Detail pacienta

colorka

Já už prostě nejem normální…
Vidím ho všude, každej mi ho
připomíná, jeho jméno vidím,,
ať čtu co čtu… Bojím se 
pomalu už myslet, protože
všechny moje myšlenky se 
stejně dřív nebo pozdějc
uberou směrem k němu…Takhle
už to nejde dál.. Musím se 
sebrat, já vím, ale ono to 
není tak jednoduchý… není
tak jednoduchý přestat na něj
myslet…já ho totiž vážně
miluju.. teda myslím, že ho 
miluju… I když..co vlastně
znamená slovo milovat? Nevím,
nechci vědět… Já už chci
jenom jedno – zapomenout…ne
něj, na všechno co je s ním
spojený.. Chci změnit školu,
abych na něj zapomněla, chci 
změnit sebe, abych na něj
zapomněla…utíkám…před
ním…před myšlenkami na ně…
Bože…ne…tohle není
normální…