The Losers, X. část
Příběh • Romantica le Racci • Jeptiška • 18. 4. 2007
jubilejní epizoda. jsme přibližně ve třetině celého příběhu.
"Dobrý večeeeeeer!" zařval Rob do svého mikrofonu a publikum zajásalo.
"Co kdybychom začli, hmm??" řekl Viktor do svého mikrofonu. Ohlas..
"Ok.. Tak co třeba…The other Way??" zařvala Tamara svým hlubokým hlasem a tak se začalo hrát. Koncert byl v plném proudu, jako většina jejich ostatních vystoupení. Robert celý šťastný házel svou patkou a pln euforie málem spadl z pódia. René se za svými klávesami pobaveně chechtal, jelikož byl přesvědčen, že tohle se jemu nikdy stát nemůže. Šťastně si ťukal do těch svých kláves a nic mu nechybělo. Viktor mlátil do bicích jako šílenej, a to tedy jednu část fanoušků velice vzrušovalo. A dnes je vzrušovalo ještě něco jiného.
"On hraje nahej?" naklonila se náctiletá fanynka ke své kamarádce.
"Kdo.." nechápala.
"No Vikoušek přeci." Dotyčná se tedy zahleděla a překvapeně vypadla z rytmu.
"Ty vole asi je!!!" vypískla vzrušeně.
"NO TY VOLE!!!!"
Tamara sebou divoce házela po pódiu a kluci jí rozumně uhýbali z cesty. Když dnes měla to tetování, tak měla potřebu sebou mrskat více než obvykle. V jendu chvíli šlápla Ondrovi na nohu, který vypadl z rytmu, ale to bylo tak všechno.
"Sorry," zazubila se na něho a on jí jenom přejel vražedným pohledem. Odporoučela se tedy do svého pole a pokračovala ve hře.
"Nevím,jestli ste si toho všimli, ale Vik má dnes poněkud nevšední úbor," řekl Robert udýchaně a napil se vody.
"Upřímně na sobě nemá nic, no chcete se přesvědčit??" burcoval dav a ten očekávaně souhlasil.
"Tak dobře..Viktore, stoupni si!" nakázala Tamara, která vyškubla Robertovi mikrofon.
Viktor se tedy postavil a publikum tak vidělo trenky tělové barvy. Sice bylo vcelku zklamané, ale pohled na Viktorovu vypracovanou hruď ho uspokojilo.
"Na mikrofon mi příště nesahej.." sykl Robert na Tamaru, ta jen ale protočila oči a začala hrát úvodní riff k dalšímu songu.
Na závěr celého koncertu se René neudržel a vykonal svoji pomstu Robertovi za klávesy pokreslené lihovkou a přede všemi fanoušky ho opravdu velmi vášnivě políbil. Publikum pištělo nadšením a když René skončil s líbáním Roberta, který jenom stál jako opařený, bylo načase se rozloučit. Robert se nezmohl ani na slovo, Ondra rychle upaloval pryč, Tamara odcházela stylem "á-dva-tři-á-dva-tři", René vzal Roberta kolem ramen a odtáhl ho pryč no a Viktor? Vylezl zpoza bicích, aby si fanoušci (hlavně tedy fanynky) mohli prohlédnout jeho sexy spodní prádlo a namakané tělo, a jak bylo jeho zvykem, hodil do publika svoje paličky, o které se hned strhla bitka.
Po koncertě byla v šatně naprostá euforie. Ondra se k překvapení všech usmíval na všechny strany, Viktor – už oblečený – si právě zapaloval cigaretu (René: "To snad není možný, Viku! Na scéně si stihl nejmíň deset a to ještě nemáš dost??"), když v tu se otevřely dveře a dovnitř vešla Ivana:
"Máte tu návštěvu, ta slečna mě přemlouvala dost dlouho abych jí za váma pustila… nedala se odbýt," smála se kadeřnice. Robert přikývnul se slovy ať jí sem pustí, že když je sama tak se s ní klidně i vyfotí. Dovnitř vešla drobná blondýnka s rozzářeným obličejem, že vidí svoji oblíbenou skupinu, obešla každého, s každým se vyfotila a jako poslední přišel na řadu Viktor, kterému málem vypadla cigareta z pusy, jak na blondýnku zíral.
"Chceš tam i věnování?" zeptal se poté, co se s ním vyfotila.
"Bylo by to fajn," usmála se. "Jsem Lenka." Viktor vzal propisku a sešit a něco do něj psal. Robert přemýšlel, co to asi může být, no možná nějaké dlouhé věnování, protože Viktora na podpisy moc neužilo, z autogramiády vypadl po prvních dvaceti minutách. Blonďatá Lenka s díky odešla a hned jak se za ní zavřely dveře, Ondra do ticha prohidl:
"Viktor se nám zamiloval." Bubeník po Ondrovi hodil prázdnou krabičku od cigaret.
"Kecy!"
"Hele jak zapírá!" dostal Robert záchvat smíchu.
"A do koho? Že by do mě?" přisadil si René, sedl si Viktorovi na klín, objal ho, pohladil ho po vlasech a dal mu pusu na tvář. "Viktore, já od začátku věděl, že seš taky růžovej jako já," popichoval ho klávesák. Tamara jenom seděla na židli a válela se smíchy.
"S vá-váma je taková.. sranda!"
Viktorovi najednou zazvonil telefon. René se dal do smíchu.
"No neříkej mi žes jí tam napsal svoje telefoní číslo!"
"Ty seš id**t, Renku…" zavrčel Viktor a vyšel ven.
"Hele myslíte že mu volá fakt ona?" zeptala se Tamara a pořád se nemohla vynadívat na svoji potetovanou ruku, na kterou se zaměřil jeden z fotografů.
"Skoro bych i řekl že i jo," řekl René, kterému telefon taky začal vyzvánět. Ondrovi se rozšířily panenky.
"Že by ten číšník?"
"Drž mi palce, Ondro," mrkl na něj Renek a odběhl stranou. "Ano?"
"Je tam.. René?"
"Ano, u telefonu, kdo volá?"
"No…" začal muž nervózně, "dneska v restauraci jsem našel ve svý kapse tohle číslo…" René se nadšeně zakřenil na Ondru. Ten zvedl palec.
"Jo, to by souhlasilo."
"A.. vy.." koktal ten člověk, "vy byste jako měl zájem o schůzku?"
"Jakože i jo. Nemáte doufám nic proti? A myslím, že si můžeme tykat, pro tebe jsem René."
"Jo, jasně.. jsem Filip. No, zítra mám volno, takže… co třeba zítra ve dvě U Draka v Hostivaři?"
"Jsem pro. Jo, asi víš, že já jsem g…"
"No právě proto volám," řekl Filip a v jeho hlase bylo slyšet mírné uvolnění. "Kdybych taky nebyl, neozval bych se. Dneska jsem se chtěl jít podívat na koncert, ale nemohl jsem, kvůli práci, skončil jsem před chvílí, tak jsem hned zavolal."
Mezitím v umývárně pro účinkující byl zamčený Viktor a vedl svůj hovor.
"Hele, a to jsi jako vážně ty jo?"
"Jsem to já, Viktor z The Losers, bych ti nekecal, ne?"
"A to jako.. proč si mi dal svoje číslo?" zasmála se slečna.
"Protože jsi mi přišla jako moc pěkná a fajnová holka."
"A to takhle děláš s každou fanynkou?" zeptala se trochu pochybovačně.
"Ne, ty seš první pokusnej králík. Jsi tady ještě? Myslím.. v Akropoli…"
"Akorát stojím před a čekám, až pro mě přijede kámoška, aby mě odvezla domů…"
"Tak zavolej kámošce, ať nikam nejezdí, zvu tě na pivo."
"Co kdybychom začli, hmm??" řekl Viktor do svého mikrofonu. Ohlas..
"Ok.. Tak co třeba…The other Way??" zařvala Tamara svým hlubokým hlasem a tak se začalo hrát. Koncert byl v plném proudu, jako většina jejich ostatních vystoupení. Robert celý šťastný házel svou patkou a pln euforie málem spadl z pódia. René se za svými klávesami pobaveně chechtal, jelikož byl přesvědčen, že tohle se jemu nikdy stát nemůže. Šťastně si ťukal do těch svých kláves a nic mu nechybělo. Viktor mlátil do bicích jako šílenej, a to tedy jednu část fanoušků velice vzrušovalo. A dnes je vzrušovalo ještě něco jiného.
"On hraje nahej?" naklonila se náctiletá fanynka ke své kamarádce.
"Kdo.." nechápala.
"No Vikoušek přeci." Dotyčná se tedy zahleděla a překvapeně vypadla z rytmu.
"Ty vole asi je!!!" vypískla vzrušeně.
"NO TY VOLE!!!!"
Tamara sebou divoce házela po pódiu a kluci jí rozumně uhýbali z cesty. Když dnes měla to tetování, tak měla potřebu sebou mrskat více než obvykle. V jendu chvíli šlápla Ondrovi na nohu, který vypadl z rytmu, ale to bylo tak všechno.
"Sorry," zazubila se na něho a on jí jenom přejel vražedným pohledem. Odporoučela se tedy do svého pole a pokračovala ve hře.
"Nevím,jestli ste si toho všimli, ale Vik má dnes poněkud nevšední úbor," řekl Robert udýchaně a napil se vody.
"Upřímně na sobě nemá nic, no chcete se přesvědčit??" burcoval dav a ten očekávaně souhlasil.
"Tak dobře..Viktore, stoupni si!" nakázala Tamara, která vyškubla Robertovi mikrofon.
Viktor se tedy postavil a publikum tak vidělo trenky tělové barvy. Sice bylo vcelku zklamané, ale pohled na Viktorovu vypracovanou hruď ho uspokojilo.
"Na mikrofon mi příště nesahej.." sykl Robert na Tamaru, ta jen ale protočila oči a začala hrát úvodní riff k dalšímu songu.
Na závěr celého koncertu se René neudržel a vykonal svoji pomstu Robertovi za klávesy pokreslené lihovkou a přede všemi fanoušky ho opravdu velmi vášnivě políbil. Publikum pištělo nadšením a když René skončil s líbáním Roberta, který jenom stál jako opařený, bylo načase se rozloučit. Robert se nezmohl ani na slovo, Ondra rychle upaloval pryč, Tamara odcházela stylem "á-dva-tři-á-dva-tři", René vzal Roberta kolem ramen a odtáhl ho pryč no a Viktor? Vylezl zpoza bicích, aby si fanoušci (hlavně tedy fanynky) mohli prohlédnout jeho sexy spodní prádlo a namakané tělo, a jak bylo jeho zvykem, hodil do publika svoje paličky, o které se hned strhla bitka.
Po koncertě byla v šatně naprostá euforie. Ondra se k překvapení všech usmíval na všechny strany, Viktor – už oblečený – si právě zapaloval cigaretu (René: "To snad není možný, Viku! Na scéně si stihl nejmíň deset a to ještě nemáš dost??"), když v tu se otevřely dveře a dovnitř vešla Ivana:
"Máte tu návštěvu, ta slečna mě přemlouvala dost dlouho abych jí za váma pustila… nedala se odbýt," smála se kadeřnice. Robert přikývnul se slovy ať jí sem pustí, že když je sama tak se s ní klidně i vyfotí. Dovnitř vešla drobná blondýnka s rozzářeným obličejem, že vidí svoji oblíbenou skupinu, obešla každého, s každým se vyfotila a jako poslední přišel na řadu Viktor, kterému málem vypadla cigareta z pusy, jak na blondýnku zíral.
"Chceš tam i věnování?" zeptal se poté, co se s ním vyfotila.
"Bylo by to fajn," usmála se. "Jsem Lenka." Viktor vzal propisku a sešit a něco do něj psal. Robert přemýšlel, co to asi může být, no možná nějaké dlouhé věnování, protože Viktora na podpisy moc neužilo, z autogramiády vypadl po prvních dvaceti minutách. Blonďatá Lenka s díky odešla a hned jak se za ní zavřely dveře, Ondra do ticha prohidl:
"Viktor se nám zamiloval." Bubeník po Ondrovi hodil prázdnou krabičku od cigaret.
"Kecy!"
"Hele jak zapírá!" dostal Robert záchvat smíchu.
"A do koho? Že by do mě?" přisadil si René, sedl si Viktorovi na klín, objal ho, pohladil ho po vlasech a dal mu pusu na tvář. "Viktore, já od začátku věděl, že seš taky růžovej jako já," popichoval ho klávesák. Tamara jenom seděla na židli a válela se smíchy.
"S vá-váma je taková.. sranda!"
Viktorovi najednou zazvonil telefon. René se dal do smíchu.
"No neříkej mi žes jí tam napsal svoje telefoní číslo!"
"Ty seš id**t, Renku…" zavrčel Viktor a vyšel ven.
"Hele myslíte že mu volá fakt ona?" zeptala se Tamara a pořád se nemohla vynadívat na svoji potetovanou ruku, na kterou se zaměřil jeden z fotografů.
"Skoro bych i řekl že i jo," řekl René, kterému telefon taky začal vyzvánět. Ondrovi se rozšířily panenky.
"Že by ten číšník?"
"Drž mi palce, Ondro," mrkl na něj Renek a odběhl stranou. "Ano?"
"Je tam.. René?"
"Ano, u telefonu, kdo volá?"
"No…" začal muž nervózně, "dneska v restauraci jsem našel ve svý kapse tohle číslo…" René se nadšeně zakřenil na Ondru. Ten zvedl palec.
"Jo, to by souhlasilo."
"A.. vy.." koktal ten člověk, "vy byste jako měl zájem o schůzku?"
"Jakože i jo. Nemáte doufám nic proti? A myslím, že si můžeme tykat, pro tebe jsem René."
"Jo, jasně.. jsem Filip. No, zítra mám volno, takže… co třeba zítra ve dvě U Draka v Hostivaři?"
"Jsem pro. Jo, asi víš, že já jsem g…"
"No právě proto volám," řekl Filip a v jeho hlase bylo slyšet mírné uvolnění. "Kdybych taky nebyl, neozval bych se. Dneska jsem se chtěl jít podívat na koncert, ale nemohl jsem, kvůli práci, skončil jsem před chvílí, tak jsem hned zavolal."
Mezitím v umývárně pro účinkující byl zamčený Viktor a vedl svůj hovor.
"Hele, a to jsi jako vážně ty jo?"
"Jsem to já, Viktor z The Losers, bych ti nekecal, ne?"
"A to jako.. proč si mi dal svoje číslo?" zasmála se slečna.
"Protože jsi mi přišla jako moc pěkná a fajnová holka."
"A to takhle děláš s každou fanynkou?" zeptala se trochu pochybovačně.
"Ne, ty seš první pokusnej králík. Jsi tady ještě? Myslím.. v Akropoli…"
"Akorát stojím před a čekám, až pro mě přijede kámoška, aby mě odvezla domů…"
"Tak zavolej kámošce, ať nikam nejezdí, zvu tě na pivo."
Diskuse článku
Romantica:Takže já chci hrát ty akvarijní rybičky 
No není co dodat skvělé jako vždy 
ákir & rusty: možná dobrá zpráva pro vás - studuju na škole která je úzce spojená s filmařinou, takže bych to mohla pojmout jako svoji dlouhodobou maturitní práci 
samozřejmě bude konkurz na hlavní role.. takže...
je to fákt dobrý!!!!!jen tak dál
Taky jsem už myslela na to, že tohle by byl super seriál pro mladý 
Za 1 
ve třetině? zfilmuj to a pošli do TV...už teď je to zajímavější než RP..nebo jak se to teď menuje
uu skvelé ;D
no jo parada, ale ja to nemuzu moc komentovat...
zase dobrý.... 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Ani filosofie, ani vládní moc nezbavuje člověka citu. (Iulius Capitolinus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©