Černá slza

Zrovna odbíjí půlnoc. Je to snad můj konec? Nebo začátek …. Jenže konec by byl až příliš bolestivý . Bojím se, že jednoho rána už neotevřu oči a nespatřím tenhle šedej svět … svět nenávisti a lží. Kdo by toužil po takovém životě? Možná nikdo z vás … Ja však chci žít …. Chci žít …. chci dýchat a mluvit i za cenu, že budu trpět …. Zní to  zvláštně? Třeba časem pochopíte. Já totiž nejsem ona. Ona je šťastná .. má  vše, co potřebuje …. přátele , lásku …. veselé jiskry v očích …. Co mám v očích já? Vztek? Utrpení? Smutek? Strach? Strach z čeho? Z toho, že se stane to co kdysi? Že se celej můj život zhroutí ? Jenže to se teď nemůže stát … teď ne … protože ona řídí můj život a ví přesně co dělá … snad … určitě … má jistotu …. a pocit bezpečí …. Ale kdyby to bylo jako tenkrát ,byla bych já ta, která řídí život jí … Co by se stalo pak ? Opět by si probojovala první místo jako vždycky? Jistě ….. přesně tak jako vždycky. Proto já nikdy nemůžu milovat. Nikdy nebude nikdo, kdo by miloval mne , protože všichni budou milovat jenom ji …. A já vždy jen budu čekat … až příjde samota, tak teprve potom ji mohu ovládnout …. ovládnu její mysl i její tělo … můžu si dělat všechno , co chci … pomstím se jí za to, že mne nechává o samotě a bez přátel … bez lásky …. bez trošky porozumění …. Dokud ji budu ovládat, nezbaví se těch děsivých myšlenek , které jí stále a stále dokola opakuji …. ,, Co dělám špatně?´´

,,Vím sakra jistě, že ho miluju?´´ ,,Jsme ještě cůbec kamarádky ?´´ ,,Jsem zbytečná… nemůžu milovat´´ Je jako moje loutka …. jen na krátkou dobu …. Ale i tu krátkou dobu ovládám její mysl. Nenávidím ji. Já nejsem ona. Nikdy nebudu jako ona. Já jsem sama. Jsem temná a nekonečná. Přináším samotu a strach … bolest … obavy … Já jsem tvá noční můra. Jsem tvoje ČERNÁ SLZA.