Igor G.

Zde leží ten, co srdce mi 
vzal.
Ten, co jen si s ním hrál
a odhodil.

Zde odpočívá v pokoji
ten, co ho miluji
i nenávidím.

Snad nalezl věčný klid,
tam, kde s ním již nemohu
být,
jen na něj vzpomínat.

Srdce mi zlomil,
pak mne opustil,
jen slzy zanechal,
co nikdo neosuší.

Já poslední sbohem mu dám
a navždy se loučím.
I když ho postrádám,
křísit ho není čím.

Děvkař a lhář.
S pravdou mu bledne svatozář.
Nač litovat jeho ztráty?
Nebyl přece svatý.
Proč oplakávat toho vola?
Jak jen věřit jsem mu mohla?
Ty sliby, ta slova
prázdná….
ať jeho pravou tvář každý
pozná.
Žádný kamarád – jen sobec.
Prý milý kluk – BLBEC!
Ty řeči… ,,Mám tě
rád!"
Hochu, se mnou neměl sis
hrát!
Přijde pomsta, to mi věř.
Budeš cítit se jak štvaná
zvěř.
Raděj z očí mi běž.
Věř mi, to není lež.
Táhni, běž už pryč!
Nebo vezmu si na tebe tyč.
Mé srdce mohlo být jen tvé,
tys ho odmítl.
Mé tělo čeká na jiné,
soucit k tobě jak motýl
odlétl.