Příspěvek

Doba je stále stejná, jen lidé se mění....
Vždy jsem byla jiná než moji vrstevníci... tolik mě to štve a na jednu stranu jsem ráda. Od 2. třídy šikana... od 4. třídy myšlenky na létaní v oblacích z Nuseláku. A dnes? Malé sebevědomí, pocity viny, zdravotní problémy... labilnost. Děkuji pěkně všem co se na tom podíleli. Koukat na to z jiné stránky? Moc ráda, ale jak? Že mě připravili na život? Netuším, zdali to tak je... jsem lehce zlomitelná osoba, která se může klanět i tomu komu to není hodno. Není mi do zpěvu, když si toto uvědomuji. Co zbývá? Zkusit to změnit, ale jak sakra?! K psychoušovi nechci... minule mi moc nepomohl a antidepresiva myslím nejsou na místě. Co bude dál?...

0 komentářů