Příspěvek

Tak zase jsem došla k tomu,že jsem divná.
Já už vážně nevím,co mám se sebou dělat. Já nechci pořád plakat...To už se prostě nedá..nedá se to zastavit..Najednou se to ve mně zvedne a nedokážu tomu odporovat..snažím se myslet na hezké věci, mrkám jako blázen,ale nic nepomáhá!!!NIC NEPOMÁHÁ!!! Tak mi sakra někdo poraďte,co s tím????
Kdysi jsem plakala..jednou za měsíc,za dva¨,možná ještě míň. A teď???Je to u mě úplně normální. Na denním pořádku.Nejhorší je to večer,když jdu spát a nejsem dostatečně unavená. To pak ležím..a přemýšlím...a pláču. Je mi to líto.Je mi líto všeho.
Proč jsem tak strašně měkká? Prostě se nedokážu ovládnout! To ty zatracené prášky. Jsem nadopovaná hormony a každou chvíli mě přepadnou hnusné myšlenky. Hledám problémy tam,kde nejsou, a když tam vížně nejsou,tak si nějaký namluvím a pak tomu sama uvěřím. Já si to všechno moc dobře uvědomuju!!!
Tak strašně moc bych si přála být zase normální!!!

0 comments