The Losers, III.část
Příběh • Romantica le Racci • Jeptiška • 19. 3. 2007
jako vždy losers v luxusním balení
Viktor s cigaretou v ruce sledoval odcházejícího Reného. No potěš, jak dlouho do mě bude ještě kérovat kvůli kouření? Měl by bejt rád že nekouřím ve zkušebně a vždycky způspbně vypadnu ven… jely mu hlavou myšlenky jako na běžícím páse. Z toho rozjímání o kouření o vytrhl Robert.
"Hele, Viku, hodíš mě domů?" zaprosil Robert a udělal na něj takový ten smutný EMO výraz, což ale vypadalp divně, když měl Robert dva metry a Viktor jenom mert osmdesát pět.
Viktor hodil cigaretu na zem a řekl: "No co mi zbejvá… Tamy, Ondro, mějte se, děcka, kdyžtak se ozvu kdyby něco… Jo Ondrýs kdyby ti chcíply rybičky brnkni mi, udělám jim pohřeb!" dodal s úšklebkem. Ondra se zamračil, ale pak mu s úsměvem a baskytarou na zádech zamával.
"To je teda prudič, ten Viktor, co?" poznamenala Tamara a nabídla Ondrovi žvýkačku. "Skořicový."
Ondra přikývl a vzal si od Tamary jednu. Na skořicových žvýkačkách totiž ujížděli oba dva.
"Bááájo, už cejtim ten adrenalin.. a endorfíny.. a podobný sračky co si říkaj uvolňující hormony a hormony štěstí…" smála se Tamara. "Hej polez, ujíždí nám autobus!" strčila do něj a oba dva se rozběhli. Ale s kytarami na zádech to šlo opravdu špatně, takže autobus nestihli.
"Kreténe!" řvala Tamara za autobusem. "Kdybys ještě dvě vteřiny počkal…!"
"Mlč," ozval se Ondra, "ještě tě uslyší nějaký novináři a zase tě budou plný noviny."
"Vždyť to je sranda co si o mně všechno nevymyslej.. hele, třeba posledně jak psali o tom že sem těhotná a lesbička," dostala Tamara záchvat smíchu.
"Jo, to bylo vtipný, však si taky těch novin zkoupila co nejvíc a máš tim polepenou celou stěnu ve zkušebně…"
"Se měj a dík za svezení Vikingu!"
"Vikinga si odpusť emaři! Měj se, čau!" odvětil Viktor Robertovi a nastartoval. Vyjel z ulice a zapálil si. Slastně si potáhl co nejhlouběji to šlo a drandil si to domů na sídliště do bloku 2L. Jeho parkovací místo bylo samozřejmě prázdné, protože si ho zaplatil, takže pokud by mu tam někdo zaparkoval, čekala by ho vysoká pokuta. Ne že by Viktor nějaké peníze potřeboval, ale na tom místě parkoval už drahně let a nechtěl si zvykat na nové nebo respektive hledat každý den jiné. Vešel do paneláku, vlezl do výtahu a zmáčkl knoflík do druhého patra, přestože bydlel v osmém. Jednou se mu totiž přihodila zvláštní věc, že se mezi druhým a třetím patrem zasekl a ve výtahu byl asi pět hodin než ho hasiči vytáhli. Od té doby dává těch šest pater pěšky, ale vůbec mu to nevadí a sousedi si na něj taky zvykli ("Á, Viktor už zase šlape nahoru…").
Odemkl byt a pověsil si bundu na věšák. Zamířil do kuchyně, postavil vodu na kafe a pustil hifi-věž, ve které mu začali vyhrávat jeho srdcoví Red Hot Chili Peppers.
"All around the world, we…" začal si prozpěvovat. Nastávala pohoda. Středa, v pátek večer koncert… a pak víkend… i když Viktor vypadal na to, že je to typ člověka, co nezřízeně pije, nebylo tomu tak. Viktor znal svoji míru a nikdy přes ni nešel.
Tamara práskla dveřmi. Nejenže jí nejdřív ujel autobus, pak i metro a nakonec i tramvaj.
"To už neni možný," vztekle odhodila tašku do kouta a opřela kytaru o zeď. Rozšněrovala si boty, zamířila do kuchyně a otevřela ledničku. Přemýšlela na co má chuť. Jasně, jako vždycky, jahodovej jogurt a rohlík. Vzala svoje úlovky a přesunula se do obývačky, kde zapla televizi. Bylo něco před pátou a tam šel nějaký kriminální seriál.
"Jako vždycky," zahuhlala si sama pro sebe s plnou pusou rohlíku. Dojedla, položila prázdný kelémek od jugurtu na stůl, lžičku vedle na tácek a uvelebila se v křesle. Dobíhání MHD je vždycky fuška, takže Tamara byla za chvíli v říši snů.
Ondra se unaveně doplazil před svoji branku, zahrada byla na stejné úrovni (ne)pořádku jako když odcházel. Otevřely se dveře a v nich stála štíhlá brunetka s mikádem.
"Kdes byl tak dlouho, Ondrí?"
"Všechno mi ujíždělo před nosem…"
"Rybičky se maj dobře."
"Paráda. A Kitty?"
"Čičina je taky v pohodě."
"Seš poklad, Veru," políbil ji.
"No jo… Chceš kafe?" Ondra přikývl a vešel dovnitř. Dlouho přemýšlel o tom, že by Veroniku požádal o ruku, ale vždycky když na to jenom pomyslel, uviděl Robertův vražedný výraz. Zahnal myšlenku na Robertovy sebevraždený sklony a položil baskytaru vedle akvárka.
"Ahoj, společenstvo bublinek," pozdravil svoje rybí přátele. "Na koncert se mi podívat nepůjdete, co? No jo, byly byste na suchu, to bych vám nemohl udělat… ste ještě nezletilý, vám by beztak nenalili…"
"Hele, Viku, hodíš mě domů?" zaprosil Robert a udělal na něj takový ten smutný EMO výraz, což ale vypadalp divně, když měl Robert dva metry a Viktor jenom mert osmdesát pět.
Viktor hodil cigaretu na zem a řekl: "No co mi zbejvá… Tamy, Ondro, mějte se, děcka, kdyžtak se ozvu kdyby něco… Jo Ondrýs kdyby ti chcíply rybičky brnkni mi, udělám jim pohřeb!" dodal s úšklebkem. Ondra se zamračil, ale pak mu s úsměvem a baskytarou na zádech zamával.
"To je teda prudič, ten Viktor, co?" poznamenala Tamara a nabídla Ondrovi žvýkačku. "Skořicový."
Ondra přikývl a vzal si od Tamary jednu. Na skořicových žvýkačkách totiž ujížděli oba dva.
"Bááájo, už cejtim ten adrenalin.. a endorfíny.. a podobný sračky co si říkaj uvolňující hormony a hormony štěstí…" smála se Tamara. "Hej polez, ujíždí nám autobus!" strčila do něj a oba dva se rozběhli. Ale s kytarami na zádech to šlo opravdu špatně, takže autobus nestihli.
"Kreténe!" řvala Tamara za autobusem. "Kdybys ještě dvě vteřiny počkal…!"
"Mlč," ozval se Ondra, "ještě tě uslyší nějaký novináři a zase tě budou plný noviny."
"Vždyť to je sranda co si o mně všechno nevymyslej.. hele, třeba posledně jak psali o tom že sem těhotná a lesbička," dostala Tamara záchvat smíchu.
"Jo, to bylo vtipný, však si taky těch novin zkoupila co nejvíc a máš tim polepenou celou stěnu ve zkušebně…"
"Se měj a dík za svezení Vikingu!"
"Vikinga si odpusť emaři! Měj se, čau!" odvětil Viktor Robertovi a nastartoval. Vyjel z ulice a zapálil si. Slastně si potáhl co nejhlouběji to šlo a drandil si to domů na sídliště do bloku 2L. Jeho parkovací místo bylo samozřejmě prázdné, protože si ho zaplatil, takže pokud by mu tam někdo zaparkoval, čekala by ho vysoká pokuta. Ne že by Viktor nějaké peníze potřeboval, ale na tom místě parkoval už drahně let a nechtěl si zvykat na nové nebo respektive hledat každý den jiné. Vešel do paneláku, vlezl do výtahu a zmáčkl knoflík do druhého patra, přestože bydlel v osmém. Jednou se mu totiž přihodila zvláštní věc, že se mezi druhým a třetím patrem zasekl a ve výtahu byl asi pět hodin než ho hasiči vytáhli. Od té doby dává těch šest pater pěšky, ale vůbec mu to nevadí a sousedi si na něj taky zvykli ("Á, Viktor už zase šlape nahoru…").
Odemkl byt a pověsil si bundu na věšák. Zamířil do kuchyně, postavil vodu na kafe a pustil hifi-věž, ve které mu začali vyhrávat jeho srdcoví Red Hot Chili Peppers.
"All around the world, we…" začal si prozpěvovat. Nastávala pohoda. Středa, v pátek večer koncert… a pak víkend… i když Viktor vypadal na to, že je to typ člověka, co nezřízeně pije, nebylo tomu tak. Viktor znal svoji míru a nikdy přes ni nešel.
Tamara práskla dveřmi. Nejenže jí nejdřív ujel autobus, pak i metro a nakonec i tramvaj.
"To už neni možný," vztekle odhodila tašku do kouta a opřela kytaru o zeď. Rozšněrovala si boty, zamířila do kuchyně a otevřela ledničku. Přemýšlela na co má chuť. Jasně, jako vždycky, jahodovej jogurt a rohlík. Vzala svoje úlovky a přesunula se do obývačky, kde zapla televizi. Bylo něco před pátou a tam šel nějaký kriminální seriál.
"Jako vždycky," zahuhlala si sama pro sebe s plnou pusou rohlíku. Dojedla, položila prázdný kelémek od jugurtu na stůl, lžičku vedle na tácek a uvelebila se v křesle. Dobíhání MHD je vždycky fuška, takže Tamara byla za chvíli v říši snů.
Ondra se unaveně doplazil před svoji branku, zahrada byla na stejné úrovni (ne)pořádku jako když odcházel. Otevřely se dveře a v nich stála štíhlá brunetka s mikádem.
"Kdes byl tak dlouho, Ondrí?"
"Všechno mi ujíždělo před nosem…"
"Rybičky se maj dobře."
"Paráda. A Kitty?"
"Čičina je taky v pohodě."
"Seš poklad, Veru," políbil ji.
"No jo… Chceš kafe?" Ondra přikývl a vešel dovnitř. Dlouho přemýšlel o tom, že by Veroniku požádal o ruku, ale vždycky když na to jenom pomyslel, uviděl Robertův vražedný výraz. Zahnal myšlenku na Robertovy sebevraždený sklony a položil baskytaru vedle akvárka.
"Ahoj, společenstvo bublinek," pozdravil svoje rybí přátele. "Na koncert se mi podívat nepůjdete, co? No jo, byly byste na suchu, to bych vám nemohl udělat… ste ještě nezletilý, vám by beztak nenalili…"
Diskuse článku
"Společenstvo bublinek" 
docela dobré 
ked bude dalšie pokračovanie tak sa hrozne teším
Ještě ještě ještě
hehe.. spoločenstvo bubliniek.. pekné :)
to je fakt hustý 
! už se moc moc těšim na další pokračování!
ty jo....fakt parada 
a ten konec s tema rybickama je uchvatnej 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
I ten kdo nikdy nebásnil, přec silou lásky může se básníkem stát. (Euripides)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©