Losers, V. část
Příběh • Romantica le Racci • Jeptiška • 27. 3. 2007
EMO + rybičky + sukně z ubrusů + pivo + homosexualita = the LOSERS!
"Tvoje sebevědomí bych chtěl mít," vzdychl René,když seděl s Oliverem na kafe.
"Moje sebevědomí? Podívej se na moje břicho," zaúpěl Oliver. Reného pohled sjel na rovné vypracované břicho.
"Co s nim máš?" nehcápal.
"Přibral jsem, seš snad slepej?!"
"Asi jo, ale máš ho pěkný jako vždy," usmál se na něj Renek.
"Óó..jak jsem si vysloužil tento kompliment?" zasmál se Oliver afektovaným vysokým smíchem, až se nejmenovaný businessman otočil.
"Tobě já komplimenty skládám věru rád," usmíval se na něj stále René a napil se s vysokého hrnku. Oliver se přestal smát a vypadalo to, jako když přemýšlí.
"No né..Ty nad něčím dumáš?" nevěřil René svým očím.
"No ..něco mě napadlo víš. Taková otázka," zamumlal Olík.
"Sem s ní."
"Ty vůbec nevypadáš jako teplouš."
"Vedle tebe by i Hranáč nevypadal teple," zašklebil jsem se.
"To je kdo.."
"To je ten teplouš z VyVolených."
"Ne, to byl Pity," odporoval mu Oliver jist si tím, že má prvadu. Neměl.
"Na toho jsem zapomněl. No co ale. Teplý byli oba."
"Kecáš..I Hranáč teda? No teda.. Nechal bych si říct."
"Nebuď nechutnej!"
Tamara se pohodlně usadila v pohovce a čekala, až si novinář nějak seřídí to svoje nádobíčko.
"To je váše první interiew?" zeptala se po chvíli, když toho nervozního kluka pozorovala.
"Ehm..Ano.." vykoktal.
"Cítíte se v mé společnosti poněkud nejistě?" pokračovala.
"Jak to myslíte?" nechápal a zrudl ještě víc. Rozesmála se a rozhodla se ho už dál neprovokovat.
"Tak tedy začněme. Dneska chci jít ještě do.. No prostě někam.." usmála se a on si tedy odkašlal.
"Dá se říct, že vaše skupina je te'd na vrcholu. Souhlasíte s tím tvrzením?" zeptal se.
"Člověk si může říct, že je na vrcholu a výš už se snad ani dostat nemůže, ale pak se přeci jen koukne o jeden stupínek výš. Takže já to jako vrchol neberu, jelikož já se nad tím nikdy nezmýšlela," odpověděla.
"Zítra hrajete koncert v Paláci Akropolis. Tam jste už hráli dvakrát. Rádi zde koncertujete?"
"Palác Akropolis, kdo by tam jednou v životě nechtěl vystoupit? Je tam fakt hustá atmosféra a člověk se tam hned cítí jinak. Cítíte tam tu historii a říkáte si 'tady hrál ten a ten a já tu - to je mazec! – teď stojím taky'. Nemůžu se zítřejšího koncertu dočkat, fakt že jo."
"Hezky řečeno. Jsem vcelku překvapen, že mluvíte takhle slušně."
"A jak bych měla mluvit?" nechápala.
"No podle vizáže spíš hrubě a vulgárně."
"René je taky teplej a na první pohled tak nevypadá. Já zase nejsem tak vulgární, jak na první pohled vypadám. Realita je někdy jiná," usmála se laskavě.
"Ale i tak..Proč holdujete tomuto stylu?"
"Myslíte tomuhle ošklivýmu stylu?" ušklíbla se. "Mě se to jednoduše líbí. Bejt v úzkejch šatičkách? Ani náhodou! Hezky do hospody, všechny tam ožrat a pak si štípnout ubrus, hodit přes to pásek a je to. Prostě se s tim nesereš."
"Heh..Rozumím. Měla jste nějaké idoly jako mladá?"
"Já jsem snad stará?"
"Myslel jsem jako malá. Pardon."
"Jo měla..Určitě jo…Ale raději bych je tu nějak nepropagovala. Přece jenom cenzura je cenzura."
"Kdo vás k takové hudbě vůbec vedl?"
"Hehe…Bratr. On byl takový…Jiný prostě."
"Dobře dobře. Děkuji moc za rozhovor. Chtěla byste ještě něco vzkázat fanouškům?"
"Smrt EMO."
"Ondro?!"
Ondra položil hrnek s kávou na stůl a šel do obýváku, odkud na něj volala Veronika. Dneska jí měl v plánu vzít na Petřínskou rozhlednu, protože tam už dlouho nebyli. Přemýšlel jestli by se měl nebo neměl maskovat, ale ať ho klidně novináři vyfotí. Už si na to zvykl. Když došel do obýváku, Veronika byla u akvárka a něco tam lovila. Ondrovi se rozbušilo srdce.
"Co se…?" vyhrkl. Veronika se otočila a držela v ruce síťku, ve které ležela mrtvá bleděmodrá rybička s velkými ploutvemi.
"Ne, Frankie.." řekl Ondra tichým hlasem.
"Je mi to líto, Ondrí.." řekla Veronika.
"To byl Frankie, Frankie!" vzlykal Ondra. "Hele, Veru… Mám využít Viktorovu nabídku?"
"Jakou prosímtě?" loupla po něm Veronika starostlivým pohledem.
"No včera když jsme odcházeli ze zkušebny, tak mi Vik říkal, že jestli mi umře rybička tak se mám ozvat, že jim udělá pohřeb."
Veronika protočila panenky: "To je teda kámoš.. no ale řekl si o to sám, tak mu volej."
Viktor seděl na balkóně, nohy na zábradlí, v jedné ruce pivo a v druhé cigaretu. Ach jaká pohodička, pomyslel si. Najednou mu zvoní telefon. Viktor chvíli poslouchá zvonění, ale jelikož slyší pouze basové struny, je mu jasný, že asi volá Ondra. Viktor měl totiž dokonale propracovaný systém vyzvánění na jednotlivé členy z kapely – Robert protože je zpěvák, tak mu vyzvánění zpívá, u Reného se ozývají klávesy, u Tamary nějaký rychlý kytarový riff a právě u Ondry to byla líbivá hra na baskytaru.
"Hm, že by ti umřela rybička, Ondrášku?" zapitvořil se Viktor polohlasně. "Freiberg. Nazdar Ondro, copak je?"
"Plníš sliby?" ozval se Ondrův zastřený hlas.
"No, v 90% tomu tak je."
"Tak na sebe hoď kvádro… Frankie umřel. Tys to zakřikl!"
Viktor se zhrozil. Ondrovi umřela jeho nejoblíbenější rybička, zítra je koncert.. v AKROPOLI! Takže.. je několik možností: Ondra bude v mírné depresi, což značí že buď hodně kazí hru nebo nebo nebude chtít hrát nebo… to bude jeden z nejlepších koncertů vůbec.
"Hej tak to mi je líto, kámo.. mám za tebou jet?"
"Ále ne, nemusíš… já sem to bral jako srandu včera."
"Ale byl to Frankie přece…!"
"Byl no… já to zvládnu…"
"Dej se do koncertu dohromady, Ondro. A nebreč. Pořídíš si jinýho Frankieho," potáhl si Viktor z cigarety.
"No jo… Měj se Viku."
Viktor odložil telefon. Nazdar. Ondrovi umřela rybička. Umřela rybička. Umřela rybička. Občas přemýšlel, proč je Ondra na rybičky tak fixovaný? Kvůli tomu že je ve znemaní Ryb? Nebo… sakra, jiný důvod ho nenapadal. Zvedl telefon a vytočil Robertovo číslo. Robert ho nezklamal, když se ohlásil svým obvyklým "mrtvo-broučím" stylem:
"Tady Robert, pokud mi chcete zanechat vzkaz udělejte to po zaznění singálu PÍÍÍÍÍP."
"Ty d**ile," zasmál se Viktor.
"Jo to seš ty, Vikingu… co je?"
"Chtěl sem ti jenom říct že nás zase čeká depresáckej koncert."
"Depešáckej? Oni přijedou Depeche Mode? Kdy? Kam?"
"Ne ty emocionální id**te, DEPRESÁCKEJ," řval Viktor smíchy. "Ondrovi umřela rybička."
Robert ztichnul. A po chvíli se ozval:
"Tak to bude bomba koncert… myslím, že budu volat Petrovi ať mi to natočí."
"Moje sebevědomí? Podívej se na moje břicho," zaúpěl Oliver. Reného pohled sjel na rovné vypracované břicho.
"Co s nim máš?" nehcápal.
"Přibral jsem, seš snad slepej?!"
"Asi jo, ale máš ho pěkný jako vždy," usmál se na něj Renek.
"Óó..jak jsem si vysloužil tento kompliment?" zasmál se Oliver afektovaným vysokým smíchem, až se nejmenovaný businessman otočil.
"Tobě já komplimenty skládám věru rád," usmíval se na něj stále René a napil se s vysokého hrnku. Oliver se přestal smát a vypadalo to, jako když přemýšlí.
"No né..Ty nad něčím dumáš?" nevěřil René svým očím.
"No ..něco mě napadlo víš. Taková otázka," zamumlal Olík.
"Sem s ní."
"Ty vůbec nevypadáš jako teplouš."
"Vedle tebe by i Hranáč nevypadal teple," zašklebil jsem se.
"To je kdo.."
"To je ten teplouš z VyVolených."
"Ne, to byl Pity," odporoval mu Oliver jist si tím, že má prvadu. Neměl.
"Na toho jsem zapomněl. No co ale. Teplý byli oba."
"Kecáš..I Hranáč teda? No teda.. Nechal bych si říct."
"Nebuď nechutnej!"
Tamara se pohodlně usadila v pohovce a čekala, až si novinář nějak seřídí to svoje nádobíčko.
"To je váše první interiew?" zeptala se po chvíli, když toho nervozního kluka pozorovala.
"Ehm..Ano.." vykoktal.
"Cítíte se v mé společnosti poněkud nejistě?" pokračovala.
"Jak to myslíte?" nechápal a zrudl ještě víc. Rozesmála se a rozhodla se ho už dál neprovokovat.
"Tak tedy začněme. Dneska chci jít ještě do.. No prostě někam.." usmála se a on si tedy odkašlal.
"Dá se říct, že vaše skupina je te'd na vrcholu. Souhlasíte s tím tvrzením?" zeptal se.
"Člověk si může říct, že je na vrcholu a výš už se snad ani dostat nemůže, ale pak se přeci jen koukne o jeden stupínek výš. Takže já to jako vrchol neberu, jelikož já se nad tím nikdy nezmýšlela," odpověděla.
"Zítra hrajete koncert v Paláci Akropolis. Tam jste už hráli dvakrát. Rádi zde koncertujete?"
"Palác Akropolis, kdo by tam jednou v životě nechtěl vystoupit? Je tam fakt hustá atmosféra a člověk se tam hned cítí jinak. Cítíte tam tu historii a říkáte si 'tady hrál ten a ten a já tu - to je mazec! – teď stojím taky'. Nemůžu se zítřejšího koncertu dočkat, fakt že jo."
"Hezky řečeno. Jsem vcelku překvapen, že mluvíte takhle slušně."
"A jak bych měla mluvit?" nechápala.
"No podle vizáže spíš hrubě a vulgárně."
"René je taky teplej a na první pohled tak nevypadá. Já zase nejsem tak vulgární, jak na první pohled vypadám. Realita je někdy jiná," usmála se laskavě.
"Ale i tak..Proč holdujete tomuto stylu?"
"Myslíte tomuhle ošklivýmu stylu?" ušklíbla se. "Mě se to jednoduše líbí. Bejt v úzkejch šatičkách? Ani náhodou! Hezky do hospody, všechny tam ožrat a pak si štípnout ubrus, hodit přes to pásek a je to. Prostě se s tim nesereš."
"Heh..Rozumím. Měla jste nějaké idoly jako mladá?"
"Já jsem snad stará?"
"Myslel jsem jako malá. Pardon."
"Jo měla..Určitě jo…Ale raději bych je tu nějak nepropagovala. Přece jenom cenzura je cenzura."
"Kdo vás k takové hudbě vůbec vedl?"
"Hehe…Bratr. On byl takový…Jiný prostě."
"Dobře dobře. Děkuji moc za rozhovor. Chtěla byste ještě něco vzkázat fanouškům?"
"Smrt EMO."
"Ondro?!"
Ondra položil hrnek s kávou na stůl a šel do obýváku, odkud na něj volala Veronika. Dneska jí měl v plánu vzít na Petřínskou rozhlednu, protože tam už dlouho nebyli. Přemýšlel jestli by se měl nebo neměl maskovat, ale ať ho klidně novináři vyfotí. Už si na to zvykl. Když došel do obýváku, Veronika byla u akvárka a něco tam lovila. Ondrovi se rozbušilo srdce.
"Co se…?" vyhrkl. Veronika se otočila a držela v ruce síťku, ve které ležela mrtvá bleděmodrá rybička s velkými ploutvemi.
"Ne, Frankie.." řekl Ondra tichým hlasem.
"Je mi to líto, Ondrí.." řekla Veronika.
"To byl Frankie, Frankie!" vzlykal Ondra. "Hele, Veru… Mám využít Viktorovu nabídku?"
"Jakou prosímtě?" loupla po něm Veronika starostlivým pohledem.
"No včera když jsme odcházeli ze zkušebny, tak mi Vik říkal, že jestli mi umře rybička tak se mám ozvat, že jim udělá pohřeb."
Veronika protočila panenky: "To je teda kámoš.. no ale řekl si o to sám, tak mu volej."
Viktor seděl na balkóně, nohy na zábradlí, v jedné ruce pivo a v druhé cigaretu. Ach jaká pohodička, pomyslel si. Najednou mu zvoní telefon. Viktor chvíli poslouchá zvonění, ale jelikož slyší pouze basové struny, je mu jasný, že asi volá Ondra. Viktor měl totiž dokonale propracovaný systém vyzvánění na jednotlivé členy z kapely – Robert protože je zpěvák, tak mu vyzvánění zpívá, u Reného se ozývají klávesy, u Tamary nějaký rychlý kytarový riff a právě u Ondry to byla líbivá hra na baskytaru.
"Hm, že by ti umřela rybička, Ondrášku?" zapitvořil se Viktor polohlasně. "Freiberg. Nazdar Ondro, copak je?"
"Plníš sliby?" ozval se Ondrův zastřený hlas.
"No, v 90% tomu tak je."
"Tak na sebe hoď kvádro… Frankie umřel. Tys to zakřikl!"
Viktor se zhrozil. Ondrovi umřela jeho nejoblíbenější rybička, zítra je koncert.. v AKROPOLI! Takže.. je několik možností: Ondra bude v mírné depresi, což značí že buď hodně kazí hru nebo nebo nebude chtít hrát nebo… to bude jeden z nejlepších koncertů vůbec.
"Hej tak to mi je líto, kámo.. mám za tebou jet?"
"Ále ne, nemusíš… já sem to bral jako srandu včera."
"Ale byl to Frankie přece…!"
"Byl no… já to zvládnu…"
"Dej se do koncertu dohromady, Ondro. A nebreč. Pořídíš si jinýho Frankieho," potáhl si Viktor z cigarety.
"No jo… Měj se Viku."
Viktor odložil telefon. Nazdar. Ondrovi umřela rybička. Umřela rybička. Umřela rybička. Občas přemýšlel, proč je Ondra na rybičky tak fixovaný? Kvůli tomu že je ve znemaní Ryb? Nebo… sakra, jiný důvod ho nenapadal. Zvedl telefon a vytočil Robertovo číslo. Robert ho nezklamal, když se ohlásil svým obvyklým "mrtvo-broučím" stylem:
"Tady Robert, pokud mi chcete zanechat vzkaz udělejte to po zaznění singálu PÍÍÍÍÍP."
"Ty d**ile," zasmál se Viktor.
"Jo to seš ty, Vikingu… co je?"
"Chtěl sem ti jenom říct že nás zase čeká depresáckej koncert."
"Depešáckej? Oni přijedou Depeche Mode? Kdy? Kam?"
"Ne ty emocionální id**te, DEPRESÁCKEJ," řval Viktor smíchy. "Ondrovi umřela rybička."
Robert ztichnul. A po chvíli se ozval:
"Tak to bude bomba koncert… myslím, že budu volat Petrovi ať mi to natočí."
Diskuse článku
diky bohu za tvoje clanky
smrť EMO? choďte s tým už niekam láskavo
chudák frankie 
D
senzační!!!!! 
fakt úplně ůžasný!!!!
jo..ty woe tak to je slusnej maras jako parada a rybicky porad ale proad nemaj chybu.. ....akorat by ty dily mohly bejt delsi 
...takze jako fakt chvala... 
hey to se mi upa líbí :D hlavně se v žádný části nenudím ... a RYBIČKY RULEZZZ !! 
Super. tohle mě vážně vždycky dostane ale buď se mi to zdá bo jsi tam nějak na začátku přeskočila z jedné osoby na druhou. Nejdřív mluvíš o Reném v třetí osobě a najednou v první. Jinak je to docela dobrý ale chybí mi víc akce Už se těším na další.
Zajímavý případy 
tak toto další pokračováni je fakt supr,doufám že bude i další
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Nebezpečné je věřit i nevěřit (Phaedrus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©