Mé myšlenky a úvahy

Opona se roztáhla, představení může začít. Herci se míhají po prkně, které znamená svět. Které znamená celý život. Někdy jsou šťastní, ale divák si musí myslet, že smutní. A naopak, když mají k pláči blíže než kdy jindy, divák zas musí nabrat vědomí, že se herec vesele baví.

Herci se míhají. Světla svítí…ne, tančí. Blikají a oslňují diváky. Ti si zakrývají raněné oči. Snaží se přivyknout náhlému útoku na jejich zraky. Postavy na jevišti se svíjejí v divokých rytmech muziky. To není muzika, to rachot z pekel. A Dj přidává na tempu a mixuje jako smyslů zbavený. Dost! Ticho. Tma. 
Nastupuje monolog. Slova o lásce, naději, víře. Prázdná slova. Jejich majitel nezná jejich význam. Diváci to však nepostřehnou, jelikož oni jej neznají taktéž. Monologista se náhle zasní a propadne se propadlem. Následuje již jen rakev a slzy. Tram ta dadam!

Opona spadla. Žádná děkovačka, tleskání, květiny. Žádná generálka, repríza, derniéra.

Jen premiéra a improvizace. Protožetohle, TOHLE je život!


Copy Right ? by enethen@seznam.cz