Nad propastí...

Nad propastí

Nad propastí dívka stála, z modrých očí se jí slzy draly… Stále jenom přemýšlela, zda o krok ustoupit, nebo život ukončit…Stačil jenom malí krůček…A měla by věčný klid… Ona však jen nehybně stála..Věděla, že jí mnoho času nezbývá..Dřív či později…Stála tam z nešťastné lásky …..Taky hořkost,hněv, a smutek v sobě držela, ale láska převládala..Jen na něj teď myslela…Měl ji vůbec někdy rád?!…Nebo to všechno po celý čas hrál?!…

Stála tam jen kvůli němu…..Už mu dávno odpustila….ale sama se s tím nesmířila… Není tu už pro mě místo…Zašeptala tiše dívka….A tvář plnou slz měla…. Začíná pomalu svítat, už tam stojí hodiny…. Čeká, zda ji někdo zabrání ve skoku…Ale nikde ani stopy po životě… Jen to moře doráželo na útesy… Před očima se jí zjevoval celí život…Vzpomínala však jen na něj…Jak jen ho strašně miluje… Jen otázku jedinou před koncem má..PROČ?! proč život, proč láska ji potkala…proč, Proč se to vše musí dít… Z očí slzy vytryskly … Byla odhodlaná skočit..už jí v tom nikdo nemohl zabránit… Věděla, že nikdo hledat ji nebude…. Proč by měli… vždyť sem byla k ničemu….Vykročila….. Místo sbohem…říkám dík…….