Zpověď - část IV.

Když se druhý den probudil, tak měl náladu úplně stejnou jako předchozího dne, a ta mu v této podobě vydržela i po celý zbytek víkendu, jelikož se mu Zuzka za celou dobu neozvala.

Do školy šel v pondělí ve velmi špatném psychickém rozpoložení. Na většinu věcí reagoval jen přikývnutím nebo zakroucením hlavy. Ve škole seděl v lavici a tvářil se zasmušile, a pokud se rozhodl, že se půjde projít po škole, tak jen bloumal bezcílně po chodbách.

Zrovna stál u informační tabule a asi už po páté zjišťoval, že žádné suplování nemají, když vtom mu někdo zaklepal na rameno. Nejdřív to Marek nezaregistroval, ale když se k tomu poklepání přidalo i vyslovení jeho jména, tak se otočil. Za ním stála Zuzka a usmívala se na něj. Marek jí ten úsměv oplatil a po dlouhé době promluvil: "Ty jsi na mě asi naštvaná, viď?"

"Naštvaná?" podivila se Zuzka. "Ne, já jsem ti naopak vděčná, vždyť od té doby jsem ho neviděla, a to mi fakt pomáhá."
"Ale proč jsi teda na mě v ten pátek nepočkala?" vyptával se Marek.
"Víš, chtěla jsem, ale mamka mi zavolala, že mám urychleně přijít domů, že pojedeme na chatu. Snažila jsem se to na tebe zakřičet, ale tys to asi při tom neslyšel. A když jsem ti pak chtěla dát vědět, kde jsem, tak jsem zjistila, že mám vybitý telefon," vysvětlovala Zuzka.
"A proč sis ho nedala nabít?"
"No, protože sotva jsem přišla k domu, tak naši už na mě čekali v autě, a tudíž jsem si pro tu nabíječku nemohla zajít. A z chaty jsme se vrátili až včera večer, tak kolem deváté, a to už jsem tě nechtěla otravovat," objasnila mu to Zuzka. "Jo, a ještě něco jsem ti chtěla říct," dodala.
"A co?" optal se Marek.
"Tohle," řekla Zuzka a políbila ho.

Marek na to zůstal koukat. Tohle skutečně nečekal. Došlo mu, že tohle byl signál k tomu, že mezi ním a Zuzkou je vytvořen partnerský vztah. Podíval se na ni a viděl, že to myslí doopravdy vážně. Teď políbil on ji a rukou jí přejel po jejím pozadí. Překvapilo ho, že neucukla, ale že se k němu ještě víc přitiskla. Stáli tam spolu v objetí a bylo jim nádherně. Pak si dali ještě jednu pusu a za ruce se držíce se procházeli po škole, když tu se Zuzka zeptala Marka: "Ale nebudeš na mě spěchat, že ne?"

"To víš, že ne, lásko, budu čekat, až se na to budeš cítit dostatečně připravená," ujistil ji Marek. Na místo odpovědi dostal od Zuzky pusu. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy školní zvonek ohlašoval, že přestávka končí. Marek se Zuzkou šli k Zuzčině třídě. Tam ji Marek ještě jednou políbil, rozloučil se s ní a vydal se do své třídy s vědomím, že právě ukončil jednu kapitolu svého života.