jo ma pravdu cejtim se tak jako driv vyvrhel jako obvykle.. neni mi dobre nejradsi bych nekam utek a bojime se a nechci vedet co prinese zitrek... co vlastne prinese? jen dalsi problemi dalsi boest dalsi utrpeni dalsi zradu dalsi uvedomeni si svoji zbytecnosti ........ mas pravdu jiej nesmeju se tolik co riv vlastne uz se nesmeju vubec.....

promin mi to cigo ale je mi pak lip ale uz an to seru

Pluju po své řece a zastavuju u nejistých břehů,rozmlouvám se šamany různých kmenů a narážím na vichřice, které mi brámí v mé nekonečné cestě.Co mě čeka na konci té cesty?doufám že osvobození z tohoto bloudění.Mohla sem si vybrat i jinou cestu, cestu po pevné a vydlážděné cestě, ale já zvolila jinak, nejdřív sem létala teď se topím v té nekonečné pravdě, že sem pouhé nic v tomto bludišti.

Cesta je strmá a plná nebezpečných děr

Celkem by me zajimalo jestli dostane kluk odpustenokdyz se do nej holka zamiluje chodi s nim a pak ji rkene ze to nema cenu ze ji ma natolik rad ze ji nedokaze ublizit ale asi nechape ze tak ji ublizi asi nejvic...ja osobne mu to neodpustila ale zajíma me nazor i jinych lidi dik

chjo..je mi smutno...chybí mi moje zlatíčko Verunka...je nemocná:(( už sme se dlouho neviděly, ale v něčem nám to asi pomohlo...sme to asi potřebovaly..snad už se nebudem hádat, tak jako poslední dobou...myslim, že sme si spoustu věcí stihly uvědomit, teda aspon já....zlatí mthmr..a doufam že se brzo uvidíme...chybíš mi....

......

Nechci se ani vyzpovídat, protože nemám z čeho, jen poslední dobou se cítím hrozně sklíčeně, chce se mi brečet, třesou se mi ruce, pořád se z něčeho obviňuju a mám chuť něco rozbít... Je to asi poprvé v životě, co se cítím tak bídně... Prostě neznám ani důvod... Potřebuju jen radu, jak to přežít dokud jsem nenávratně neublížila někomu v mé blízkosti nebo sobě... Prosím...

Pomoc...

Život je jedna velká černá díra, když už se zdá, že zní vylezeš, spadneš na dno a je všechno n začátku . Poslední dobou se můj život hrozně zbortil a už ho i někdy nesnáším ... Rodina se rozpadá a dětství, které jsem si vysnila jako 5tileté dítě je fuč. Vím, že je to spoustu času, protože už mi je 14, ale přesto jsem si nikdy nedokázala představit život bez jednoho z rodičů. A teď to mám zažít ... Vždycky jsem litovala děti, které byli jen s jedním rodičem a teď mezi ně patřím i já. A to by mě nikdy nenapdalo, že mez nimi budu taky Takže si važte rodiny, kterou máte, protože nemusí dlouho vydržet..

:'(

Tak se s ni ted rozesel,ale ze pry mu ted chvilku zas holky nebudou nic rikat..tak co mam sakra delat?? moje srdce by na nej cekalo...az do smrti,ale rozum mi vypovedel sluzby...

co mam delat? poradte prosim..sem bezradna

sem totálně v hajzlu z toho že se mi splnil sen co se mně zdál dneska v noci. není to nic krásnýho, není to nic pozitivního, mně to štve a uvažuju o různejch nepříjemnej věcech.
možná se vám to bude zdát jako úplná prkotina, ale když dostanete pětku z matiky, zdálo se vám o tom aniž byste to tušili a navíc jste zklamali důvěru a naděje profesora, kterej vás bral, tak to je prostě akorát tak na dvě věci.

Ahoj vsichni! budu vám asi vyprávět muj příběh abyste si z toho mnozi neco vzali.....tenkrat sem to byla ja asi pred 4 měsicema kdyz sem byla psychicky na dně z rozchodu s mim klukem,tenkrat se to na mě všechno sesypalo a nebylo toho malo ten rozchod , ztrata pro me dulezitych veci, a poprvy sem dostala od taty pres pusu a ne malo .........bylo toho na me proste moc chodila sem sem často a ptala se vas co mam delat jak se mám zachovat jak se s tim vypořádat ....myslela sem že můj smutek a samota nikdy nekončí ...ale nebejt vás a moji nejlepší kamarádky bych se z toho nedostala, tenkrat sem tomu nemohla verit ze to přejde....přešlo a je to pryč.. teď sem daleko vic zamilovaná a sťastná s mim klukem dneska sme spolu 4 měsíce ma me opravdu rad a ten mě z toho vytah a dokázal že všichni kluci takovy nejsou a opravdu sou takovy co umejí mít radi...proto se nebojte kdyz vam nekdo poda pomocnou ruku i kdyz je vam nejhur a nic nechcete ...nechte si od nekoho pomoc a nebojte se mit znova nekoho rad!prece kazdej jednou v životě potřebuje nas kamarady........

to si přečtěte..........

Stále víc myslím na tu sebevraždu..Stále víc mi to připadá jako východisko.Krok za krokem k ní docházím a cítím v ní vysvobození.Jen mě trápí jedna věc,...Co moji pejsci?Ale ono se něco vymyslí...Někdo hodný se jich ujme...Nesmí skončit v útulku!Miluji je!Mám si je vzít s sebou?To by bylo asi sobecké...

Není co dodávat,to je jen prostý fakt...