Je tím, kým je

Já vím, že žil kdys drak. Zlý ne. Však, co je zlo? Když prv vzlét, svět byl pln krás. Tu stál strom, tam zas les, dost řek a vod. I byl rád, až by pěl. A pak zřel lid. A on, ten lid se bál, hnal ho z měst. Tak šel drak pryč. A ráz byl sám. V tom skáp déšť. A drak vzlyk též. Kap, kap, kap. I byl kdys Pán Smrt. A on se vždy smál, když za prst vzal a v zem zpět dal. Tak on jed. Však teď měl hlad. I drak to zřel. Šel a zab pro něj. A tak byl Smrt rád, už neměl hlad. A za dík mu dal dlaň a pak řek, tak jest, že na spár mu sáh jen teď, když dík a slib dal, že bude mu jak druh. I drak už nebyl sám. Jak drak zas vzlét, ťal do něj blesk. I on pad na zem a leh. A spal. Už vždy jen spal. A Smrt tam stál. A lkal. A pak o moc víc se smál. Vždyť byl tím, čím je. Smrt.