my dva

zde ležíme, já a mé druhé já,

někdy něžná, někdy bezradná,
bolestí přeplněn stroj na 
život jest.

příroda pláče bolestí
jaký jew recept na štěstí
před chrtíma závodama
kulhající bernardýn

bolestí barví se krev
zbavit se toho, hned 
nelze utéct
nelze se uniknout

jsme tu, jsme my,
je teď, jen zítra ani včera
už nemá smysl

a co smysl má?
krásná, snad i bezradná?
já a mé druhé já,
jdeme spát