Příspěvek

no, tak už zase...
...a právě se dostavila deprese.
začínám přemýšlet o tom co by se stalo kdybych napsala tu zítřejší písemku zase na pětku...
1) měla bych 5 na pololetním vysvědčení
2) matikář by mi to vyčítal
3) máma by na mě byla naštvaná
4) ségra by si ze mě nepřestala utahovat, ba naopak, azačal by ještě víc
5) byla bych s nervama v pr**li
6) ...dál?
nejhorší na tom je že sama to nepochopím a pomoct si nenechám.
jak sem nasraná tak ten svůj vztek ventiluju tím že poslouchám hudbu neuvěřitelně nahlas, ža se divim, že na mě ještě nikdo nevlítnul s tim abych si to ztlumila. jenže já se v tivhu soustředit vůbec nedokážu... a vůbec můžou být rádi že poslouchám jenom system of a down a ne bleed the sky. soad maj aspoň melodii. neříkám že bts ne, ale... přecejenom se tam tolik negrowluje (=nebleje).
a už vůbec bych tu neměla sedět u počítače a psát tohle, ale snažit se to pochopit aspoň na 30%. lepší 30% než 0%.

===

hlavně že když sem tohle před tou hodinou napsala do wordpadu, po půlhodině přemýšlení sem přišla na to, že na to fakt sama nepřijdu, sestra to neumí a děda je pryč. takže, mám smůlu.
to ostatní... v zásadě zvládám. na 50%, ano, tolik. něco možná i na 60%.
ať to zítra dámsakra aspoň na trojku.. nejradši bych to psala už teď, protože to chci mít co nejdřív za sebou!

0 komentářů