Příspěvek

Zase nic...
Dneska před biologií mě zase chytnul ten pocit, nedokážu ho popsat, ale pokaždý je to stejný. Teď jsem dokonce vzala spínák a vykonala trest... chtěla jsem se konečně vybrečet, ale nemohla jsem... Měla jsem pocit, že už je to tady, ale přišla mi do toho Kristýna, ach jo... Začala jsem se i třást a neovladatelně se mi rozbušilo srdce. Uklidnila jsem se, ale zase mě to dostihlo o biologii. A biologářka : není ti něco? odpověď: NE!!! Takže to v sobě zase dusím. Asi by mě měl někdo pořádně nafackovat, nebo něco takovýho. V tomhle byl David dobrej, věděl co potřebuju, ještě dřív než já... a hlavně mě měl rád, než jsem udělala tu d**ilitu, to se ovšem nedá vrátit. Ale slíbil mi, že se někdy potkáme. Tak nepřestávám doufat,třeba byl fakt to, co tvrdil. Tenkrát jsem ještě byla bez víry, ale to užje pryč...

0 komentářů