ODPLATA

Odplata

Je to celkem dávno, co jsme se přestěhovali a co jsem začal chodit na jinou ?kolu. Byl jsem ve čtvrté třídě. Zvykl bych si tam asi rychle, nebýt jednoho člověka. Říkali mu Pudr. Byl to parchant, co Vám mám povídat. Byl největ?í, nejsilněj?í, nejdrzej?í a hlavně mu v?dycky v?echno pro?lo. Do dal?í třídy se v?dycky dostal o fous. Ale dostal. Ne, ?e bych byl nějaký svatou?ek, naopak byl jsem pěkný kvítko. Ale na něj jsem prostě neměl. Stejně jako zbytek třídy. Věčně mě slovně napadal, urá?el a dělal si ze mě srandu. Někdy mi dokonce shazoval učení a sna?il se proti mě po?tvat celou třídu. Nikdo, by se proti němu nepostavil. Riskoval by ?ílené bolesti břicha a vymlácený úsměv. I kdy? mě sral s pravidelností ?kolního zvonění. Nic sem si z toho nedělal. Byl jsem v pohodě. Jednou týdně jsem chodil na karate. Nikdy jsem si v?ak na Pudra nedovolil. A? jednou pohár mé trpělivosti přetekl a já začal kout pikle, jak mu jeho veselé kousky oplatit. Dlouho mě nic nenapadalo, ov?em jednoho dne mě políbila múza spravedlnosti a já dostal nápad nevídaných rozměrů. Domluvili jsme se se zbytkem třídy, při?li jsme do ?koly dříve a namazali jsme jeho ?idli speciálním lepidlem. Bylo to lepidlo, které na první dotek vůbec nelepilo, ani nebylo cítit, nebo vidět, ov?em po mírném zahřátí slepilo dva předměty tak pevně, ?e u? je od sebe neoddělil ani Capperfield.
Kdy? při?el Pudr, jako v?dy po zvonění do třídy, v?ichni jsme dělali, jako ?e se nic neděje, ale koutkem oka jsme v?ichni pozorovali jak to dopadne. Pudr usedl na svojí ?idli, vytáhl nějaké učení na lavici a pak polo?il svoji hlavu na desku stolu a usnul. Učitelé ho u? nechávali být, věděli ?e ho ?kola nezajímá, a ?e mu to učení jednou v?echno bude na nic. Kdy? ho vzbudili, byl pak akorát nervózní a vyru?oval svými výkřiky jejich u? tak dost naru?ovanou práci.
Zazvonilo, Pudr se chtěl zvednout a odebrat se na záchod, zapálit si cigáro. Ov?em kdy? se zvedl, měl na kalhotách přilepenou ?idli. Začali jsme se v?ichni smát, Pudr se zastyděl a zesmutněl, ov?em na jeho obličeji byl vidět tekoucí pot a vztek. Jak si někdo mohl dovolit tohleto provést obávanému Pudrovi? Sna?il si ?idli odtrhnout od oděvu, ale ne?lo to. Lepidlo bylo přece kvalitní, tuzexové.. Nevěděl co dělat, musel tam čekat na hodinu a? přijde nějaký učitel. Zazvonilo a při?el Pudrem prvně v ?ivotě očekávaný pedagog. Pudr začal ihned ?alovat a učitel, jen? to sly?el se nejprve nevěřícně pousmál, ale potom zpřísněl a začal vy?etřovat, kdo to udělal. Nikdo se nepřiznal, měli jsme v?ichni dudku, stálo to ov?em za to. Viděla ho toti? takto celá ?kola, kdy? přecházel ze třídy do ?kolníkovy dílny, kde mu zajistili nový montérkový oděv..