Příspěvek

I can't say no because I don't know how
Yea, road kills, man... I'm so sorry that I was the one to tell you that.

Zamykám svůj barák tady ve Městě naposledy za srpen. Užívejte si zase klidnýho času bez mý psychicky narušený osoby. Možná mě tu bude někdo postrádat, možná si někdo fakt oddechne. Možná si někdo bude přát, abych se vrátila a někdo se bude modlit, abych navždy opustila svůj dům.
Ještě se rozhodnu, jestli se vrátím, nebo ne. Co myslíte, mám se vrátit? Nahromadilo se mi v hlavě poslední dobou moc myšlenek, mezi nimi i jedna sebevražedná, na kterou jsem přišla včera při cestě tramvají č.9, když jsem vystupovala na Národní Třídě. Pořád jsem na levým zápěstí cítila stisk jednoho člověka mýmu srdci blízkýmu a bolelo to víc než ty jizvy, i když ten stisk předtím vůbec nebolel a skoro jsem ho necítila...
Začíná mi být fakt smutno a depresivně, a to u mě nevěští nic dobrýho...

Look at everyone, you lucky cheater!

Everything I loved was gone the morning after... If I could take back just one thing, I swear that I take back that night.

Reach out your hands to me!

That was the last time that you ever pushed into me, don't make things worry, don't make them harder than they had to be. You can keep your drama that I don't need, now I can say, get out of my way, I'm leaving in today. Push me and I don't like that! Stop that! Does it matter what you say? You never gonna hurt me again! And it's the way to take back all the things you did?

Sorry! I remember everything that we have done... I promise you were always in my mind. The sweetest thing you have ever done to me... it happened while we were riding on a metro. Thank you for loving me.

Now I know how I feel around you.

Why do they always send the poor?

0 komentářů