The Losers, IV. část
rockoví pozéři se valí v ústrety vašim čtenářským choutkám
Probudil se do slunného rána, takže si řekl, že to bude veselý den. O kom je řeč? Sundal si sí'tku na vlasy – teď máte jasno. Hned, jak si udělal svou obvyklou snídani-vločky s mlékem-tak mu zazvonil telefon.
"Haló?" zvedl ho.
"To je René..??" ozval se vzrušený hlas.
"Kdo volá?" vzal to Renek hned vzpříma.
"Mé jméno není důležité. Pane René, miluji vaši hru na klávesy, byl by možný sólový projekt u mne doma?" odpověděl dotyčný.
"Tak to tedy opravdu ne. Nejsme sólista a ani v nejbližší době se na dráhu klavíristy nechystám. Musím tedy vaší nabídku odmítnout," řekl René jarně, potěšen přízní cizího muže.
"Ale pane René. Zaplatil bych vám," snažil se neznámý.
"Řekl jsem ne. Peníze opravdu nepotřebuji, můžu-li to tak říct a nestýkám se s cizími muži."
"Já bych řekl, že ano."
"Ten drzý tón se mi vůbec nelíbí," zamračil se René.
"Neni tajemství, že ste gay," řekl ten člověk výsměšným tónem.
"Hm. A vy asi taky, když mi voláte. Nashle," třískl René telefonem a neklidně se usadil u stolu. No tak! KLID!! Nenecháš si zkazit snídani nějakým úchylem. To tedy nenechám, máš pravdu. Už s opravdovým nefalšovaným klidem se dal do jídla a přemýšlel nad tím, co by dnes mohl dělat. Solárko…!
Bože René, ty jsi hlava!!! Já tě žeru!
Díky Renku, já tebe taky.
Roberta probudilo bušení na dveře. Rozhodl se hrát svou oblíbenou hru "nejsem doma" a tak tedy mlčel a přestal dýchat.
"Já vím,že tam jste!!" ozval se hlas domovnice. Bože, co ta bába zase chce. Snad to neni ta obvyklá scéna! Hlavně ať mi neřekne…
"Soudruhu, nezaplatil ste nájemný," řekla. Je to tady.
"Paní Květoušková, tohle je státní byt," křikl, aniž by udělal sebemenší pohyb. Ozvalo se brblání a posléze zase zabušila na dveře.
"Otevřete, nebo zavolám policii!!" křikla.
"Nemáte k tomu sebemenší důvod," odpověděl jí.
"Já moc dobře vim, že tam máte ten kofain!"
"Paní Květoušková, to je kokain."
"MLČTE!JDU PRO TELEFON!!!" křikla a Robert slyšel její se vzdalující kroky.
Zase zaklonil hlavu a dostal záchvat smíchu. Bylo u ní na denním pořádku ho mít za soudruha, nebo fe'táka. Už to neřešil, jelikož nebyl její jedinou obětí. Oblejzala takhle barák vždycky dopoledne, než se její asi 40tiletý syn vzbudil a přičinil tomu přítrž. Někdy to protahoval, někdy jí ruply nervy. Ale vypadalo, to, že syn paní Květouškové na to dneska neměl náladu. Robík si tedy pustil nějakou tu EMOcionální hudbičku a starou domovnici ignoroval. A navíc, nájemný platil na dva měsíce dopředu.
Nebo to už říkal před dvěma měsícema…?
…RYBIČKY!
Ondra vyskočil z postele když se podíval kolik je hodin. Sedm pryč a společenstvo bublinek ještě nedostalo snídani. Potichu, aby nevzbudil Veroniku, se doplížil k akvárku. Hejno rybiček už čekalo doslova nalepené na stěně akvária, až Ondra odtáhne vrchní poklop a hodí jim tam jakousi směs, do které se společenstvo bublinek hned pustilo. Ondra se posadil na židlo a sledoval, jak se rybky perou o každé sousto. Už si ani nemohl vzpomenout, co ho to popadlo, že si zrovna pořídil rybičky, ale od tý doby mu to zůstalo a je na ně neuvěřitelně fixovaný. Ztrátu jedné z nich vždycky prožívá, je z toho smutný a skoro i v depresích, ale zase smrt rybiček má i jedno pozitivum – dokáže se normálně bavit s Robertem. Tamara si z nich vždycky utahuje, že jsou jako dva emo boys, načež se Ondra uklidní a s Robertem se už normálně o ničem jiném než věcech kolem kapely nedokáže bavit.
Viktora vzbudilo zvonění telefonu.
"Mhm… kdo… zas… HUÁÁÁ!" *žuch* "Sakra… proč ta postel musí bejt tak vysoko?" zakleje a sápe se rukou po zvonící věci. "Freiberg. Mami!" řekne s mírně vyděšeným tónem.
"No dobré ráno, Viktorku, už jsi vzhůru?"
"Právě se ti podařilo mě vzbudit, mami," oznámil Viktor a zapáli si cigaretu.
"Ty už zase kouříš? Viktore, kolikrát jsem ti říkala, abys to nedělal!"
"Mami, táta chodí každej večer do hospody na pivo a to ti nevadí…"
"Alkohol není tak škodlivý jako kouření!"
"Dovol abych se zasmál mami.. v tý hospodě u vás je nakouříno víc než u mě doma a kdo ví čím mívá táta to pivo řezaný," řekl Viktor nezaujatě a potáhl si.
"No Viktorku, vy máte v pátek koncert, že?"
"Jo, máme…"
"A jak je to tam velký?"
"No… hodně.. a neříkej mi Viktorku, prosímtě…"
"Dobře, Viktorku… tak se měj pěkně, pozdravuj zbytek a doufám že v neděli přijdeš na oběd! Přijede teta z LIberce!"
No nazdar, teta Miluše… povzdechne si Viktor. "Jasně mami, měj se, ahoj!" Položí telefon na noční stolek a lehne si zpátky. S levým předloktím opřené o čelo ležel, zíral na strop a dokuřoval. Když dokouřil, znova usnul. To byla ta nejlepší věc co ho vůbec mohla napadnout.
Tamara pořád spala zkroucená v křesle ve stejné pozici jako včera usnula. Probudila se asi v deset a zjistila, že se jí utrhl knoflík u její sukně z ubrusu Gambrinus.
"Hmm… dneska bude Krolewskie…" poznamenala a vydapa se do kuchyně, kde se napila pomerančového džusu a strčila si do pusy skořicovou žvákačku. Byl čtvrtek. A co ve čtvrtek? Hm… odpoledne schůzka s nějakým novinářem…
"Proč já?" zaúpěla Tamara. "Nesnášim novináře."
Diskuse článku
dobré ako vždy ;)
oh,jasen Losers hrozne kráááásne,teším na dalšiu časť
fakticky dobry 
dobry jako....taky se mi nejvic libila cast s robertem 
to je naprosto vystizeny...
je to fákt bezvá!!!
leňule vůbec si s tim nedělej hlavu, díky žes to doplnila i tak. zjistila sem totiž že bych rozkouskovala jednu nudnější část na dvě takže by to bylo k ničemu, nic se tam totiž neděje.. skoro :D
máš u mě pivko leno 
muhehe Nejlepší je ta část s tím Robertem a paní domovnicí Prej kofain...no já chčiju Mazec fakt :)))
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Svornost mezi bratry je vzácná. (Ovidius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©