Losers, VI. část
Příběh • Romantica le Racci • Jeptiška • 31. 3. 2007
Losers už pošesté, bude to trochu delší protože tam není nic moc akce, ale věrný fandy to nejspíš má, tak trpělivost, trpělivost, děti ;)
Robertem projela vlna zklamání, když zjistil, že Depeche Mode nepřijedou. Ten syčák VIKTOR!, pomyslel si. Já mu to ale jednou vrátim i s úrokama! Viktor totiž moc dobře ví, že Depešáci jsou jeho skrytou láskou. Jistý fakt Robovi však zvedl náladu. Smrt Frankieho. Ondra bude na dně nejspíš. Určitě! Bože.. Co byste dělali vy, kdyby vám chcípla ryba? No dobře.. Vyhodili ji do koše, spláchli do hajzlu nebo jednooduše zakopali na dvorku. To ale nebyl případ Ondry. Ten jí musel udělat pohřeb. Takové pohřby zažili už dva a třetí Robert opravdu nepotřeboval. Představte si, že zhruba 5 lidí stojí u mrtvý ryby a majitel již zmíněné ryby se slzami v očích vypráví, jaká to byla krásná, oduševnělá a citově založená ryba…
"Vždycky počkal, až se ostatní nají a potom se až dal do jídla. Bůů," dal se Ondra do breku a Robert znuděně protočil panenky.
"/smrk/..Jako jediná měla takovej odstín barvy na ploutvích…!" pokračoval po chvilce.
"Byla to jen ryba," zamumlal Viktor směrem ke mě a Rob zadržel smích.
"Já sem to slyšel.!" přerušil svůj srdcervoucí projev Ondra.
"Hm..To je teda tragédie. Tak to zkrať laskavě," zabrblal Viktor s párátkem v puse. Ondra dotčeně zamrkal, ale nakolec k tomuto kroku svolil.
"Amen."
"Nééé!!!" vykřikl najednou Oliver a chytil se za prst.
"Co je?" nechápal René.
"Zlomil se mi nehet," zanaříkal jeho společník a dotyčný prst ukázal.
"To je dobrý..Naroste ti další," usmál se na něj René, takže Oliver už nic neřekl.
"Příjdeš zítra na náš koncert??" zeptal se po chvíli René.
"Já..Nevím…" pokrčil Oliver rameny,
"Jaktože nevíš!!"
"Jelikož když jsem tam byl naposled, tak sem si namohl krk."
"To k tomu prostě patří."
"Já ale nejsem rocker, abych pohazoval hlavou do rytmu."
"Tak proč si jí pohazoval?"
"Jelikož jsem se nechtěl vyjímat…"
"Nechci ti brát iluze, ale v těch světle zelených gatích a růžovym tričku si se vyjímal až až."
"Čau Martine," pozdravila Tamara svého přítele.
"Ahoj zlato," zazubil se na ní a zvedl zrak od své kresby.
"Co to vyrábíš?" zajímala a pohladila mu pěstované dready.
"Zakázku..Chce to nějakej chlap," mávl Martin rukou a Tamara tak viděla co tvořil.
"Zase had?" vzdychla znuděně.
"Hadi teď frčí," mrkl na ní.
"Nechtěla bych mít vytetovanýho hada," řekla zamyšleně.
"Mě už by se nikam nevešel," pokrčil rameny s nevinným výrazem ve tváři.
"Díky bohu..I když ta nahá ženská co máš na zadku by tam vůbec nemusela bejt."
"To už jsme probírali…Je to minulost."
"Však já vim," usmála se na něj a on se dal zase do kreslení.
"Jo..Volal Robert," zavolal za ní.
"A co chtěl?"
"Prej Ondrovi chcípla rybička, byl pohřeb."
"Já snad budu děkovat bohu, že jsem musela dělat rozhovor s tim studentíkem," zasmála se vesele.
"Ale prej se tam bude zpívat. To bys ještě stihla," řekl jí.
"Nevim, jestli chci slyšet baladu pro rybiššku," zašklebila se.
"Já myslím, že chtěla."
"Ne nechtěla."
"Vzdávám se."
"Jako vždy, muhahá!"
Viktor byl rád že ten pohřeb skončil. Tyhle rybí pohřby neměl rád, upřímně ho nudily. Záviděl Renému že byl pryč a Tamaře že dělala nějakej rozhovor. Ondra to strašně prožíval. Robert vypadl co nejdřív mohl, zaprvé protože ho pohřby Ondrových rybiček taky nebavily a za druhé kvůli Veronice (jeho bývalé přítelkyni).
Ondra smutně vzal mrtvého bleděmodrého Frankieho v ubrousku a hodil ho venku do popelnice.
"Už aby přijeli popeláři," povzdychl si Ondra smutně.
"Kdy pojedeš pro novou?" zapálil si Viktor cigaretu a sledoval Roberta jak na něj mává u jeho auta aby už jeli.
"Nevím.. chce to čas… ostatní ze společenstva bublinek si musí uvědomit, že odešel velkej Frankie… velkej rybí šéf.. až po Munkym teda…"
"No jo, tak se mi tu hlavně nerozbreč Ondro… hele, dej se dohromady do zítřka.. jak to vidíš? KAzit hru? Nebudeš chtít hrát? Nebo bezvadnej koncert?"
Ondra chvíli civěl do blba, ale pak Viktorovi polohlasem odpověděl:
"Budu hrát pro Frankieho.. takže bezvadnej koncert.. doufám…"
Viktor ho poplácal po zádech a vydal se k nervóznímu Robertovi, který z nudy poskakoval z jedné nohy na druhou a pohazoval patkou ze strany na stranu a zpíval si "Lá lá láá ú la la lááá…"
"Roberte nech toho sakra ještě si hejbneš s krkem…" prohlásil Viktor a odemknul auto. Robert rychle přeběhl na stranu spolujezdce, otevřel dveře a ještě než do něj nasedl, zamával Ondrovi na rozloučenou. Když oba dva seděli v autě, Robert se dal do smíchu.
"Čemu se čemu?" přehodil si Viktor cigaretu z jednoho koutku úst do druhého.
"Já-z-něj-nemůžu!" smál se Robert.
"Neutahuj si z něj prosímtě… i když mi taky připadá dost trhlý to že je tak fixovanej zrovna na akvarijní rybičky, ale co už… viděls jak ho to vzalo."
Robert se ale nepřestal smát. Viktor vyhodil nedopalek cigarety z okna a volnou rukou mu dal pohlavek.
"Jááááu…!" zařval Robert.
"No ty emo, ještě se mi tu rozbreč…" popíchl ho Viktor.
Tamara si sedla k televizi, ve které zrovna šly zprávy. Bylo šest pryč a Martin pořád seděl u stolu a čmáral nějaký hady.
"Martinééééééé…!" zaúpěla naštvaně.
Po chvíli se z pokoje ozvalo: "Ano zlato?"
Tamara se převrátila na druhý bok a hlesla, ať nechá kreslení.
"Já bych to měl dneska dodělat…" namítl její přítel.
"NE!" zařvala Tamara a hbitě vyskočila z křesla. "Teď položíš tu tužku, vezmeš klíčky od auta a jedem!"
"Tamčo…"
"OKAMŽITĚ POLOŽ TU TUŽKU! Já trpěla studentíka, teď budeš trpět ty naštvanou Tamaru, muhaha!"
"Vzdávám se!" řekl Martin a odhodil tužku. "Jdeme zlato, dneska to roztočíme," a chytl jí kolem pasu.
"Jenom se zase neožer a nedávej na obdiv tu nahou žensku na zadku," zašklebila se Tamara.
Robert dal patku za ucho, vyběhl schody, odemkl byt, rychle je za sebou azvřel, běžel do obývačky, málem se zabil o převrhnutou židli, ale zdárně se dokopal k televizi, nervózně hledal ovladač, našel ho, zmáčkl knoflík a obrazovka se rozsvítila.
"Dobrý večer!"
Robert se uvolněně svalil na pohovku. Večerníček miloval.
"Vždycky počkal, až se ostatní nají a potom se až dal do jídla. Bůů," dal se Ondra do breku a Robert znuděně protočil panenky.
"/smrk/..Jako jediná měla takovej odstín barvy na ploutvích…!" pokračoval po chvilce.
"Byla to jen ryba," zamumlal Viktor směrem ke mě a Rob zadržel smích.
"Já sem to slyšel.!" přerušil svůj srdcervoucí projev Ondra.
"Hm..To je teda tragédie. Tak to zkrať laskavě," zabrblal Viktor s párátkem v puse. Ondra dotčeně zamrkal, ale nakolec k tomuto kroku svolil.
"Amen."
"Nééé!!!" vykřikl najednou Oliver a chytil se za prst.
"Co je?" nechápal René.
"Zlomil se mi nehet," zanaříkal jeho společník a dotyčný prst ukázal.
"To je dobrý..Naroste ti další," usmál se na něj René, takže Oliver už nic neřekl.
"Příjdeš zítra na náš koncert??" zeptal se po chvíli René.
"Já..Nevím…" pokrčil Oliver rameny,
"Jaktože nevíš!!"
"Jelikož když jsem tam byl naposled, tak sem si namohl krk."
"To k tomu prostě patří."
"Já ale nejsem rocker, abych pohazoval hlavou do rytmu."
"Tak proč si jí pohazoval?"
"Jelikož jsem se nechtěl vyjímat…"
"Nechci ti brát iluze, ale v těch světle zelených gatích a růžovym tričku si se vyjímal až až."
"Čau Martine," pozdravila Tamara svého přítele.
"Ahoj zlato," zazubil se na ní a zvedl zrak od své kresby.
"Co to vyrábíš?" zajímala a pohladila mu pěstované dready.
"Zakázku..Chce to nějakej chlap," mávl Martin rukou a Tamara tak viděla co tvořil.
"Zase had?" vzdychla znuděně.
"Hadi teď frčí," mrkl na ní.
"Nechtěla bych mít vytetovanýho hada," řekla zamyšleně.
"Mě už by se nikam nevešel," pokrčil rameny s nevinným výrazem ve tváři.
"Díky bohu..I když ta nahá ženská co máš na zadku by tam vůbec nemusela bejt."
"To už jsme probírali…Je to minulost."
"Však já vim," usmála se na něj a on se dal zase do kreslení.
"Jo..Volal Robert," zavolal za ní.
"A co chtěl?"
"Prej Ondrovi chcípla rybička, byl pohřeb."
"Já snad budu děkovat bohu, že jsem musela dělat rozhovor s tim studentíkem," zasmála se vesele.
"Ale prej se tam bude zpívat. To bys ještě stihla," řekl jí.
"Nevim, jestli chci slyšet baladu pro rybiššku," zašklebila se.
"Já myslím, že chtěla."
"Ne nechtěla."
"Vzdávám se."
"Jako vždy, muhahá!"
Viktor byl rád že ten pohřeb skončil. Tyhle rybí pohřby neměl rád, upřímně ho nudily. Záviděl Renému že byl pryč a Tamaře že dělala nějakej rozhovor. Ondra to strašně prožíval. Robert vypadl co nejdřív mohl, zaprvé protože ho pohřby Ondrových rybiček taky nebavily a za druhé kvůli Veronice (jeho bývalé přítelkyni).
Ondra smutně vzal mrtvého bleděmodrého Frankieho v ubrousku a hodil ho venku do popelnice.
"Už aby přijeli popeláři," povzdychl si Ondra smutně.
"Kdy pojedeš pro novou?" zapálil si Viktor cigaretu a sledoval Roberta jak na něj mává u jeho auta aby už jeli.
"Nevím.. chce to čas… ostatní ze společenstva bublinek si musí uvědomit, že odešel velkej Frankie… velkej rybí šéf.. až po Munkym teda…"
"No jo, tak se mi tu hlavně nerozbreč Ondro… hele, dej se dohromady do zítřka.. jak to vidíš? KAzit hru? Nebudeš chtít hrát? Nebo bezvadnej koncert?"
Ondra chvíli civěl do blba, ale pak Viktorovi polohlasem odpověděl:
"Budu hrát pro Frankieho.. takže bezvadnej koncert.. doufám…"
Viktor ho poplácal po zádech a vydal se k nervóznímu Robertovi, který z nudy poskakoval z jedné nohy na druhou a pohazoval patkou ze strany na stranu a zpíval si "Lá lá láá ú la la lááá…"
"Roberte nech toho sakra ještě si hejbneš s krkem…" prohlásil Viktor a odemknul auto. Robert rychle přeběhl na stranu spolujezdce, otevřel dveře a ještě než do něj nasedl, zamával Ondrovi na rozloučenou. Když oba dva seděli v autě, Robert se dal do smíchu.
"Čemu se čemu?" přehodil si Viktor cigaretu z jednoho koutku úst do druhého.
"Já-z-něj-nemůžu!" smál se Robert.
"Neutahuj si z něj prosímtě… i když mi taky připadá dost trhlý to že je tak fixovanej zrovna na akvarijní rybičky, ale co už… viděls jak ho to vzalo."
Robert se ale nepřestal smát. Viktor vyhodil nedopalek cigarety z okna a volnou rukou mu dal pohlavek.
"Jááááu…!" zařval Robert.
"No ty emo, ještě se mi tu rozbreč…" popíchl ho Viktor.
Tamara si sedla k televizi, ve které zrovna šly zprávy. Bylo šest pryč a Martin pořád seděl u stolu a čmáral nějaký hady.
"Martinééééééé…!" zaúpěla naštvaně.
Po chvíli se z pokoje ozvalo: "Ano zlato?"
Tamara se převrátila na druhý bok a hlesla, ať nechá kreslení.
"Já bych to měl dneska dodělat…" namítl její přítel.
"NE!" zařvala Tamara a hbitě vyskočila z křesla. "Teď položíš tu tužku, vezmeš klíčky od auta a jedem!"
"Tamčo…"
"OKAMŽITĚ POLOŽ TU TUŽKU! Já trpěla studentíka, teď budeš trpět ty naštvanou Tamaru, muhaha!"
"Vzdávám se!" řekl Martin a odhodil tužku. "Jdeme zlato, dneska to roztočíme," a chytl jí kolem pasu.
"Jenom se zase neožer a nedávej na obdiv tu nahou žensku na zadku," zašklebila se Tamara.
Robert dal patku za ucho, vyběhl schody, odemkl byt, rychle je za sebou azvřel, běžel do obývačky, málem se zabil o převrhnutou židli, ale zdárně se dokopal k televizi, nervózně hledal ovladač, našel ho, zmáčkl knoflík a obrazovka se rozsvítila.
"Dobrý večer!"
Robert se uvolněně svalil na pohovku. Večerníček miloval.
Diskuse článku
dobrý diel 
len časti s Tamarou by bolo treba prepracovať, lebo sa tam opakovali slová :)
je to fakt dobrýýýý
parada...jako ty jo bych chtela videt toho Martina...to musi bejt vostrej typek 
Frankieho pohřeb nemá chybu
Muhehe Tenhle byl extra dobrej jako :)) Za jedna 
jojojo,skvielý,další část nech už je tady,parááádne
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná nepoznal lásku. (J. Čapek)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©