Upírův problém

Upírův problém

 

 

To, že upíři patří k lidskému životu je snad zbytečné připomínat. Může to být docela sradnovní pocit, být upírem, ale podle mě ti chudáci nemají lehký „život“. Dokonce bych ho přirovnal k problémům člověka závislého na drogách. Vždyť stejně jako on je závislý na tom, co pro svou existenci potřebuje – krev.

Po nocích se toulá krajem a hledá svou další oběť. Ne vždy má však úspěch. Buď si neumí vybrat místo, protože v jeho okruhu zrovna nikdo nechodí, anebo má smůlu trochu z jiného důvodu.

Co má takový žíznivý upír dělat, když se mu konečně povede najít vhodnou osobu, kterou by chtěl vysát, a když se na ní vrhne a ona vykřikne úlekem, tak zjistí, že měla zrovna na večeři pořádně silnou česnekovou polévku? V tu chvíli se mu převrátí celý svět, a pokud neomdlel, tak se snaží honem rychle zmizet i bez kořisti.

Ještě horší snad pro něj bývá zjištění, že ten (ta), jehož si vybral za svůj zdroj potravy pro dnešní noc, má v sobě více alkoholu než krve?

No, možná je mu to docela ku prospěchu, ovšem nesmí zapomenout, kde se nachází jeho hrob, protože před svítáním musí být zpět na svém místě odpočinku, jelikož denní světlo nesnáší.

Na druhou stranu ale toto opět není potrava, na kterou čeká. A tak dál lítá nad krajem, nad lesy a hledá. Srdce se mu rozbuší, když se mu povede na palouku zahlédnout statného jelena.

 

Jenomže tento zdánlivě snadný cíl se bleskurychle mění ve smrtícího protivníka. Nenechá upíra ani na chvilku v klidu, hned jak ho zvětří, začne se proti němu bránit a ohánět parohy, popřípadě se postaví na zadní a snaží se ho zastavit svými kopyty. Zde záleží na inteligenci upíra a na jeho mrštnosti – buď se mu povede jelena přelstít a získat si pro sebe obživu, nebo zůstane dál odsouzen k hladovění.

V takovém případě hledá dál, ačkoliv mu už moc času nezbývá, neboť noc se pomalu chýlí k jejímu konci. Tudíž mu dochází, že by se měl podívat po krvi spíš někde poblíž své hrobky. Vrací se tedy k ní a najednou si všimne něčeho, co mu naprosto vyrazí dech. Vždyť proč ho to nenapadlo dřív? Z jakého důvodu hledal zdroj svého žití tak daleko, když tady u svého domova má márnici, a v ní je spousta těl? Tato myšlenka ho fascinuje. Co na tom, že tato krev bude v trochu ztuhlém stavu? Vždyť dnes se dá vše pořídit v pevném skupenství, takže to není žádný problém.

Dovnitř márnice se dostane v pohodě, protože tato vesnická místnost pro nepohřbené mrtvé se na noc nezamyká. Po příchodu se rozhlíží a nemůže si ten pohled vynachválit – všude vidí spoustu rakví, v nichž leží mrtví a čekají jen na to, až je on vysaje.

Bohužel pro něj se může stát opět další nepříjemná věc. Poté, co odklopí víko truhly, zjistí, že v ní neleží nebožtík ve svých civilních šatech, ale v nějakých hnusně páchnoucích obvazech.

Tato vůně se mu vůbec nelíbí, spíš se mu z ní dělá špatně a nemá daleko ke zvracení.

Cítí se naprosto bezradný. Co teď ještě může dělat, aby se nasytil? Napadá ho již poslední myšlenka: vysát jiného upíra. Je to sice blízko kanibalismu, ale jiné řešení se mu nenaskýtá. Schová se tedy do stínu za plot, a čeká.

Náhle se začnou ostatní upíři vracet do svých hrobů. Cítí tu příležitost, konečně se nají. Ale svědomí mu brání, nechce mu dovolit, aby zarazil své špičáky do těla některého jedince svého druhu. Strašně dlouho přemýšlí a nemůže se rozhodnout. A když už se rozhodne, a chystá se zaútočit, tak na obzoru vysvitnou první sluneční paprsky. Za těchto podmínek nemá šanci dosáhnout nějakého pořádné úspěchu, spíš naopak by se mohl stát terčem útoku od nějakého svého nepřítele.

Proto raději volí útěk do svého hrobu, kde si bude moct, ač nenasycený, odpočinout, a doufat, že další lov bude mít větší úspěch.