Tobě, ne, jemu

 Chci bejt s tebou, ale mám strach. Že tě neznám. Miluju tě. Ale už o tobě nic nevim. Vim jenom, že v tvejch očích tancuje celej svět. A že tvuj pohled mě dostane kamkoli. Že tvuj úsměv mě naplní energií a barvama a písní slunce a září krásnýho rána a..! Tvoje pohrdavost setře všechno hezký, co ve mně vystavěly ty myšlenky, každá na tebe, a že lhostejnost je snad to nejhorší, co se mi může stát.
 Nikdy nevěřim, že je to pravda. Nikdy mi nepřijde na mozek, že by něco na tobě bylo proti mýmu přesvědčení. I když to říkám, i když to říkám sama sobě. Nikdy nepřestanu mít naději, že.. Přesto všechno, čim ubližuješ a čim mi bereš světlo přímo z nitra, nebude dne, kdy bych si přála cokoli jinýho než bejt s tebou!
 Nebo tě vůbec nepoznat. Byla bych tak volná! Nevěřim ti! Nenávidim tě, co seš to za člověka? Jak můžeš lhát, jak můžeš bejt takovej srab? Jak můžeš vypustit z úst cokoli a pak se na to vysrat..
 Ale co potom tvoje smutný oči..co potom tvoje slova, co potom ty?

Tolikrát podtrhneš mi nohu a já tolikrát upadnu a uhodim se, ale nikdy ti nepřestanu věřit.

Peace, heh