Příspěvek

Jsem asi blázen
Určitě. Nikdo normální totiž nepřemýšlí nad tím,nad čím přemýšlím já. Řekl mi jednou,že jsem se hodně změnila.To je pravda,já vím. Chtěla bych tak moc být jako dřív - bezstarostná. Goethe řekl,že "je lepší být smutný z lásky,než být veselý bez ní"... to nevím...
Všimla jsem si,že už tady píšu jen tehdy,když mám strach nebo jsem kvůli něj smutná. Není to proto,že bych neměla žádné jiné straosti,než jen řešit tohle, ale popravdě,se vším ostatním si dokážu poradit. Ale s tímhle ne. A nejhorší je to,že jsem na to sama. Ale tak je to asi v pořádku,nechci,aby o tomhle někdo věděl. Nikdo. Nestojím o ničí lítost. Chtěla bych být jako dřív...třeba i střelená, bláznivá, jenom se už nechci takhle trápit...proboha proč nedokážu tohle všechno říct svým přátelům,kteří by mi pomohli? proč nikomu nechci ukázat,jak jsem slabá? Pcha,stejně to o mně všichni ví. Copak je normální utéct uprostřed hodiny? To těžko. Jsem zmatená..tak strašně moc...co vlastně chci?

0 komentářů