Oba dva nasedli do černého kočáru taženým jak jinak než černými koňmi a odjíděli směrem ke starostovu sídlu. Hned jak se rozjeli, Care začal přemýšlet, proč tam vlastně jede, ale pak si vzpomněl. Ah, ta dohoda…
Cesta ubíhala poklidně. Care se snažil nemyslet na problém, který tížil jeho mysl, snažil se nedívat do Aisina výstřihu, což se mu ale moc nedařilo. Aisa jakoby vyčetla Careho úsilí a vypjala hruď ještě více. Care uhnul pohledem.
"Copak se děje?" zeptala se upírka ukňouraným hlasem a začala si upravpvat šaty. "Nelíbím se ti snad?"
Care zrudnul. "Jistěže se mi líbíš.. ale… nemyslíš, že ty šaty jsou trochu moc…"
"Vyzývavé?" usmála se Aisa tajemně. Care přikývnul. "Já si myslím že jsou akorát. Stejně.. jsou málo utažené…"
"Vždyť by ses udusila!"
"Jenže v tom je ta nádhera jorzetů, drahý.. pro krásu musíš trpět…"
Aisa byla marnivá. Měla slabost pro krásné šaty, pokud možno rudé nebo černé bez přehnaného zdobení a když měly korzet, bylo to absolutně nejlepší. A také čím hlubší výstřih, tím lepší.
Vlasy měla od přírody černé jako uhel, bohaté, vlnité. Vždy voněly po roztodivných bylinách, které ani Care neznal. Aisa mu nikdy neřekla, co jsou zač nebo kde je bere.
Konečně dorazili ke starostovu sídlu. Honosné – jeho majitel do něj dával nemalé finance. Na nádvoří potkávali mnoho známých i neznámých lidí.
"Podívej," řekla Aisa překvapeně a podívala se směrem k vyzáblé hnědovlásce ve nabíraných světle zelených šatech s červenými růžičkami kolem dekoltu. "Daniela z Unterburgu… Co ta tady u všech ďasů pohledává?"
Care se na Danielu podíval. VYsoká, hubená, světle zelené šaty se jí nehodily k téměř bílé kůži a zapadlým šedým očím. Vypadala velmi unaveně.
"Neřekl bych, že je zrovna nadšená ze svojí přítomnosti tady," poznamenal Care. Aisa si pohrdavě odfrkla, vypjala hruď, zavěsila se na Careho a společně zamířili k zámku.
Care věděl že není cesty zpět.
Cesta ubíhala poklidně. Care se snažil nemyslet na problém, který tížil jeho mysl, snažil se nedívat do Aisina výstřihu, což se mu ale moc nedařilo. Aisa jakoby vyčetla Careho úsilí a vypjala hruď ještě více. Care uhnul pohledem.
"Copak se děje?" zeptala se upírka ukňouraným hlasem a začala si upravpvat šaty. "Nelíbím se ti snad?"
Care zrudnul. "Jistěže se mi líbíš.. ale… nemyslíš, že ty šaty jsou trochu moc…"
"Vyzývavé?" usmála se Aisa tajemně. Care přikývnul. "Já si myslím že jsou akorát. Stejně.. jsou málo utažené…"
"Vždyť by ses udusila!"
"Jenže v tom je ta nádhera jorzetů, drahý.. pro krásu musíš trpět…"
Aisa byla marnivá. Měla slabost pro krásné šaty, pokud možno rudé nebo černé bez přehnaného zdobení a když měly korzet, bylo to absolutně nejlepší. A také čím hlubší výstřih, tím lepší.
Vlasy měla od přírody černé jako uhel, bohaté, vlnité. Vždy voněly po roztodivných bylinách, které ani Care neznal. Aisa mu nikdy neřekla, co jsou zač nebo kde je bere.
Konečně dorazili ke starostovu sídlu. Honosné – jeho majitel do něj dával nemalé finance. Na nádvoří potkávali mnoho známých i neznámých lidí.
"Podívej," řekla Aisa překvapeně a podívala se směrem k vyzáblé hnědovlásce ve nabíraných světle zelených šatech s červenými růžičkami kolem dekoltu. "Daniela z Unterburgu… Co ta tady u všech ďasů pohledává?"
Care se na Danielu podíval. VYsoká, hubená, světle zelené šaty se jí nehodily k téměř bílé kůži a zapadlým šedým očím. Vypadala velmi unaveně.
"Neřekl bych, že je zrovna nadšená ze svojí přítomnosti tady," poznamenal Care. Aisa si pohrdavě odfrkla, vypjala hruď, zavěsila se na Careho a společně zamířili k zámku.
Care věděl že není cesty zpět.
Diskuse článku
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Kdo štěstí přivykl ten nejhorší má zvyk (Publilius Syrus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©