Příspěvek

3.6.2010
Nabízí se mi polonahý průhled do zahrad lískovského sídliště. Balkon=zábradlí, šňůry na prádlo, sklenka fajglů, petlahev Starobrna jedenáctky a mých deset obnažených prstů u nohou. Dole štěká pes, přede mnou dálnice. Bohunická nemocnice je dominantou toho všeho. Dominantou civilizace a nevyléčených srdcí. Vdyť láska je všechno, bez ní není nic. Mám na srdci měsíční kráter, kráter po muži, dál-li se mužem nazvat. Zapálím si na to, už téměř po dvacáté. Sakra. Nechci se zabíjet, nechci žal podplácet nikotinem, ale co nadělám. Ovzduší nedobrovolně přijímá modrý dým. Miluje se s ním...a já? Já už o soucit nestojím...

0 komentářů