Sněhová Paní

Zuzana se rozloučila se svým přítelem Petrem který ji velmi ale tajně miloval.  Zuzana to nevěděla. Měla jenom otce který si ji ani nevšímal, byl to opilec a hrozný dlužník. Zuzaně bylo asi 18 a ve škole jí to moc nešlo. Jednou se takle vracela z víkedové pařby a jde cestou domů. Všimne si že je už okolo půlnoci. Zabalí se do šály kterou má okolo krku. Najednou si všimne že jí někdo pozoruje, žena s bílími vlasy. Zuzka se hrozně lekne a jde jinou cestou. Žena jí však opět sleduje. Zuzka je zoufalá, bojí se a je jí čím dál tím větší zima. Žena se blíží k ní. Zuzana běží.. už je skoro ve vchodu svého domu. Ale zjistí že se jí ohnul klíč. Nakonec se jí to podařilo. Žena se na ní upřeně dívá přes proskleněnou terasu. Má azurově modré oči, bílou kůži a vlasy a krásné sněhobílé šaty. "ty se mně bojíš?" řekla žena tichým a ledovým hlasem. "ne, ne nebojím, kdo jste?" odpověděla Zuzana. "jsem Sněhová paní. ty máš něco co chci já!" "A co to je??" "Tvého Petra!!" "Jak mého!?" "No tvého!" "No to teda NE! Petr je můj nejlepší kamarád!". Paní se ledově zasmála a najednou začal padat sníh tak mohutně že nebylo vidět ani na vedlejší barák. Paní dala prst na sklo a to začalo praskat, až prasklo a dovnitř vešel mráz takový ža měla Zuzka omrzliny na obličeji a byla tak ztuhlá že se to ani popsat nedá! Paní vstoupila dovnitř a znovu se zeptala. "tak dáš mi toho Petra?" "NIKDY!". Paní se rozzlobila mrštně sundala šálu a svými ostrými¨, dlouhými nehty začala škrtit Zuzku. Zuzana cítila opravdu hroznou zimu a bolest jakou nikdy necítila. "Dáš mi ho ať se ti to líbí nebo ne!". Vtom ale šel okolo promrzlý Petr a viděl jak Zuzku škrtí žena. Okamžitě vtrhnul na terasu a žena zmizela. Zuzka upadla do bezvědomí a sníh začal tát. Bylo zase podzimní počasí a mnohem tepleji. Petr vzal Zuzku do náručí a něžně jí políbil. Den na to se Zuzce udělalo lépe. Potom vyprávěla Petrovi co vše se stalo. pak ho něžně políbila a řekla že děkuje za záchranu. Potom už nikdy nechodila sama. A žena??? Ta navždy zmizela.