Zpovědi

Mam kluka z kterym chodim prez dva mnesice ale on semnou vubec nekomunikuje je z jineho mnesta takze se bojim ze mne tam z nekym podvadi ale tetka se o mne zajima jeste jeden kluk je o 5 let starsi ez sem ja chodim s nim kazdy den ven a tak vcera se mne zeptal jestli bych s nim nechodila a ja mu zekla ze mozna jo.............................................jsem proto spatna?

help me

Oh bože, svět okolo mě ( a včetně mě) se nějak hroutí a já to nedokážu zastavit... Kamarádky sou totálně pošahaný, dělaj věci který by nikdy v životě neudělalay a já nevim, jestli jim můžu pomoct, ba jestli o nějakou pomoc stojej...Ve škole totálně mimo, matika, fyzika a chemie jdou naprosto mimo mě, můj kluk ani nepozná že mám depku a tim míň mi dokáže pomoct, fakt nevim co můžu dělat...aspoň že jedna věrná duše se najde...lidi držte mi palce ať tohle nechutný melancholicky depkovatý období přežiju, jediný co mě drží na živu je vidina Anglie, bohové, ale ta je až v dubnu, do tý doby prostě musim nějak vydržet...

Radujte se ze všeho, dokud to jde...

Já nemám ráda křesťany!a klidně to přiznám a netajím se tím. Nejsem satanista, jsem pohan tudíž by mi nevadili- jenže očividně vadim já jim. Můj bejvalej bydlel na koleji s jedním fanatikem, kterej když se dozvěděl, že jsem pohan, tak mě chtěl upálit a lejt na mě svěcenou vodu a já nevim co všechno ještě.Měla jsem z něj fakt strach. Na druhou stranu moje teta je křesťanka a je to úchvatná ženská, jde prostě o jednotlivce. Jenže mezi tím jsem já a můj přítel, ktereej byl vychovávanej křesťanskýma rodičema a oni si o mě taky myslej kdoví co. Hehe, už to vidím jestli se někdy budem brát a já si ho nebudu chtít vzít v kostele :)) to bude ještě mela

sranda musí být i když hoří byt!

Dnes jsem zase kříčela do opuštěnýho lesa tady v MM....asi už mi není rady ani pomoci....
na otázku, jestli ho mam hodně moc ráda můžu příkývnout, že až tak moc, že nevím co s tím...
neměla jsem se zamilovat, jen ubližuju...a udělám cokoliv, aby on byl šťastnej i kdyby to mělo být s bůh ví kým...když mi prozradí, co by chtěl, tak to udělám...už nemám sílu na nic, ani na to, aby mi myslel mozek...nemám...d**ilní sny, nemám je ráda...dávají naději....seru na to...možná si pozměním plány....uvidím podle toho co se bude dít....nevím, už fakt nevím...chtěla bych utéct...daleko...moc daleko...je mi jedno kam, ale nemůžu, jsem pořád taky, celý měsíc jsem tady a pořád tu budu...pořád sedět v té místností bez dveří a oken...nebo tam snad nějaká okna a dvěře jsou? jen já je nevidím? nevím...nevím, už fakt nevím jsem zmatená, jsem tak velký zmatkář a popleta, že jsem zvládna zmást i sebe a mam popletenou hlavu...třeba se nevymotám, ale pro ostatní tu budu stále...nikdy vás kteří mě máte rádi nenechám..mám vás ráda....

xyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyx

V patek sem potkala jednoho kluka... powidala sem si a nim a mame toho hodne spolecnyho... je to kluk presne podle mejch predstaw.. jel pak semnou doprowodit me k baraku.. neco sem si s nim tam zacla.. druhej den sme se s nim sesli a jeste s par kamosema... wsichni mi rikali jak je super a chce me ale ja jeho ne!!.... wim ze kdybych s nim byla litowala bych toho ale kdyz ho pustim k wode budu taky litowat.. co mam delat??

sem na dne...tak zkracene...zacala sem chodit s klukem....ale po 2 dnech sem zjistila ze to dal takhle nejde...beru ho jako kamose....mísí se do toho ete vzpominky na bejvalyho...proste takhle dal nemuzu...vim ze tomu klukovi ublizuju ale nechci....prosim pomocte mi..dal to nejde....uz minulej rok sem ho takhle zradila a dala mu kopacky pze to bylo divny...proste jak s kamosem kdybyste chodili.........a ted sem myslela ze je to konecne vazny,ale zacala sem s ni chodit a neni to tak.....i am looser:((....pomocte mi:,(

help me pls...

Zítra mám jít na intr. Mám z toho hrůzu i když znám lidy ze třídy, ale já miluju svůj domov a svou rodinu. Nechci každý týden odjet na pět dní a pak zase a zase.Dotěď jsem do této školy dojížděla, ale k vůli nastávající zimě musím na intr, jelikož bych se do školy nedostala. nejsem společenský typ a myslím že mě tam lidi nebudou brát. Pomóóóóc.

Já tam fakt nechi,raději bych byla doma....

připadá mi, že lidem ubližuju čím dál tím víc svým chováním i tím, co jim říkám.

Dřív jsem se radovala kvůli maličkostem...prostě strašnej optimista.Teď se cítím smutná pořádně nic mě už nepotěší...nevím proč.Jako kdyby mě někdo zkalaml,nebo já nevím.

Smutek

Proč když už je skoro měsíc konec, tak když se znovu oběvý to, že by měl být konec, tak mě to tolik bolí a tolik sebere? Proč? Co to se mnou přesně je?

Zjistila sem že tyhle stránky pro mě moc znamenaj...ted ja bylo v rekonstrukci (nebo v čom) tak mi to moc chybělo!!!

děkuju za ně

Sere mě matka...nemůžu jí vystát, prej co bych dělala v Praze nebo na Moravě, že tam nikoho neznám a že vás znám jen z netu...a jak vás asi tak mam poznat, když za váma nepojedu co??to je teda logika...seru na to, prostě tam pojedu,ať si zvyká, že nejsem malý dítě...takže začnu pomaloučku, polehoučku...budeme zkoušet něco malýho co dovolí, aby se naučila, že jsem samostatná a rozumná, což jí uchází, když jde o něco co je tam, kde mě nemá blízko...ona to ví, ale jak přijde na něco co se jí nelíbí, tak hned jak když jsem malý dítě....ať mi vleze na hrb, a jestli tohle bude dělat a nepovolí nic, tak se s ní nebudu bavit...

ty rodiče mě jednou ubijou ach jo

Nejtěžší s tím jsem se zatím setkal je poznat pravdu... Ale nějak ji nedokážu unést... rád bych zase zpátky tu opojnou lež, protože skutečnost mě hodně nyní sere - přesto mám dobrou náladu, ale chtěl bych se zbavit těch chvil, které zasvěcuji přemýšlením o té pravdě, kterou musím snést...

Už čtyři roky jsem vlastně nikomu nevěřil...

NEvím jak začít...Spíš se chci na něco zeptat. Jak člověk získá sebevědomí? Pár lidí mi řeklo, že si musím začít věřit, ale to nejde. Nidko nepoví jak to mám udělat. Samá prázdná slova jako měj se ráda apod....Jenomže já se nemám ráda.To je jako s jídlem...když někdo namá rád dušenou mrkev, tak ji prostě nikdy mír rád nebude.

PS:Chtěla bych být sebevědomá ale nevím jak se to naučit

Ahojky lidicky odpustte mi dlouho jsem tu nebyla...ale tesila jsem se na vas....=o)....ani vám nebudu rikat co jsem udelala....kvuli klukovi jsem se porezala....ja blbec....nevim proc proste me to tak popadlo.....tak doufam ze uz to nikdy neudelam....

Hlavne to vy nedelejte....=o)

som sebec!.....STRAŠNÝ!!! síce sa nenávidím, myslím len na seba.......sem tam sa prichytím pri tom, že keď mne sa nedarí neprajem nikomu inému.......

snažím sa minule som sa rozhodla, že budem naozaj priať všetko dobré mojej kamoške, ktorá asi pravdepodobne začne chodiť s chalanom do ...ale nič proste ten chalan mi zamiešal karty......je mi to ľúto....

Mám prostě zase jednou špatnou náladu, to není zase tak neobvyklé, ale nevím proč musím si najít nějakýho chudáka, kterýmu si stěžuju... a pak má ze mě určitě špatnou náladu i on...

... pak je mi to vždycky líto :(

Mala som problemy w rodine s kamosmy a jeddnoducho som sa zacala rezat...a uz s tym neviem prestat

som cwok

Pred nejakou dobou sem mela strasne rada jednoho kluka, pak sem se z toho konecne dostala a uz sme jen kamosi. Jeho kamos me ted miluje a ja jeho asi taky, jenze vcera sem zjisitla ze nejakym zvlastnim zpusobem se mi asi vraci ty ztracene city k tomu puvodnimu. Vubec nechapu cim to je, myslela sem ze je to zkonceny. Nevim co mam delat......vubec to nechapu....

Zivot je zvlastni....takovej az moc akcni na muj vkus

Zda se mi, ze se ted vsechno chysta zmenit k lepsimu, ale bojim se, ze se to zase necim pokazi... Bo spis, ze JA to pokazim...

Nechci, aby se to stalo!!!