Strach

            Noc (strach)

            Ano, je noc. Nejméně polovina dospělých spí, další část se miluje a zbytek vůbec nespí. Co dělají děti? Některé spí. Spí klidným spánkem ve svých postýlkách a zdá se jim o teletubies, nebo o Pokémonech. A malinká Amanda leží v postýlce. Kdyby jí přišla zkontrolovat maminka, myslela by si, že Amy spí. Tak ležela Amanda klidně. Potily se jí ruce… Nožičky jí zábly, oči měla strachem semknuté k sobě. Crrrr… Hodiny oznámily ,že je půl noc. Jejich zvonění definitivně Amy probralo. Už nemohla usnout.

            Většina lidí, jakmile se objeví pozdní příznaky puberty, prásk, stávají se z nich dospělí. Přestávají se bát příšer, které viděli v hororu… Často zapomenou na to, jaké je to ležet v posteli a bát se otevřít oči. Začne se jim zdát o jiných věcech… Odlišných od těch roztomilých dětských fantasií – hodně odlišných. Amy ,ale byla malá, bylo jí sotva sedm a o nějakých příznacích puberty se u ní ještě nedá mluvit. Byla to malá holčička. A jako malá holčička se bála příšer a nočních přízraků, i když ještě žádný horor neviděla.

            Amy polkla, zdálo se jí, že něco slyšela. Něco co se pomalu plíží jejím pokojem, aby po ní mohlo skočit. Ano viděla ho naprosto přesně, její fantasie toho netvora vykouzlila opravdu do detailu. První, čeho jste si všimli byla hlava.Ohromná, zarostlá, s rohy. Díky chlupům nebyly vidět detaily obličeje, ale to, co bylo vidět, to nahrazovalo dostatečně. Byly vidět oči. Byly to bílé mandle postrádající panenku nebo duhovku.Ve tmě viděly perfektně. Žily ve tmě, nic jiného vidět nepotřebovaly…

            Co dále… I když pochybuji, že byste si u netvora všímali něčeho jiného než  těch bílých nehostinných světýlek ve tmě, za pozornost stály i tlapy. Byly obrovské. První pohled vás utvrdí v tom, že by vám rozdrtily hlavu tak lehce, jako vy zlomíte párátko… Amy se téměř zajíkla, když si to představila. Nic jiného vědět nepotřebovala, prostě venku v pokoji bylo něco, co bylo připravené po ní skočit, kdyby ukázala jakýkoli náznak života.

            Zrovna když Amy zvažovala, jestli se odváží zavolat mamku nebo taťku, uslyšela jakýsi zvuk. Nebyl to žádný zvláštní rámus nebo tak ,ale bylo to až nepříjemně slyšitelné a jakoby dokazovalo, že ten Netvor tam opravdu je. Pocit strachu se zdvojnásobil………