The Losers, XI. část
Příběh • Romantica le Racci • Jeptiška • 24. 4. 2007
netřeba představovat, užívejte dokud jsou
"Hele Ondro..Odvezeš mě domů?" zeptal se Robert Ondry.
"To nemůžeš jet třeba s někym jinym??" odsekl Ondra.
"A s kým asi??"
"No Nevim…Pro Tamaru jistě přijede Martin," snažil se ho zbavit.
"Až na ten detail, že Martin mě teď bere na motorce," zašklebila se Tamara.
"Před koncertem tě ale přivezl autem…." bránil se Ondra.
"No to protože to nebylo jeho auto..A jednoduše, se mnou nepojede. Ty ho vozíš vždy po koncertech a máš to k němu nejblíž, tak nediskutuj," setřela ho a tak Ondra zase musel strávit dvacetiminutovou cestu s Robertem.
"Myslela jsem si,že je to jenom blbý vtip," zasmála se Lenka, když Viktor vylezl z Paláce,.
"Tak jak vidíš,tak neni…." usmál se Viktor a strčil ruce do kapes.
"A kam,že to vůbec jdedme??" zeptala se po chvilce.
"No chtěl jsem do jedné vyhlášené hospody, ale ta je odtud strašnou dálku, takže se budem muset porozhlédnout po nějaké místní," řekl Viktor.
"Dobře..Tak jdeme. Musim se pak ještě nějak dostat domů," rozhodla Lenka.
"Ale samozřejmě…."
Zákulisí se začalo pomalu,ale jistě vyprázdňovat. Jako první to zabalila Tamara, pro kterou si tam přišel Martin. Pak si odkráčel René na kterého tam čekal Oliver a Ondra s Robertem se vypr**lili jako poslední.
"Zase jsme kvůli tobě poslední!!" rýpl si Ondra a odemkl auto.
"A co je na tom špatnýho??" nechápal Rob a nastoupil.
"No co by na tom bylo špatnýho? No třeba to, že kvůli tobě chodim pozdě spát," řekl Ondra a nastartoval.
"No to je hezký,sváděj to na mě! Jako kdybych nevěděl, že potom, co se mě zbavíš si budeš sedět u ryb, jelikož Veronika už bude spát," zakřenil se Robert.
"To od tebe neni hezký. Veronika sice spát bude, ale Frankie tam neni..T akže nejsem nijak psychicky připravený na vysedávání u akvária. Je tam teď taková pochmurná nálada," vzdychl Ondra.
"No tak spi dneska u mě…." usmál se Robert, překvapen tím, že během tak krátké doby něco vymyslel
"To je blbý..Veronika na mě bude čekat..I když……Ona říkala…Jo, tak spim dneska u tebe," usmál se Ondra též a tak tedy místo toho, aby Roba vyhodil v Kobylisích a pak zamířil do Bohnic,si ušetřil krátkou cestu navíc.
"Vždyť je teprve půl dvanáctý, to není žádná normální hospoda otevřená?" úpěl Viktor.
"Podle toho co je pro tebe normální," odvětila Lenka. "Hospody typu Error?"
"To je moc extrémní, i když sem tam jeden čas chodil.. Jenže teď mi to připadá plný nevycválanejch čtrnáctiletejch dětí co si hrajou na blackmetalový válečníky," prohlásil se smíchem Viktor. "Hele, nevadilo by ti, kdybysme se vrátili k mýmu autu a… jeli ke mně domů? V lednici nějaký pivo mám." Lenka znervózněla. Ono taky když vám nečekaně dá rocková hvězda k podpisu číslo na svůj mobil, vy se radši přesvědčíte, jestli je to pravda, najednou s tím člověkem chodíte po noční Praze a hle – zve vás k sobě domů.. na pivo… cítíte se nejistě… ale na druhou stranu, kdo by o tom nesnil?
"Proč ne? Aspoň bude sranda." Viktor se rozzářil.
"Ty vole Roberte ty tu máš bordel…" protáhne Ondra když zakopne o jedny z Robertových Conversek.
"Sorry, ale sem línej to uklízet… dáš si pivo?" Ondra sebou plácnul na pohovku a řekl:
"Něco tvrdšího by nebylo? Strašně mě bolí ruka… to byla akce teda…"
"Hmm… třeba… hele, mám tu Finlandii… ještě neotevřenou… z narozenin…"
"Neměls narozeniny už před půl rokem?"
"Právě, bude ještě lepší… a mám pocit že… hele další flaška!"
"Martine au! Prosímtě… nechmatej mi na tu ruku…" zakvílela Tamara. "Tak tak že sem vydržela hrát…"
Martin dal zklamaně ruku pryč a zíral do stropu. Tamara ležela přetočená na levý bok, aby měla pravou ruku nad sebou. Pořád jí to tetování bolelo… aby ne, když si nechávala dělat něco prvně a hned celou ruku… a navíc když má i zvýšený práh bolesti, to je teprve kombinace.
Během noci ale Martin nevědomky Tamaru (ze zvyku) za ruku chytal. Tamara se vždycky probudila, dala mu ruku zpátky, usnula, za deset minut jí zase probudila bolavá ruka, zase odstrčila Martina, zase usnula, a takhle to šlo do nekonečně… vlastně až do rána.
Ještě předtím než bylo ráno, se René s Oliverem dostali domů. Jen co Oliver otevřel, Renému zvonil telefon.
"Ano? Ahoj, Filipe!" Oliver nechápal. Jakej Filip? On si René někoho našel?
Uraženě odkráčel do ložnice a nechal Reného v obýváku. René to ani nezaregistroval a povídal si dál.
"Jakej byl koncert? No paráda, kamarád našeho bubeníka to točil, tak bych ti to vzal na ukázku."
"To by bylo parádní," ozval se Filip na druhé straně. "A doufám že zítra ten oběd platí."
"Samozřejmě že platí! Ještě aby ne…"
René si s Filipem povídal hodně dlouho a Oliver se pokoušel usnout, aby je neslyšel. Strašně ho totiž deptalo, že jeho nejlepší kamarád někoho nejspíš má. I když Oliver Reného doslova nemiloval, měl ho moc rád a žárlil, když se s ním někdo bavil a vypadalo to na něco víc.
"Jé, sídliště.. já normálně myslela že máš nějakej obrovskej barák s třiceti pokojema a seš v něm sám!"
"Bych si teda dal.. ne. Mám male, socialistickej 2+1 s balkonem a bohatě mi to stačí," rozesmál se Viktor. "Tohle je slavnej blok 2L."
"No jo, 2L!" smála se Lenka. "2L… sem pořád přemýšlela kde to je…"
"A teď to víš."
"Teď to vim."
Viktor odemkl dveře od domu a přivolal výtah.
"Ty bydlíš v druhým patře?"
"Ne, v osmým."
"Tak proč jedeme jenom do druhýho?"
"Protože tenhle výtah má tendenci se mezi druhým a třetím patrem zastavovat.. tedy… udělal to jenom jednou, a pak sem v tom výtahu čekal pět hodin než mě vytáhli. Od tý doby běhám šest pater nahoru. Mám to v rámci tréninku…" řekl Viktor a vylezl z výtahu. Lenka tam pořád zůstávala.
"Já sem ti strašně utahaná, nemůžem to risknout?" Viktor se zhrozil. Lenka ho pobaveně sledovala.
"Ale to snad ne, drsnej bubeník co hrál dneska celej koncert v trenclích se bojí výtahu? Polez!" řekla a vtáhla ho dovnitř. Dřív než Viktor stačil něco udělat, Lenka zevřela dveře, zmáčkla knoflík a už jeli do osmýho patra. Viktor každou chvíli čekal, že se výtah zastaví, ale když minuli třetí patro, čtvrtý, pátý, šestý a sedmý a nakonec zastavili v osmým, Lenka se vítězoslavně usmála.
"Co sem ti říkala?"
"Já…" koktal Viktor. "No nazdar, pojď, jdeme, mám žízeň," rozesmál se nakonec a zamířili k němu do bytu.
"To nemůžeš jet třeba s někym jinym??" odsekl Ondra.
"A s kým asi??"
"No Nevim…Pro Tamaru jistě přijede Martin," snažil se ho zbavit.
"Až na ten detail, že Martin mě teď bere na motorce," zašklebila se Tamara.
"Před koncertem tě ale přivezl autem…." bránil se Ondra.
"No to protože to nebylo jeho auto..A jednoduše, se mnou nepojede. Ty ho vozíš vždy po koncertech a máš to k němu nejblíž, tak nediskutuj," setřela ho a tak Ondra zase musel strávit dvacetiminutovou cestu s Robertem.
"Myslela jsem si,že je to jenom blbý vtip," zasmála se Lenka, když Viktor vylezl z Paláce,.
"Tak jak vidíš,tak neni…." usmál se Viktor a strčil ruce do kapes.
"A kam,že to vůbec jdedme??" zeptala se po chvilce.
"No chtěl jsem do jedné vyhlášené hospody, ale ta je odtud strašnou dálku, takže se budem muset porozhlédnout po nějaké místní," řekl Viktor.
"Dobře..Tak jdeme. Musim se pak ještě nějak dostat domů," rozhodla Lenka.
"Ale samozřejmě…."
Zákulisí se začalo pomalu,ale jistě vyprázdňovat. Jako první to zabalila Tamara, pro kterou si tam přišel Martin. Pak si odkráčel René na kterého tam čekal Oliver a Ondra s Robertem se vypr**lili jako poslední.
"Zase jsme kvůli tobě poslední!!" rýpl si Ondra a odemkl auto.
"A co je na tom špatnýho??" nechápal Rob a nastoupil.
"No co by na tom bylo špatnýho? No třeba to, že kvůli tobě chodim pozdě spát," řekl Ondra a nastartoval.
"No to je hezký,sváděj to na mě! Jako kdybych nevěděl, že potom, co se mě zbavíš si budeš sedět u ryb, jelikož Veronika už bude spát," zakřenil se Robert.
"To od tebe neni hezký. Veronika sice spát bude, ale Frankie tam neni..T akže nejsem nijak psychicky připravený na vysedávání u akvária. Je tam teď taková pochmurná nálada," vzdychl Ondra.
"No tak spi dneska u mě…." usmál se Robert, překvapen tím, že během tak krátké doby něco vymyslel
"To je blbý..Veronika na mě bude čekat..I když……Ona říkala…Jo, tak spim dneska u tebe," usmál se Ondra též a tak tedy místo toho, aby Roba vyhodil v Kobylisích a pak zamířil do Bohnic,si ušetřil krátkou cestu navíc.
"Vždyť je teprve půl dvanáctý, to není žádná normální hospoda otevřená?" úpěl Viktor.
"Podle toho co je pro tebe normální," odvětila Lenka. "Hospody typu Error?"
"To je moc extrémní, i když sem tam jeden čas chodil.. Jenže teď mi to připadá plný nevycválanejch čtrnáctiletejch dětí co si hrajou na blackmetalový válečníky," prohlásil se smíchem Viktor. "Hele, nevadilo by ti, kdybysme se vrátili k mýmu autu a… jeli ke mně domů? V lednici nějaký pivo mám." Lenka znervózněla. Ono taky když vám nečekaně dá rocková hvězda k podpisu číslo na svůj mobil, vy se radši přesvědčíte, jestli je to pravda, najednou s tím člověkem chodíte po noční Praze a hle – zve vás k sobě domů.. na pivo… cítíte se nejistě… ale na druhou stranu, kdo by o tom nesnil?
"Proč ne? Aspoň bude sranda." Viktor se rozzářil.
"Ty vole Roberte ty tu máš bordel…" protáhne Ondra když zakopne o jedny z Robertových Conversek.
"Sorry, ale sem línej to uklízet… dáš si pivo?" Ondra sebou plácnul na pohovku a řekl:
"Něco tvrdšího by nebylo? Strašně mě bolí ruka… to byla akce teda…"
"Hmm… třeba… hele, mám tu Finlandii… ještě neotevřenou… z narozenin…"
"Neměls narozeniny už před půl rokem?"
"Právě, bude ještě lepší… a mám pocit že… hele další flaška!"
"Martine au! Prosímtě… nechmatej mi na tu ruku…" zakvílela Tamara. "Tak tak že sem vydržela hrát…"
Martin dal zklamaně ruku pryč a zíral do stropu. Tamara ležela přetočená na levý bok, aby měla pravou ruku nad sebou. Pořád jí to tetování bolelo… aby ne, když si nechávala dělat něco prvně a hned celou ruku… a navíc když má i zvýšený práh bolesti, to je teprve kombinace.
Během noci ale Martin nevědomky Tamaru (ze zvyku) za ruku chytal. Tamara se vždycky probudila, dala mu ruku zpátky, usnula, za deset minut jí zase probudila bolavá ruka, zase odstrčila Martina, zase usnula, a takhle to šlo do nekonečně… vlastně až do rána.
Ještě předtím než bylo ráno, se René s Oliverem dostali domů. Jen co Oliver otevřel, Renému zvonil telefon.
"Ano? Ahoj, Filipe!" Oliver nechápal. Jakej Filip? On si René někoho našel?
Uraženě odkráčel do ložnice a nechal Reného v obýváku. René to ani nezaregistroval a povídal si dál.
"Jakej byl koncert? No paráda, kamarád našeho bubeníka to točil, tak bych ti to vzal na ukázku."
"To by bylo parádní," ozval se Filip na druhé straně. "A doufám že zítra ten oběd platí."
"Samozřejmě že platí! Ještě aby ne…"
René si s Filipem povídal hodně dlouho a Oliver se pokoušel usnout, aby je neslyšel. Strašně ho totiž deptalo, že jeho nejlepší kamarád někoho nejspíš má. I když Oliver Reného doslova nemiloval, měl ho moc rád a žárlil, když se s ním někdo bavil a vypadalo to na něco víc.
"Jé, sídliště.. já normálně myslela že máš nějakej obrovskej barák s třiceti pokojema a seš v něm sám!"
"Bych si teda dal.. ne. Mám male, socialistickej 2+1 s balkonem a bohatě mi to stačí," rozesmál se Viktor. "Tohle je slavnej blok 2L."
"No jo, 2L!" smála se Lenka. "2L… sem pořád přemýšlela kde to je…"
"A teď to víš."
"Teď to vim."
Viktor odemkl dveře od domu a přivolal výtah.
"Ty bydlíš v druhým patře?"
"Ne, v osmým."
"Tak proč jedeme jenom do druhýho?"
"Protože tenhle výtah má tendenci se mezi druhým a třetím patrem zastavovat.. tedy… udělal to jenom jednou, a pak sem v tom výtahu čekal pět hodin než mě vytáhli. Od tý doby běhám šest pater nahoru. Mám to v rámci tréninku…" řekl Viktor a vylezl z výtahu. Lenka tam pořád zůstávala.
"Já sem ti strašně utahaná, nemůžem to risknout?" Viktor se zhrozil. Lenka ho pobaveně sledovala.
"Ale to snad ne, drsnej bubeník co hrál dneska celej koncert v trenclích se bojí výtahu? Polez!" řekla a vtáhla ho dovnitř. Dřív než Viktor stačil něco udělat, Lenka zevřela dveře, zmáčkla knoflík a už jeli do osmýho patra. Viktor každou chvíli čekal, že se výtah zastaví, ale když minuli třetí patro, čtvrtý, pátý, šestý a sedmý a nakonec zastavili v osmým, Lenka se vítězoslavně usmála.
"Co sem ti říkala?"
"Já…" koktal Viktor. "No nazdar, pojď, jdeme, mám žízeň," rozesmál se nakonec a zamířili k němu do bytu.
Diskuse článku
tohle se mi líbí
je to fákt supeeeer!!!
? Tím, že Romanta sama píše skvěle a kritiku napíše tak, jak ji má v hlavě...
priem. známka 2?! mám taký pocit, že toto si zaslúži lepšie hodnotenie
není co dodat 
Jako vždy výborné slečno 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Pokud se spokojíš se svým údělem, budeš žít moudře. (Horatius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©