Přetvářka

Andrea tak se jmenuje.Byla ostatním za vzor.Byla slušná,hodná a kamarádská.Kamarádská, to ano,ale neměla kamarádku,které by se mohla svěřit.Její kamarádi bylibezcitní a záleželo jim jen na nich.Když jim cokoliv řekla,oni jednoduše odvětili"chápu tě",ale za zády se jí vysmívali.Andrea si připadala jiná,ale bála se to komukoliv říct.Ostatní v ní měli jakýsi vzor.Vzor,na který si ona hrála,protože se bála vzdorovat,bála se odporovat a bála se projevovat své city.Chtěla alespoň přítele,ale zároveň ho mít nemohla.Nikdo nebyl takový,jaké by je chtěla.Internet,to byl její nejlepší přítel.Přítel,kterého ona mít nemohla.Jednou jako vždy zabloudila na internetové stránky o sebepoškozování.
Chtěla to zkusit,ale nemohla,co by si o ní ostatní pomysleli.Tajně měla u sebe žiletku,ale bála
se bolesti………
Jednoho dne to však nevydržela.Zamkla se v kabince na dívčím WC.Potichu plakala.Nechtěla myslet na ty lidi.Lidi,jenž jí ubližují.Milovala zábavu,chtěla se přátelit s někým u koho bude mít naprostou důvěru.Chtěla kamarádku.Nechtěla noc co noc plakat a tajně doufat,že umře co nejdříve a nejméně bolestně. Ten den však přestala mít strach ze smrti.Spíš se těšila na to co přijde po ní.Tunel na jehož konci je světlo,které je naděje.Převtělování,andělé to vše chtěla poznat. Vzala žiletku,držela jí pevně.Ruce se jí neklepaly.Neměla strach.Z čeho?Z vysvobození. Přejela přes pravé zápěstí,ucítila bolest.Tam,kde předtím byla celistvá se najednou objevil
pruh.Pruh,z kterého začala tryskat krev.Cítila mdlo.Točilo se jí v hlavě,ale ještě vnímala. Na WC přišly její kamarádky ze třídy a okamžitě jí začaly pomlouvat. Andrea se rozplakala ještě víc.Nebyly to však slzy bolesti a smutku,ale byly to slzy radosti a štěstí,že už nebude moci být a žít.Naposledy vydechla a její oči plné žalu se 
zavřely…….

Procitla a uviděla před sebou anděla.Anděla tak krásného a čistého.Mluvil k ní a vlídně se usmíval.Chytl jí za ruku a vzlétli.Andrea pocítila úplně nový pocit.Měla křídla…….letěla. Byla šťastná. Ted po smrti doopravdy žije……