Řádky

Písmena, slova, odstavce..Mohou je psát pouze řád dodržující lidé?
Lidé s humanitním cítěním, lidé s všeobecným rozhledem a estetickým
vnímáním? Nebo i všichni ostatní?

Ano, jistěže všichni! Za pomoci pera či klávesnice se může vyjádřit kdokoli
z nás. V naší drahé zemi přece vládne svoboda projevu.
Každá osoba má právo ukázat světu vlastní názor. Myslíte si, že by se
měl trávník postřikovat modrou, ovšem životnímu prostředí nijak
neškodící, barvou? Napište o tom něco! Mohla by se přece o vašem průlomovém,
geniálním a promyšleném nápadu dozvědět každá hlava schopna čtení.
Že ne? A proč?
Ooo, pardon, mohli by se vám vysmát, hmm. Anebo byste nedosáhli příležitosti ho uveřejnit?
Pravda. Bez umění zaznamenávat své myšlenky v pochopitelném seřazení by vaše dílko taky nemusel nikdo pochopit. Ach, ty výrazy.

Považuji se za svobodomyslnou osobnost. Nepředvídatelnou, rozvernou
a plnou překvapení. Můžu i přesto psát?

Jak je psaní svazující! Píšu ráda. Píšu, když mě někdo nebo něco naštve.
Píšu, když cítím potřebu vyjádřit se k událostem kolem. Píšu, abych si 
pročistila hlavu a mohla v klidu usnout. Abych si v případě nutnosti připomněla
pocity z daného dne a okamžiku, abych si vybavila detajly určitých skutečností.
Mám zažitou formu. Asi bych nebyla schopna napsat komedii. Píšu ve vyjetých
kolejích a snažím se, abych co nejlépe vystihla každou část velkého kolotoče
myšlenek. Nebo chci naopak utvořit z jednoho prostého stébla celé pole plné stébel, a to rozličných odrůd.
Ale ještě nikdy se mi nepovedlo zaznamenat vše. Mé ruce to jednoduše nestíhají. A asi to ani stíhat nedokážou, zvěčnit každou drobounkou kapku rosy při letním ránu.
Nejsou dostatečně rychlé, aby mohly popsat vše tak, jak to dává smysl.
Psaní je TAK svazující. Musíte dokončit každou myšlenku, ty další se ztrácejí v zapomnění.


Asi bych si měla pořídit baterky do foťáku..?